Útok generála Chalífy Haftara proti mezinárodně uznávané vládě v Tripolisu zaskočil svět. Libyjský velitel tvrdí, že nastolí pořádek a zbaví Libyi teroristů a korupce. Západ teď řeší dilema. Haftar si v minulých letech poradil s islámskými radikály, na což slyší jak Francie, tak šéf Bílého domu Donald Trump. Obě země blokují deklarace odsuzující ofenzivu, která si podle OSN vyžádala přes tisíc mrtvých. Experti se obávají další zástupné války velmocí v regionu bohatém na ropu. Evropa přitom potřebuje stabilní Libyi ke zvládnutí migrační krize.
Organizace OSN chce pomoci Libyi uspořádat svobodné volby, které se měly konat už loni, chaos v zemi to však neumožňuje. Po násilném sesazení autoritáře Muammara Kaddáfího v roce 2011, k němuž přispěly i jednotky NATO, Libye zůstává politicky roztříštěným státem.
V současné době proti sobě soupeří dvě hlavní vlády. První se nazývá Vláda národní jednoty a sídlí v metropoli Tripolis. Vznikla koncem roku 2015 za pomoci OSN a v jejím čele stojí Fáiz Sarrádž. Tento přechodný kabinet má mezinárodní uznání a oficiálně tak i podporu většiny západních zemí.
Moc konkurenčního kabinetu ovšem významně roste. „Okolo roku 2014 a 2015 se začala na východě Libye okolo města Tobrúk formovat (druhá) vláda. V jejím rámci se Chalífa Haftar začal profilovat jako člověk, který k sobě soustřeďoval vojenskou a politickou moc. Většinu Libye, významná ropná naleziště, významné demografické body, Tobrúk, Benghází nyní kontroluje Haftar,“ upozornil blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Oba kabinety mají vlastní parlament či centrální banku. Začátkem dubna Haftar zahájil se svou Libyjskou národní armádou (LNA) ofenzivu na Tripolis s cílem ovládnout celou zemi a zbavit ji „terorismu a korupce“.
„Tripolis je hlavním městem všech Libyjců a jsou tu hlavní státní instituce. Stát se nemůže postavit na nohy, když jeho metropoli ovládají milice se středně těžkými a těžkými zbraněmi, kde se terorističtí vůdci schovávají ve čtvrtích. Město musí být osvobozeno,“ prohlásil generál v rozhovoru pro Bloomberg.
„Zpočátku (ofenziva) působila dojmem rychlého postupu, kdy došlo k obsazení několika klíčových bodů, ale faktem je, že vlastně uvázla. Je to taková opotřebovací válka, poměrně tragická pro místní populaci. Tripolis a okolí zůstávají pod kontrolou mezinárodně uznávané vlády,“ uvedl Borek.
V posledních týdnech se nicméně situace civilistů zhoršuje. Podle OSN zemřelo během Haftarovy ofenzivy od začátku dubna přes tisíc lidí. Svět nedávno šokoval třeba útok na centrum pro migranty v oblasti Tripolisu, při němž zahynuly desítky osob a z něhož se navzájem obviňují obě strany konfliktu.
Haftarovy síly navíc přitvrzují. „Několik dalších sil Libyjské národní armády, praporů a jednotek bylo posláno na frontové linie, aby urychlily postup a samozřejmě plnění úkolu vstoupit do hlavního města. Bude to rychlé jako povodeň, která spláchne zbývající gangy a teroristy, kteří se nazývají skutečnou vládou,“ oznámil mluvčí Haftarových sil. Sarrádž naopak obviňuje Haftara z pokusu o převrat a nazývá ho válečným zločincem.
Libyjcům chybí společná identita, říká zpravodaj
Souboj dvou autoritářských vlád podle zpravodaje odráží historické kmenové a regionální dělení země na západ, tedy Tripolitánsko, a východ, tedy Kyrenaiku. „Populace nemá příliš hlubokou společnou libyjskou identitu,“ upozornil Borek s tím, že bude pravděpodobně velmi obtížné toto rozdělení překonat.
Už tak složitou situaci komplikuje fakt, že část země stále ovládají různé islamistické milice a kmeny. „Dalo by se říct, že Libye má dvě a půl vlády. Tím půltým aktérem jsou islamisté. Islámský stát na libyjském území stále vyvíjí aktivitu, i když není tak silný, jako byl v době před čtyřmi lety. I díky Haftarově postupu je jeho vliv omezen. Džihádistické síly nejsou nyní hlavním vojenským aktérem, o kterém diplomaté musí uvažovat. V některých izolovaných částech ale jsou kapsy kontrolované islamisty,“ říká Borek.
