Praha – Svět artistů, cvičených zvířat a klaunů na první pohled vypadá magicky. Na ten druhý je to ale v dnešní době velmi tvrdý krajíc chleba. Cirkusy na živobytí vydělávají jen velmi těžko. Žádnou dotační podporu nedostávají. Generace cirkusových rodin to ale nevzdávají a snaží se dál přitáhnout lidi pod šapitó. Třeba pořádáním Mezinárodního festivalu cirkusového umění, který právě vrcholí.
Cirkusová historie sahá až do starého Říma. Renesanci prožíval v 19. století. V Česku tradici narušil komunismus. Po revoluci se snažili cirkusoví umělci tradici manéže obnovit, život jim ale ztěžuje tvrdá konkurence. Návštěvníci se tak vracejí pod šapitó jen těžko. „Cirkus je čím dál tím těžší. Máte televizi, internet, je tu tolik možností zábavy. Dřív byla jen živá vystoupení. Teď je příliš velká konkurence,“ zdůraznil akrobat Ramon.
Tuzemská cirkusová scéna čítá v současnosti přes 30 společností. Zaplnit plastové židle kolem manéže nestojí cirkusáky jen tvrdou dřinu. „Já už cvičím od pěti let, dodneška pořád cvičím dál a dál, člověk se prostě snaží vyrovnat té silné konkurenci,“ uvedl ekvilibrista Robert Lagron.
Města chtějí na cirkusech vydělat
Dotace od ministerstva kultury nebo magistrátů principálové v maringotkách nedostávají. A zatímco na západě cirkusům na štacích odpouští třeba dálniční poplatky, v Česku musí městům ještě platit peníze z prodaných vstupenek. „Pokud přijede český cirkus, který je letitou tradicí, může se mu leckde stát, že po něm města požadují 20 procent,“ upozornil prezident cirkusového festivalu Artur Kaiser.
Provoz cirkusu je ale nákladný i jinak. Orchestr, klaun, akrobacie, při které se lidem v sále tají dech, nestačí. Cirkus musí nabídnout také třeba exotická zvířata. „Samozřejmě nejdražší jsou zvířátka, co budeme povídat. Nejen jejich denní konzumace, ale náklady spojené s nimi, ať veterináři nebo investice do transportu,“ dodal Kaiser. A tak není divu, že vstupenka na cirkusové představení stojí přibližně stejně jako lístek do kina.
