Kyjev – Od výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu uplyne 26. dubna čtvrt století. Následky havárie likvidovaly tisíce lidí, mj. letci, kteří bezprostředně po havárii zasypávali hořící reaktor pískem. Celé operaci velel generál Nikolaj Antoškin a s odstupem času říká, že o smrti tehdy nikdo nepřemýšlel.
„Byl víkend, takže jsem byl doma. Po obědě zazvonil telefon. Rozkaz byl stručný. Stala se tragédie, potřebujeme vaše vrtulníky. Hned,“ vzpomíná bývalý velitel štábu vojsk Kijevské oblasti, generál Nikolaj Antoškin, na povolací rozkaz. Hasiči sice zdolali požár kolem reaktoru, uvnitř ale stále hořelo 2,5 tisíce tun grafitu.
Antoškin nad reaktorem přeletěl několikrát, jeho muži až třicetkrát denně. Z dvousetmetrové výšky do reaktoru shazovali vaky s pískem a jen první den jej zasypali 56 tunami. „O smrti nikdo nepřemýšlel. Věděli jsme, že to je nebezpečné. Dozimetr měřil radiaci do 500 rentgenů, ale tam byla tak vysoká, že se zasekl. Později mi vědci řekli, že byla 3 až 3,5 tisíce rentgenů. Nic jsme necítili. Nahoře jen strašný žár - první den až dvě stě stupňů.“
Antoškin: Dávno jsem měl zemřít
Letce sice chránily respirátory, ani těch ale nebyl dostatek. Kvůli žáru a vypětí zvraceli. Radioaktivní jód se jim usadil ve štítné žláze, uzlinách a játrech, takže jim lékaři později mnohokrát měnili krev.
Když se Antoškin v květnu vracel domů, jeho žena ho nepoznala. Během překrývání reaktoru shodil 11 kilo; dalšího půl roku trvalo, než se mu krevní obraz vrátil k normálu. „Schytal jsem 605 rentgenů, s tím nikdo nežije. Dávno jsem měl zemřít. Ale podařilo se mi přežít. S pomocí vyšších sil, Boha,“ vzpomíná Antoškin, který za řízení operace obdržel řád Hrdina Sovětského svazu.
