Osmadvacátý prezident USA se významně zapsal do dějin Čechů a Slováků, ale povědomí o jeho činech je velmi malé. Woodrow Wilson stál sice u zrodu jejich státu, ale hlavní připomínkou v České republice je Hlavní nádraží v Praze, které nese jeho jméno. Pro širší svět je W. Wilson prvním americkým prezidentem, který zasáhl do evropských záležitostí. Stalo se tak během první světové války a bezprostředně po ní. Historici jej společně s Georgem Washingtonem, Abrahamem Lincolnem a Theodorem a Franklinem Rooseveltovými řadí mezi pět nejvýznamnějších prezidentů Spojených států. V těchto dnech (přesně 28.prosince loňského roku) uplynulo 150 let od jeho narození. Hosty Petra Broda v Historickém magazínu na ČT24 byli Miloš Calda (MC) z katedry amerických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a historik Jan Galandauer (JG), odborník na moderní české dějiny.
„Zajistit svět pro demokracii,“vize osmadvacátého prezidenta Spojených států Woodrow Wilsona.
V meziválečném období se říkalo:„Nebýt Masaryka a Wilsona nemáme Československo.“ Během komunistického režimu bylo toto tvrzení označeno za legendu. Hlavní podmínkou vzniku se stala bolševická revoluce. Jakou úlohu hrál W.Wilson při vzniku Československa?
MC: Účast Spojených států v první světové válce od roku 1917 byla rozhodující. V roce 1918 měly Státy v Evropě dva miliony vojáků (z celkem pětimiliónové americké armády). Američané vstupují do války po obnovené neomezené ponorkové válce a po objevení tajné nóty německého ministra zahraničí Zimmermanna, v které Mexiku navrhoval, že při spojenectví s Německem budou Mexiku navráceny americké státy Arizona, Nové Mexiko, Texas.
Primárním cílem tedy nebylo rozbití Rakouska-Uherska, ale narůstající agresivita německé strany?
MC: Skutečně nebylo. Odráží se to i ve slavných Wilsonových „čtrnácti bodech“, kdy W. Wilson počítal s Rakousko-Uherskem. Přisuzoval však větší autonomii pro jednotlivé národy.
T.G.Masaryk měl velmi silné vazby na Spojené státy, vnímal silnou krajanskou komunitu Čechů i Slováků, ale zprvu hledal podporu pro samostatný stát Čechů a Slováků jinde. Ve Francii, Anglii, Rusku. Kdy přišel v jeho postoji zlom a začal se orientovat na Spojené státy?
JG: Amerika byla do roku 1917 neutrální stát. Masaryk vsadil na porážku Ústředních mocností a nemohl se proto obracet na USA. Nehledě na to, že do roku 1917, kdy proběhla bolševická revoluce v Rusku, nahlížel na Evropu jako většina ostatních monarchisticky. Ač jako odpůrce carského Ruska, jeho knihy byly dokonce v Rusku zakázány, pokládal Rusko v prvním roce války za hlavního partnera. Po revoluci v Rusku, a to je jediné pravdivé na oné pitomé teorii propagované v dobách komunistického režimu, Masaryk odjíždí do Ruska a od této chvíle se stává stoupencem republiky. Když Amerika vstupuje do války, je tedy v Rusku. Do Ameriky přijíždí Masaryk až v dubnu 1918, kde okamžitě pochopil, že Spojené státy se stávají mocností číslo jedna. A zde dochází k historickému střetnutí s W.Wilsonem.
Jak to bylo s Wilsonovými „čtrnácti body“ o budoucím uspořádání Evropy? Jak vypadala pasáž o budoucnosti Rakousko - Uherska?
JG: Těchto „čtrnáct bodů“ skutečně působilo revolučně svou demokratickou dikcí. Sovětská histografie dokonce hovoří o kontrapunktu k Leninovi. Ale co se uspořádání Evropy týče, byl W.Wilson federalista. Nechtěl rozdělení Ruska, Rakousko - Uherska, ani Turecké říše. Konkrétně je to bod deset, kde si přeje udržení slavné Rakousko - Uherské říše.
Na Wilsonových „čtrnáct bodů“ se ještě dnes odvolávají sudetští Němci. Vyvozují z nich právo na sebeurčení, tedy i na odtržení od českého státu. Konec konců toto právo proklamovali v letech 1918-19, kdy díky svým politickým zastupitelům žádali přidružení tenkrát k německému Rakousku. Do jaké míry je toto odvolání se na „čtrnáct bodů“ oprávněné?
JG: Oprávněné nevím. Ale do jisté míry to působí komicky. Němci se až do léta 1918 domnívali, že válku vyhrají. Nějaké rovnosti národů, které jim jakýsi Wilson navrhoval, pro ně zněly nesmyslně. Záchvat smyslu pro demokracii dostali až po 8.srpnu 1918, černém dni německé armády. V tuto chvíli, kdy Francie i Anglie po právu chtěly satisfakci za způsobené válečné hrůzy, se jim fantazírující Wilson náramně hodil.
Z hlediska světové politiky byl W.Wilson otcem zakladatelem Československé republiky, nebo byl jen kmotrem?
