Angelika Bazalová

Zas to slyším všude kolem sebe. Co všechno ještě zbývá udělat. Kolik dárků nakoupit, kolik druhů cukroví upéct, kolik plných vozíků s jídlem dovléct domů. Uklidit, napéct, nazdobit.. Ano, romantická poklidná vánoční atmosféra v rodinném kruhu je vždy vykoupená tvrdou předvánoční dřinou. A především - je to ukrutný stres. Znám ale ještě jeden větší stres: vánoční povinnosti zavrhnout. Prostě se na ně vykašlat. To jsou teprve nervy!!

Premiér svým krokem nadělil občanům k Vánocům levicovou vládu, nechal se slyšet poslanec a místopředseda strany LIDEM Viktor Paggio na adresu odvolání Karolíny Peake z čela ministerstva obrany. 10. ledna mají ministři LIDEM odejít z kabinetu, což by mohlo znamenat, že se voliči budou muset vydat k volebním urnám a zvolit vládu novou. Scénářů dalšího vývoje je ale několik a předčasné volby patří k těm méně pravděpodobným.

předem mojeho blogu posilam pozdravy všeckym domu. A jak pišu domu, tak mam samosebu na mysli svůj rodny kraj a tym je Ostravsko. Bo aj gdyž už pare roku přebyvam s Pražakama, moje srce bije furt za Ostravu tajak dulni zbiječka. Chcu vam napsat o tym, jak sem zas jednou nalitla papalašum a chvilu si myslela, že jakasyk spravedlnost eště na světě egzystuje. Jasne, že řeč je o „evropskym městě kultury“, kerym – jak všeci vime – je Ostrava už davno, akoratže včil se to měl domaknout cely svět.

Tak nám sněmovna omládla. Zejména pak poslanecký klub VV je hotový „Džínový svět“. Kam se člověk podívá samé „Sněženky a machři“. Nejmladšímu poslanci je třiadvacet. Možná nám začíná nová doba, jakýsi „Začátek letopočtu“. Mladí, nezkažení a pro dobrou věc nadšení poslanci převálcují staré zlořády jako „Tankový prapor“. Touha měnit svět je bude pohánět jako „Drogy!“ No, uvidíme. Až naši mladí dostanou chuť „Jen si tak trochu písknout“. Aby hned vzápětí nesvěsili uši „Jako zajíci“…. „Proč?“ Protože mecenáši strany dobře vědí, že „Prachy dělaj člověka“ a taky poslušného poslance. Neposloucháš – zaplatíš. Rovnou sedm milionů. Takový podpis pod smlouvou o mandátu – to už je pořádné „Memento“. Strategie je to dozajista účinná – pěkně naval „Bony a klid“. Co si asi tak řeknou „Sněženky a machři po pětadvaceti letech“? Že jejich dnešní angažmá byl začátek nového opusu? Kdepak… spíš stará známá „Ta naše písnička česká II“……… III, IV, V………

S podivením, neřku-li úžasem, sleduje autorka těchto řádků pozdvižení, které vyvolal v posledních týdnech kocour Mikeš. Zpočátku měla za to, že jde jen o pár cvoků, kteří toho v životě nepřečetli o moc víc než jen Mikeše a mají potřebu zviditelnit se za každou cenu. Třeba někteří politici, kteří houfně přesvědčují národ, jak za kocourem stojí a k tomuto účelu zakládají nejrůznější spolky a do novin svou věrnost kocourovi vyřvávají. Postupem času ale se znepokojením sleduje, jak se z povyku na podporu Mikeše stává pomalu celonárodní hnutí, jehož stoupenci společným a rozhodným hlasem řvou: svého Mikeše si rozvracet nenecháme, zejména pak od cigošů.

My Češi už jsme takový.  Taky jsme na to patřičně hrdý. Tak třeba jako „Bůh“…. Naprostá blbost. Málokterý národ to ví tak přesně jako my. Soudružka učitelka ve čtvrté třídě nám to vysvětlila jasně: „Milé děti,“ pravila ta kovaná soudružka. „Vy dobře víte, že ve vesmíru byl soudruh kosmonaut Gagarin. A viděl tam snad na obláčku sedět Pánaboha? Neviděl. Tak vidíte.“ Od tý doby je nám to jasný. Měli jsme ve třídě jednu holku, která to nechtěla pochopit. Říkali jsme ji Anča (ne že by se tak jmenovala) a byla fakt srandovní. Moc jsme se s ní nebavili a soudružky nám to schvalovaly. Později jsme se taky dozvěděli takový ty věci, že kostely jsou pro babičky a církev je dobrá tak akorát tak na oblbování lidí. A od tý doby je nám už jasný úplně všechno. Spravedlnost? Není. Pravda? K smíchu. Poctivost? Pro blbce.

„Budeš nejkrásnější, ale musíš spolknout housenku.“ Kritéria krásy jsou skutečně velmi individuální, po sobotní soutěži Česká MISS ale konečně máme objektivní vodítko. Pomazlit se s pavoukem či potkanem, skočit po hlavě ze střechy, bez toho se dnes už žádná adeptka na titul nejkrásnější ženy neobejde. Dřív stačilo, aby se před diváky svlékla do plavek a vystrčila vnady. Kritici sice povykovali, že je to ponižující způsob hodnocení vhodný spíše na koňský trh, ale holky aspoň věděly, do čeho jdou.