Brno – Roku 1942 se tzv. cikánská otázka blížila ke svému „konečnému řešení“. Na podzim totiž z jednání šéfa SS Heinricha Himmlera a říšského ministra spravedlnosti Otto Thieracka vyplynula nutnost „předání asociálních elementů z výkonu trestu říšskému vůdci SS ke zničení prací“. Osud Romů zpečetil Himmlerův výnos z 16. prosince 1942, který poslal Romy do koncentračního tábora v Osvětimi II.-Birkenau. A první transport vyjel z Brna právě před 70 lety, 7. března 1943.
Transporty protektorátních Romů lze rozdělit na dvě části. První tvořili Romové žijících až dosud na svobodě, druhá část měla být sestavena z vězňů protektorátních cikánských táborů. Původním záměrem zřejmě bylo nejprve odvézt vězně z „cikánských táborů“. Epidemie tyfu, která vypukla v obou táborech, měla však za následek přehodnocení tohoto plánu a jako první tak odjížděli Romové dosud žijící na svobodě.
K prvnímu transportu nacisté Romy násilně shromažďovali u bývalých stájí jízdního oddílu protektorátní policie v Brně v Masné ulici. Celkem odvezli ve 23 pevně uzamykatelných nákladních vagonech 492 mužů a chlapců, 546 žen a dívek, z toho 211 dívek a 220 chlapců ve věku do 14 let.
V březnu 1943 Němci odvezli Romy ještě v dalších dvou transportech – celkem od března 1943 do ledna 1944 bylo do Osvětimi z protektorátu deportováno 4 870 Romů, po válce se jich do vlasti vrátilo 583.
Vůbec první Romové odjeli do Osvětimi již v roce 1941. Koncem roku 1943 pak v nedaleké Březince vznikl takzvaný rodinný tábor pro Romy, kam nacisté sváželi Romy ze 14 zemí. Lidé tam umírali na nemoci a hladem a v táboře rovněž provozoval své pseudovědecké pokusy Josef Mengele, který vykonával funkci lékaře a za průzkum rasové příslušnosti Romů obdržel válečný kříž. Nacisté tábor zlikvidovali v noci z 2. na 3. srpna 1944. V plynové komoře tehdy povraždili 2 897 zejména dětí a žen. Celkem v Osvětimi v letech 1941 až 1944 zahynulo na 20 tisíc Romů.