Z přítele Kaddáfího spojencem CIA
Právě v boji proti islámským radikálům si vybudoval jméno polní maršál Haftar. Pětasedmdesátiletý vojenský velitel byl jedním z důstojníků kolem Kaddáfího, kteří v roce 1969 svrhli krále Idrise. V osmdesátých letech vedl jednotky při konfliktu v Čadu, kde byla Libye poražena čadskými silami podporovanými Francií. Sám Haftar tehdy skončil v zajetí.
Kaddáfí ale zapíral přítomnost libyjských vojsk v Čadu a svému spojenci nepomohl, Haftar poté uprchl de exilu v USA, kde podle všeho navázal kontakty se CIA a po dvě dekády usiloval o Kaddáfího pád. Po změně režimu v roce 2011 se roky nehlásil o slovo, až v roce 2014 v dramatickém televizním projevu představil svůj plán „záchrany Libye“.
Haftar tak učinil v době, kdy východolibyjské Benghází obsadila odnož džihádistické al-Káidy a další radikální skupiny páchaly atentáty na armádu, policii i jiné veřejné činitele. BBC připomíná, že Haftar sice neměl pro svůj plán dost peněz, ovšem jeho slova odrážela nespokojenost lidí, kteří kritizovali neschopnost hlavní vlády vypořádat se s džihádisty.
V květnu 2014 zahájil Haftar operaci Důstojnost proti islamistickým militantům v Benghází a dále na východě Libye. O rok později jej nově zvolený libyjský parlament jmenoval velitelem LNA a generálovi se během letošního roku podařilo osvobodit Benghází i okolí a následně zabezpečit klíčové ropné terminály zvané „Ropný půlměsíc“ ve střední části země.
„Realita vypadá tak, že Haftar dokázal na východě Libye a v centrálních částech země, které kontroluje, nastolit pořádek, vytvořit relativně stabilní prostředí, což je pro něj v kontextu těch osmi strašných let docela významný úspěch,“ poznamenal Borek. Haftar však nemá podporu všech Libyjců, někteří mu vyčítají spojení s Kaddáfím a Spojenými státy. Odpor vůči němu chovají rovněž islamisté.
Nová zástupná válka?
Podle některých analytiků vzniká v Libyi další zástupná válka, ve které se regionální a světoví hráči snaží ovlivnit výsledek vnitřního konfliktu, aby tam posílili svůj vliv. Dochází tak zřejmě k opakovanému porušování zbrojního embarga OSN vůči Libyi z roku 2011. Vládní jednotky zabavily v červnu protitankové střely FGM-148 Javelin americké výroby, drony Yabhon vyráběné ve Spojených arabských emirátech i ruské protitankové řízené střely Kornet.
Zmocněnec OSN pro Libyi Ghassan Salamé v květnu varoval, že se konflikt může stát válkou „všech proti všem“. Násilí na okraji Tripolisu je podle něho jenom začátkem dlouhé a krvavé války na jižním pobřeží Středozemního moře, která ohrozí bezpečnost přímých sousedů Libye a širšího středozemního regionu.
Za Haftarem stojí nedemokratické režimy
Generál Haftar má významnou podporu ze zahraničí, i když mnohdy neoficiálně. Ještě před zahájením ofenzivy na Tripolis vycestoval do Saúdské Arábie, kde se setkal s králem Salmánem, což vedlo ke spekulacím, že Rijád za Haftarem stojí.
Další v pořadí jsou Spojené arabské emiráty, které podle listu The Wall Street Journal zřejmě stojí za nedávným tragickým náletem na centrum pro migranty u Tripolisu. Deník odkazuje na vyjádření libyjského ministra vnitra mezinárodně uznávané vlády. „Nálet provedly stíhačky F-16. Vláda nemá kapacity na to, aby těmto strojům v útocích na libyjském území zabránila,“ prohlásil ministr vnitra Fathí Bašagha.
Podle ruských médií citovaných Arabi21 poslaly Emiráty Haftarovi protiletadlový systém Pancir-S1, protiletadlové střely, techniku na noční vidění či dělostřeleckou munici.
Haftarovi podává pomocnou ruku i Jordánsko a Káhira. „Egypt je země, která si prožila nestabilitu, která si prožila převrat a nyní žije pod autoritářským, armádou dominovaným režimem generála a prezidenta Sísího. Ten nepochybně vidí v Haftarovi cosi jako analogii, člověka, který je schopen zajistit pořádek. Úplně jiné slovo by pak byla lidská práva, svoboda,“ poznamenal Borek.
Server The Middle East Monitor uvedl, že v červnu se Sísím jednal předseda Haftarova parlamentu, jemuž egyptský lídr slíbil „plnou podporu“. Egypt také údajně poskytl Haftarovi vojenské poradce.
Trump si s generálem volal, Macron s ním jednal osobně
Francie a Spojené státy od počátku Haftarovy ofenzivy čelí obvinění, že hrají na obě strany. Paříž má ropné zájmy na východě Libye a v minulých letech Haftarovi poskytovala vojenskou pomoc, upozorňuje Reuters. V únoru Francie Haftarovu armádu podpořila leteckými útoky na oddíly čadské opozice, které bojovaly proti Haftarovým lidem na jihu Libye.
