Marie Schön strana 2 z 2

Sicílie má nádhernou přírodu, kopce, hory, údolí, čisté až průzračné moře kolem dokola, ale nejzajímavější pro mě zůstávají její obyvatelé. Na první pohled jsou nepřístupní, uzavření, nedůvěřiví, ale stačí jen pozdravit a hned se jim po tváři rozlije příjemný úsměv a zahrnou vás otázkami, kterým vůbec nerozumíte, neboť sicilština není italština, italštině není dokonce ani moc podobná. Dojem nepřístupnosti vyvolává především jejich přísný a podmračený výraz a upřený pohled, kterým si vás prohlížejí od hlavy k patě. Ve skutečnosti se tak tváří proto, že nevědí, co mohou očekávat oni od vás, a ten přímý pohled má na svědomí jejich nezastíraná zvědavost.

Osobně připravuji budoucí návštěvníky tohoto ostrova slovy: „Sicílie je fakt prdel světa. Chcete-li zažít letoviska, diskotéky a mojita, jeďte jinam. Toužíte-li po agroturistice s ubytováním v malém, ale romantickém penzionku, s vyjížďkami na kole či na koni, jeďte jinam.“ Ovšem moje varování nikdo nikdy nebere v potaz, a tak jsem každé léto svědkem rozpačitých pohledů, potlačovaných vzdechů, a dokonce v některých obzvlášť citlivých případech zamačkávání slziček zoufalství. Dnes už vím, že způsob mého varování je špatný. Ono totiž říkat něco o konci světa je zavádějící. České romantické duše si ihned představí malé vesničky roztroušené po kopcích, kde lišky dávají dobrou noc a ticho sem tam prolomí praskot jehličí. Ovšem opak je pravdou.