„Lidé by neměli předpokládat, že je někdo dobrý jenom proto, že je lékař,“ říká spisovatel Robin Cook

Robin Cook, autor mnoha bestsellerů a napínavých příběhů z lékařského prostředí, který prodal přes 100 miliónů výtisků, které byly přeloženy do více než čtyřiceti jazyků, je v Praze. Začínal jako lékař, ale v roce 1972 se vydal na spisovatelskou dráhu. V rubrice Profil Dobrého rána z 10. května s Robinem Cookem hovořila Patricie Strouhalová.

Jste chirurg, oční lékař, spisovatel. Řekla jsem to ve správném pořadí?
Chirurgem jsem byl vždy, pak jsem začal psát. Sám o sobě uvažuji spíše jako o lékaři než o spisovateli.

Jste v zemi, kde jsou příběhy z lékařského prostředí velmi oblíbené. Čím si vysvětlujete, že lékařské prostředí tolik láká čtenáře a diváky?
Je to tím, že se to týká nás všech. Můžete číst knihu o žralokovi a pak se rozhodnete, že nebudete už nikdy plavat v oceánu. Když čtete něco strašidelného z medicíny, tak je to něco, co hrozí nám všem. Všichni jsme byli nebo budeme pacienty. A když čteme takový příběh, tak se do něj můžeme promítnout, to je to děsivé.

Proč jste se ve svém životě rozhodl právě pro medicínu? Proč jste začal vůbec psát?
Rozhodl jsem se studovat medicínu, protože to byla dobrá kombinace humanistického úkolu nebo poslání a vědy. Přírodní vědy mi vždy šly, tak i proto jsem se tak rozhodl. Moje maminka tím byla nadšená a stejně tak moji přátelé. Bylo to však úplně jiné, když jsem začal medicínu studovat, právě tehdy jsem se rozhodl psát. Viděl jsem spoustu filmů a četl knihy z lékařského prostředí, ty však byly příliš romantické. To mě vlastně podnítilo, abych se stal lékařem. Ale když jsem se jím stal, bylo to všechno úplně jinak. Říkal jsem si, že je to příležitost, abych psal o medicíně realisticky.

Často střílíte do vlastních řad. Málokdy je lékař ve vašich knihách typickým kladným hrdinou. Spíš je to člověk, který zneužívá medicínu pro vlastní zisk. Nevyskytují se negativní odezvy z řad vašich lékařských kolegů? Nemáte lékaře rád?
Tak to není, doktory mám rád i medicínu. Můj první bestseller se jmenoval Kóma a všechny šokoval, protože padouchem byl lékař. Všichni z toho byli otřeseni kromě lékařů, protože ti vědí, že jsou i špatní lékaři. Lidé by totiž neměli předpokládat, že je někdo dobrý jenom proto, že je lékař.

Často si vybíráte kontroverzní témata jako dárcovství vajíček, biologické zbraně, etika vědeckých pokusů, klonování, genetické inženýrství. To jsou témata, která jsou skutečně atraktivní. Láká vás u nich propojení medicíny a kriminalistiky?
Soudní kriminalistika, forenzní bádání hraje velice důležitou roli – v mých knihách se vyskytuje mnoho koronerů. Ale je to proto, že takto lidé snadno pochopí komplikovaná témata. Začal jsem psát, abych mohl lidi i poučit a vzdělávat. V první řadě jsem se ale musel naučit, jak je pobavit. Když lidi nepobavíte, tak si knihu nepřečtou. Mým skutečným cílem je, aby lidé pochopili určité věci v medicíně, které je chrání, a aby sami hráli roli a měnili celou zdravotnickou politiku.

Podařilo se vám něco konkrétního změnit?
Ano, podařilo se mi to. Vrátím se ke knize Kóma. Například přístup k anestézii. Lidé si před tím mysleli, že anestézie znamená usnout, což je taková příjemná metafora. Ale když si přečetli můj román, tak si uvědomili, že anestézie je velice nebezpečná: člověk by si neměl vybírat celkovou anestézii, pokud je možnost lokální, která je daleko bezpečnější. Myslím si, že pro lidi to byla důležitá lekce.

Napsal jste celkem šestadvacet románů, ten sedmadvacátý vám vyjde v létě ve Spojených státech. Často byly vaše romány převedeny na filmové plátno. Byl jste vždy spokojen s jejich realizací?
Tak napůl, protože jednat s Hollywoodem je velice obtížné. Jednu dobu jsem říkal, že už nemám zájem. To by ovšem znamenalo, že bych se vlastně o něco připravil, protože v naší kultuře je film mocnější než literatura - ve Spojených státech film ovlivňuje veřejné mínění. Hollywood se dnes bohužel vydal takovým směrem, že filmy, které produkuje, jsou zcela nesmyslné a pouze zábavné.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod