David Soeldner

Kouzlo (nejen) hokejových šampionátů tkví v tom, jak během několika dnů i hodin přetáhne, v dobrém i zlém, zájem médií a obyvatelstva na svoji stranu. Až doposud jsme se mohli bavit o nejdelší zimě za uplynulých 100 let, nebo o tom, kdo že to vlastně sepsal prezidentskou amnestii. Teď se půlka národa, i v rámci národní „švejkovské“ povahy, baví a dohaduje, zda snad naši hokejisté neprohráli třetí zápas na turnaji schválně, aby si to se soupeřem ze země helvétského kříže mohli rozdat ještě jednou ve čtvrtfinále. A tam už z brankáře udělali pravý švýcarský ementál. Nejen výkony reprezentantů dělí národ na poloviny. A já sám za sebe říkám: Je moc dobře, že si hokejového mistrovství, podle dávné tradice, užíváme každým rokem.

Ruský hokej má dnes v podstatě tři velké hvězdy. Alexandra Ovečkina, skvělého, byť nejméně nápadného Pavla Dacjuka a Jevgenije Malkina. Ovečkin však v zámořské NHL už nezáří tak jasně jako v minulosti a jeho náladovost se projevuje i při kontaktu s fanoušky. Symbolicky rozdá dva autogramy a pak před houfem dalších žadatelů rychle a netečně prchá do hotelu.