Moskva - Sibiř se chce vymanit z vlivu Moskvy. Tamní nerostné suroviny totiž plní ruskou státní pokladnu, zisky ovšem zůstávají v metropoli. Ruská vláda proto slibuje změnu a chce, aby životní úroveň za Uralem dosáhla do roku 2025 alespoň federálního průměru. Sibiřané ale slibům z Kremlu nevěří.
Sibiřané jsou chudí, peníze jdou do federální kasy
Pod sibiřskou zemí se nacházejí ohromná naleziště ropy, zemního plynu, zlata a dalších nerostných zdrojů. I přesto tato část Ruska mezi Uralem a Tichým oceánem zdaleka nerozkvétá. „Ano, Sibiř je bohatá. Jenomže z toho bohatství sami Sibiřani nic nemají,“ podotkl obyvatel obce Usť-ordynskij Alexandr Koževnikov.
I oficiální statistiky poukazují na jasný nepoměr. Přestože Sibiř plní federální kasu jako žádná jiná část země, na každého jejího obyvatele se z rozpočtu vyděluje skoro čtyřiapůlkrát méně než na průměrného Moskvana.
Jedním z nich je Michail Kulechov, který už patnáctým rokem vede takzvanou Oblastničeskou alternativu Sibiře a své myšlenky šíří také z postu šéfredaktora irkutského listu Den Sibiře. „Na dálku se věci řídit nedají. Odsud je to do Moskvy pět tisíc kilometrů a i kdyby tam seděli sebevnímavější lidé, nemají informace o tom, co se tu děje,“ konstatoval Kulechov.
Přestože ho obviňují ze separatismu a předvolali si ho kvůli tomu i na prokuraturu, on sám se označuje za konstruktivního regionalistu a popírá, že by chtěl cokoli bourat. Naopak se prý snaží budovat - struktury budoucího sibiřského státu. „Hlavní je, abychom si my, místní obyvatelé, sami rozhodli, jestli chceme zůstat ve zvláštním postavení uvnitř Ruské federace, nebo jestli chceme nezávislost,“ poznamenal zástupce šéfredaktora listu Den Sibiře Andrej Savčenko.
Podobných hnutí v současnosti na Sibiři existuje celá řada. To, že mezi nimi často vládne rivalita, je jedním z důvodů, proč sibiřský regionalismus zůstává v politice okrajovou záležitostí. Pozornost, kterou mu udělují ruské tajné služby, ale svědčí o tom, že ho v Moskvě neberou na lehkou váhu.
