Co když se Jan Hus v Kostnici ani neohřál, natož aby byl upálen? Obstáli by husité na spartakiádě? A jak přišlo město Houston ke svému jménu? Dějiny jsou naštěstí i naneštěstí tvárné, animátor Pavel Koutský si k ohýbání vybral období, které se tvarovalo už mnohokrát. Jeho animovaný mystifikační snímek Husiti vstupuje do kin 7. listopadu.
Animovaní Husiti práší prý míň než Otakar Vávra. Pravda vítězí? Cha!
Koutský je jako režisér podepsán pod cyklem ČT (Česká televize je i koproducentem Husitů) Dějiny udatného českého národa, který vychází z knížky Lucie Seifertové (připomenout si ho můžete v archivu iVysílání). Husiti, celovečerní debut sedmapadesátiletého animátora a režiséra, je prý jen pokračováním přístupu, jehož se držel i ve zmíněném cyklu: že jen sebevědomý národ si dokáže dělat srandu z vlastních dějin.
V Husitech legrací rozhodně nešetřil - pokud jde o humor, není mu nic svaté, od prostého lidu až po panovníky. Za strůjce všeho - popularity Husova učení, pražské defenestrace i vítězství v bitvě u Sudoměře - označuje dva nýmandy: zchudlého šlechtice Mlhoše a budižkničemu Záboje (namluvili je Jiří Lábus a Oldřich Kaiser). Oba jsou nástrojem šedé eminence a hráče na dvě strany Čeňka z Vartemberka, nejvyššího českého purkrabího.
GALERIE
Čeněk z Vartemberka našeptává Zikmundu Lucemburskému
Ten byl skutečnou historickou postavou, stejně jako panovničtí bratři Zikmund Lucemburský („liška ryšavá“) a Václav IV. a jejich tahanice o českou korunu. Jejich motivy a zákulisní hry si ale Koutský vykládá zjednodušeně a po svém, nejdivočejších fantazií se ovšem dopouští v životě mistra Jana Husa a nešetří ani jednookého Jana Žižku z Trocnova. Historie dostává na frak a ve filmu několikrát opakovaný výrok „pravda vítězí“, připisovaný Husovi, dostává ironický nádech.
Diváci se dočkají muzikálových čísel v podání snad všech postav, husitského vojska při spartakiádní sestavě, kočáru s majákem, Leonarda da Vinciho v Táboře, zásahové jednotky křižácké armády a závěru inspirovaném (prý) východoněmeckou estrádou Ein Kessel Buntes. Koutský se zuby nehty brání označení „cílová skupina“ diváků, ale je jasné, že jen dospělí ocení množství narážek, kdy postavy citují kupříkladu z prorockého proslovu kněžny Libuše, z veršovaného dramatu Manon Lescaut od Nezvala, výroky Lenina i provařené věty z filmu Knoflíková válka či opery Prodaná nevěsta. Souvislost těchto osob a děl s dějem, natož s husity, ale nehledejte.
GALERIE
videogallery_388100
Film vznikal sedm let. Původní scénář Martina Čápa a Martina Jaroše posloužil nakonec Koutskému jen jako námět - v titulcích je tedy uváděn jako scenárista, režisér i výtvarník. A proč padla volba zrovna na husitství? „Je to období obrazově estetické, zajímavé a zdobné a přijde mi jako předobraz všech revolucí. Začíná to vždy ideály a končí naprostým zmarem a krveprolitím,“ domnívá se Koutský.
Neméně se mu také líbilo, že výklad husitství si každá doba či ideologie uzpůsobila podle toho, co se jí zrovna hodilo do krámu - ať už to byl pohled obrozenecký, náboženský nebo marxisticko-leninský. Koutského hravá mystifikace je taky jenom jedním z výkladů. „Lžeme míň než Otakar Vávra,“ poznamenává režisér s odkazem na film Jan Hus z roku 1954. „Lhal z jakýchsi ideologických důvodů. Dneska ideologické důvody nemáme, tak si s husitstvím můžeme hrát vesele a mystifikovat, ať si to každý pak přebere.“
Vyhrát si s Husity mohou i diváci - k filmu totiž vznikla i mobilní hra a husitskou zábavu najdou i na webu Déčka.
Hlasy: Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Viktor Preiss, Martha Issová, Bára Hrzánová, Václav Postránecký, Otakar Brousek ml., Valerie Zawadská, Jan Přeučil, Jan Schmid, Marek Eben. Scénář, výtvarník, režie: Pavel Koutský. Námět: Martin Čáp, Martin Jaroš. Hudba: Miroslav Kořínek.