Na pražském Václaváku stály v dobách nedávných dva domy. Prvním z nich byl Dům módy, kterému se většinově neřeklo jinak než Domek módy (funguje myslím dodnes), tím druhým pak Dům potravin (kde jste si mohli koupit třeba výběrové párky nebo lepší chlebíčky). Spolu s Kotvou, Májem a Bílou labutí tvořily nákupní magnet a centrum pro leckteré z nás nepražských. Časy se mění, měníme se my, jen ta čeština nám zůstává – jde s námi v tom dobrém i v tom zlém po všech cestách i necestách – a proměn doznává i ona. O jedné z nich bude i toto zamyšlení.
Mé hudební znalosti jsou prachbídné. V podstatě jsem skončil někde u ABBY, a proto mě zarazilo, když jsem slyšel upoutávku, že se chystá abbácký výběr hitů, který se uspořádá do několika aleb. Ten tvar mě zarazil. Jde o záměrné užití, nevědomou chybu nebo to bylo řečeno jen tak v ten okamžik? Latinsky se to nazývá ad hoc, lingvisticky bychom snad mohli hovořit o jakémsi nechtěném okazionalizmu (tedy o slovu, které bylo vytvořeno/užito spíš příležitostně), a protože se chci vypořádat s tímto problémem s čestí, neb nejsem jen tak bezmyšlenkovitě slova přijímající ovec, zapátral jsem, jak to s tímto slovem je.
Jde o chybu, i když, jak ukazuje internetový vyhledavač morfeo (http://morfeo.centrum.cz), nejde o tvar neznámý. V češtině se tohle slovo skloňuje jako album – alba a nedochází tady k tzv. vznikové alternaci (deska – desek). Jiný typ alternace je u slova křest. Při skloňování tady dochází naopak k zánikové alternaci a správně je křest – křtu (a neplést s chřest – chřestu: to je slovo cizí a má specifické skloňování podobně jako protest, manifest a další slova).
Slovo datum se ocitá ve zvláštní situaci. Původně chybný tvar druhého pádu v podobě datumu se ukázal jako životný, a to proto, že začal rozlišovat „ten” konkrétní datum, ten den; zatímco dosud jediná správná genitivní podoba data se ukazuje jako nosná a základní pro data statistická aj. A kladu proto otázku k zamyšlení: Jak by se vám líbilo, kdybychom tedy měli obourodé ten i to datum – bez datumu a vedle toho ta data – bez dat? Čeština by se tím obohatila o významově další rozlišující podstatné jméno.
Upřímně se přiznávám, že já jsem pro, i když podoba datumu má ve svém rodném listu napsáno „chybné, nespisovné”. V jazyce se ale stává, že někdy něco započne svůj vývoj a poté i cestu na kýžené výsluní jako chyba. Úzus je tyranus – uvidíme, jak dopadneme. Koneckonců dnes jsou poměrně běžná spojení: pohybovali se v centru města vs. nakupovali v Centrumu (tedy obchodním domě, který se jmenuje Centrum).
Zapátráte-li však ve zmiňovaném vyhledavači, najdete v něm i jiné věci: stůl – stůlu, dům – důmu, domek – důmku. Jde o progresivní novotvary? Nebo slova náhodná? Důmku je nářeční. Mému jazykovému povědomí se tyto tvary velmi vzpírají, neužívám je, i když jsou vlastně pravidelně vytvořené (dům – důmu je určitě symetričtější než dům – domu). Nedokážu stanovit, jak moc jsou progresivní a či zda je čeština „připravena” i na: „Jsi vůl, ty vůle, zdraví mám jen jedno a hnůji jsem ho nenašel.” Nemyslím si, že by tyhle „progresivity” pohřbívaly tvary původní. Jak vidno, nemusí být každá inovace natolik novátorská a účelná, abychom ji mohli označit za progresivní. Na druhou stranu si říkám, jestli vás vůbec tyhle můje názory zajímají.
Jazyk je spontánně ustavený řád, nejde o chaos. Nehledejte v něm ale symetrii. Jako systém se chová značně asymetricky. (Vysvětlujte cizinci proč „může” budu psát, a naopak „nesmí” budu napíšu – tak banální věc, pro Čecha, Moravana i Slezana tak normální a intuitivní.) Podoba aleb se opravdu mému jazykovému povědomí vzpírá velmi, zkrátka z toho slova cítím nevzdělanost. Podoba aleb uživateli jazyka ani jazyku samému – na rozdíl od zmiňovaného datumu – nepomůže ani ho neobohatí významově.
Zmiňovaný Dům potravin dnes na Vaclaváku už nenajdete. Zato si můžete, tedy pokud se zajímáte o karate nebo o cokoli jiného, zajít koupit knihu do Důmu knihy Kanzelsberger. Tedy alespoň ve vyhledavači morfeo tenhle dům existuje. Pro mě je to však představa přicházející jakoby pořád ještě odněkud z Důmu hrůzy. Ale kdoví!!?