MC: Spíše kmotrem. Nálada u nás byla tenkrát jasně protirakouská. A žádné emigrační skupiny, ani sám Masaryk, toto nemohly ovlivnit. Mezinárodně však Wilsonova podpora byla neobyčejně cenná.
Co vyneslo W.Wilsona do popředí americké politiky? Odkud pocházel? Jak vypadala jeho kariéra před vstupem do politiky?
MC: Jeho otec byl presbitariánský kazatel (církev nejvíce odpovídající naší Církvi českobratrské). Jeho matka byla také z farářské rodiny původem ze Skotska. Jinak vyrůstal na jihu Spojených států ve Virginii, kam se krátce po jeho narození rodina odstěhovala. Až v deseti letech, kvůli své dyslexii, se naučil pořádně číst. Ale potom byl jeho rozvoj skutečně imponující. Získal titul PHD. Stal se prezidentem Princetonské univerzity. A právě jako prezident Princetonské univerzity byl demokraty roku 1910 jmenován za kandidáta do guvernérských voleb. Tehdy byla Demokratická strana zmítána různými korupčními skandály a politickými machinacemi. Potřebovala proto nějakého „pana Čistého“. Pro tuto roli byl vynikající. W.Wilson napsal řadu statí o ústavě, byl autorem několika reforem. Napsal populárněji laděnou historii Států, kde se bohužel nevyvaroval pozitivním slovům na stranu Kukluxklanu. Ale právě tím, že byl jižan, se mu podařilo podchytit jižanské voličstvo a zvítězit v zásadním volebním roce 1912. Právě díky úspěšnému působení v roli guvernéra New Jersey se stal po jistých peripetiích kandidátem Demokratické strany na post prezidenta USA. Ke konečnému vítězství mu pomohl i fakt, že konkurenční Republikánská strana šla do voleb rozdělená. Protože proti sobě stáli obhajovatel prezidentského křesla W.H.Taft a Theodor Roosevelt, který po neúspěchu v předvolebním kongresu Republikánské strany se svými stoupenci založil takzvanou Progresivní stranu. Roosevelt nakonec skončil druhý po W.Wilsonovi. Kdybychom však W.H.Taftovi a T.Rooseveltovi sečetli hlasy, byl by W.Wilson poražen.
W.Wilson se až do roku 1916 držel staré zásady americké zahraniční politiky, a to nevměšovat se do politiky evropských mocností. Nazvěme to izolacionizmem. Jak se mu podařilo přeměnit izolacionizmus za intervencionalizmus? Čím se mu podařilo strhnout většinu národa na svoji stranu?
MC: Většina to byla velmi těsná. Vnímání účasti Ameriky v první světové válce bylo skutečně velmi rozporné. Existovala značná skupina pacifistů, která tvrdila, že Spojené státy jdou do války po boku Anglie a Francie jen z důvodu, že Anglie je hlavním dlužníkem USA a v případě prohry by byl dluh těžce vymahatelný. Z tohoto pacifismu a odporu proti první světové válce posléze vznikly v Americe levicové až komunistické poválečné proudy.
Do jaké míry se Wilsonovy představy jeho „čtrnácti bodů“ promítly do konečného uspořádání poválečné Evropy?
JG: O jeho „čtrnácti bodech“ se hovořilo během Pařížské mírové konference roku 1919. Sám W.Wilson udával tón celé konference. Vystupoval sice jako představitel nejsilnější mocnosti (Francie i Anglie byly dávno zadluženy ve vztahu k Spojeným státům), ale v průběhu času se ukázalo, že jeho pozice nakonec tak silná není. Anglie i Francie zdecimovány válkou požadovaly jasné záruky a bezpečnost a na Wilsonova mírotvorné a demokratické (federalizující) návrhy mohly těžko slyšet. W.Wilson se snažil hlavně o sestavení Společnosti národů (jakýsi předchůdce OSN), která nakonec vznikla, ale dopadla velmi nevalně. Nakonec celková Wilsonova koncepce absolutně selhala.
Koncepce selhala především na vnitropolitickém poli. Americký kongres ji doslova smetl ze stolu.
MC: Domnívám se, že se dotýkáme samé historické podstaty amerického národa. Z většiny se skládá z potomků dobrovolných přistěhovalců, kteří se k Evropě otočili zády. To vše vedlo k určitému despektu k evropským záležitostem, k jakési vizi nového lepšího světa, který by nebyl poznamenán evropským hašteřením a válkami. Zkrátka americký národ nabyl dojmu, že během války udělal dost pro blaho lidstva, a stáhl se zase zpátky k budování své země. A americký senát je mnohem více závislý na volbě voličů než prezident USA.
Dá se říci, že nějaký americký prezident přímo navazoval na W.Wilsona?
MC: Ve třicátých letech F.D.Roosvelt navázal na některé progresivní prvky politiky W.Wilsona. Koneckonců i on vedl USA do války. Můžeme říci, že i nynější prezident USA G.W.Bush se drží Wilsonova hesla:„Zajistit svět pro demokracii.“
Od dob W. Wilsona nezná Amerika izolacionizmus?
MC: Nezná. A nedovedu si představit, že by se k němu vrátila.
(redakčně kráceno)