Za slivovici, která dokáže zahřát, i když se nepije, získal „ekologického Oscara“

Boršice u Blatnice - Tradice výroby pálenek patří k jižní Moravě stejně neodmyslitelně jako lidové kroje nebo vinohrady. Sezónní špička už odstartovala i v pálenici Halík v malé obci Boršice u Blatnice na Uherskohradišťsku. Ta letošní ale bude mít pro jejího majitele sladkou příchuť. A řeč není o pálence. Zdeněk Halík se totiž stal českým vítězem Energy Globe Award, což je ve světě nejvýznamnější ocenění v oblasti ochrany životního prostředí.

Za prestižní cenu, které se přezdívá „ekologický Oscar“, vděčí originálnímu nápadu - systému domácího vytápění peckami ze švestek, které zpracovává v pálenici. „Tento nápad jsme dostali asi před pěti lety, když jsme vyváželi velké množství výpalků tady na skládku za obec a všude možně,“ vysvětluje Halík a zároveň přiznává, že úplně původní myšlenka není jen z jeho hlavy: „Napadlo to už mého otce i dědu, oni dřív ty pecky prali někde v potoku a zkoušeli to pálit v kamnech. Jenže u těch kamen se muselo pořád stát a přikládat, nesmělo se tam toho dát moc, protože to má velkou výhřevnost a mohlo to ta kamna rozškubnout.“
 
Nápad tak uzrál, až když se na trhu objevily automatické kotle na biomasu, které spalují třeba i obilí. Tehdy se pan Halík rozhodl, že vyzkouší spálit i pecky. Výrobce kotlů si od něj nechal zaslat vzorek takzvaných výpalů a odpověděl mu, že jde o vhodné palivo pro spalování v kotlích. „Výhřevnost švestkových pecek je přibližně stejná jako u hnědého uhlí, “ tvrdí majitel pálenice.

Než pecky putují do kotle, musí se řádně očistit v takzvaném odpeckovacím zařízení, které si pro pálenici musel nechat vyrobit přesně na míru. "Díky tomu stroji se pecky z výpalků očistí od tekuté složky a vyjedou už jen pecky čisté, které se přes léto na volném prostranství na slunci pořádně usuší, “ popisuje Halík.

Z jedné tuny kvasu na výrobu pálenky zbývá asi 100 kg čistých pecek na vytápění. V pěstitelské pálenici za sezónu nashromáždí 8-10 tun pecek, které tak bohatě stačí na vytápění samotné pálenice a také nedaleko stojícího rodinného domu. „Díky automatickému kotli, který se už o vše postará, je to spalování velmi komfortní - stejně jako u plynu - to se samo zapálí, je to úplně luxusní a hlavně se z toho ušetří nějaká koruna v našem domácím rozpočtu,“ vypráví nadšeně Halík. Řešení je o to zajímavější, že při investici jen o málo vyšší než sto tisíc korun je návratnost tohoto nápadu asi 2,5 roku.
 
Když pak přišla nabídka zúčastnit se soutěže Eon Energy Globe Award  2010, autor projektu neváhal: „Říkal jsem si, zkusím to, přihlásím se tam, protože s tímto nápadem šetřím životní prostředí i nějaká úspora je … no a netrvalo ani tři dny a už mě oslovili, že mě nominovali mezi tři nejlepší projekty – a tak to začalo, byl jsem strašně překvapený.“

A překvapení pokračovalo i během slavnostního večera, Zdeněk Halík totiž porazil nejen dva konkurenty ve své kategorii, ale stal se i celkovým vítězem za Českou republiku. Znamená to, že projekt spojený s pálenkou, která může zahřát i ty, kdo ji nepijí, postoupil do celosvětového finále, které se bude konat příští rok. Třeba i tam pan Halík dokáže, že jednoduchý a originální nápad spojený s moravskou tradicí může urazit dlouhou cestu.

Vydáno pod