Thimphu – Země, kde divoké řeky pohánějí celé hospodářství a televizi tu zavedli až v roce 1999. To je Bhútán, malé himalájském království, jehož ekonomika je na vzestupu právě díky bohatým vodním zdrojům. Království považuje ochranu životního prostředí za jeden ze čtyř pilířů štěstí. Hrubé domácí štěstí je tu totiž důležitější než hrubý domácí produkt. Přesto se Bhútán modernizuje a přemýšlí, jak svoje přírodní zdroje odpovědně využívat.
Poslední himalájské království se krčí ve stínu nejvyšších hor světa. Je to výjimečné místo, kde do 60. let neexistovaly žádné silnice. Nadmořská výška a přírodní scenérie jsou dech beroucí a Bhútánci si přírody a vodních toků náležitě váží. „Někteří lidé říkají, že to je tekoucí zlato. Vzhledem k tomu, že toky řek v Bhútánu jsou přírodně vytvořené tak, že mohou vyrobit obří množství energie, je to také čistá energie,“ podotýká inženýr ve vodní elektrárně Chhuka Šerup Tenzink. Podle něj země v současné době využívá pouze kokem pěti procent z celkového potenciálu. Bhútán se ale chystá postavit ještě další tři hydroelektrárny, takže jich bude mít patnáct.
Elektřina proudí za velké peníze do Indie
Hydroelektrárny, krásně vyzdobené motivy buddhistických božstev, jsou jediným zdrojem elektřiny v zemi a zároveň velkým byznysem. Země velká jako Švýcarsko se živí tím, že čistou energii prodává svému obřímu sousedovi – Indii. Premiér Bhútánu Jigme Thinley dodává, že více než 60 procent HDP pochází právě z vodní elektřiny. Nicméně zároveň upozorňuje, že Himaláje jsou ekologicky zranitelné. „Co se týče vodní elektřiny, pustili jsme se do ní pouze proto, že je k životnímu prostředí šetrná. Celkově působí minimální nebo žádné ekologické škody,“ míní premiér.
Ne každý s ním souhlasí. Vládní poradce Dašo Dordži se bojí, že příliš mnoho přehrad může ublížit vodním živočichům a rostlinám. „Cíl je dobrý. Ale děje se to tak rychle. Myslel jsem, že jsme možná mohli některé naše řeky ponechat čisté se vší jejich přírodní nádherou. Namísto toho jsme na všech z nich postavili přehrady,“ uvedl Dordži.
Přesto čistá energie změnila v Bhútánu život mnoha lidem. Většina zemědělců se první elektřiny dočkala až v roce 2000. „Předtím, když tu elektřina nebyla, jsme měli hodně problémů. Byli jsme závislí na topném dřevě – ve všem. Všechno tehdy bylo takové pochmurné,“ vzpomíná zemědělkyně Zangmo.
Elektřina pomohla zvýšit i příjem její rodiny. Předtím musela trávit dlouhé dny loupáním rýže, což za ni nyní udělá mašina. Říká, že neví, jak se elektřina vyrábí, ale je za ni vděčná. Když se dozvěděla, že se vyrábí z vody, odpověděla jen – „neuvěřitelné“.