Na Haftarově základně se před pár dny našly čtyři francouzské protitankové střely. Francie tvrdí, že byly určeny k obraně francouzských protiteroristických sil v Libyi, takže nejde o porušení embarga. Podle Reuters nicméně Paříž tímto způsobem poprvé od roku 2016 přiznala, že má v Libyi stále své speciální jednotky.
Paříž Haftara považuje za účinného bojovníka proti islámským radikálům, zároveň ale oficiálně stála za Sarrádžovou vládou a nepodpořila útok na Tripolis. Tento dvojaký přístup potvrdily i květnové schůzky prezidenta Emmanuela Macrona.
Šéf Elysejského paláce nejprve jednal se Sarrádžem, který Haftarovu ofenzivu odsoudil a označil ji za pokus o puč. Macronův úřad tehdy vyjádřil Sarrádžovi podporu. Později ale prezident osobně jednal s Haftarem a stal se tak prvním ze západních politiků, který generála pozval k mírovým jednáním do Evropy. Francie navíc zablokovala společné prohlášení Evropské unie odsuzující útok na Tripolis a požadující stažení Haftarových sil.
Nejasný je současný postoj Spojených států. Washington se nejprve stavěl k Haftarově ofenzivě odmítavě. Ministr zahraničí Mike Pompeo uvedl, že USA odsuzují konflikt, který „ohrožuje životy civilistů a šanci na lepší budoucnost pro Libyjce“. Rovněž tehdejší ministr obrany Patrick Shanahan apeloval na ukončení násilí.
V polovině dubna ale Trump s libyjským generálem překvapivě hovořil telefonicky a „ocenil významnou roli polního maršála Haftara v boji proti terorismu a zabezpečení libyjských ropných zásob“. Oba prý rovněž „diskutovali o sdílené vizi pro přechod Libye ke stabilnímu a demokratickému politickému systému“.
Bloomberg pak s odkazem na činitele blízké Trumpově administrativě napsal, že prezident i jeho bezpečnostní poradce John Bolton útok na Tripolis schvalují. Stalo se tak údajně poté, co Trump hovořil s lídry Egypta, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Podle některých amerických činitelů prokázal Trump hovorem s Haftarem osobní laskavost Sísímu, který pár dní předtím navštívil Washington.
Zablokovaná Rada bezpečnosti
Nejednalo se ovšem pouze o telefonát. Američtí diplomaté spolu s Ruskem se v dubnu rozhodli nepodpořit Velkou Británií navrženou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, jež vyzývá k příměří v Libyi a současně označuje Haftara za viníka současné eskalace násilí. Ruské delegaci se nelíbilo, že je v dokumentu k ukončení bojů vyzván pouze Haftar, nikoli obě bojující strany.
Letos v červenci Rada bezpečnosti OSN nedokázala schválit společnou deklaraci odsuzující útok na migranty kvůli připomínkám USA. Text podle AFP opět připravila Velká Británie, která se tentokrát vyvarovala obvinění vůči jedné či druhé straně konfliktu. V dokumentu vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršující se humanitární situací v Libyi, volá po klidu zbraní a vyzývá členské státy OSN k tomu, aby plně respektovaly embargo na dovoz zbraní. Podle diplomatů se však USA nelíbila kritika Haftarovy ofenzivy.
Podle BBC či Guardianu ale vztah mezi Bílým domem a Haftarem v poslední době ochladl. Pompeo řeší situaci v Libyi s experty a zvažuje možnosti včetně příměří prosazeného právě Spojenými státy. Média však v této souvislosti připomínají, že Trump byl už během kampaně proti intervencím na Blízkém východě.
Rozpolcené Rusko se snaží udržet dobré vztahy se spojenci v regionu
Kreml oficiálně tvrdí, že Haftarově armádě v tažení na západ země nepomáhá. „Situaci v Libyi bedlivě sledujeme. Určitě se domníváme, že nejdůležitější je, aby (vojenské) operace nevedly ke krveprolití. Situace by měla být vyřešena mírově,“ prohlásil začátkem dubna Putinův mluvčí Dmitrij Peskov s tím, že Moskva podporuje politické řešení libyjského konfliktu. K zastavení ofenzivy vyzval i šéf diplomacie Sergej Lavrov.
Britský The Sun v říjnu loňského roku napsal, že Rusko má v Libyi dvě tajné základny a do země poslalo desítky členů vojenských jednotek Specnaz. Zvláštní síly armádní rozvědky GRU prý pomáhaly vycvičit Haftarovy jednotky, což Moskva popřela. Deník tehdy upozornil, že Rusko dodává do Libye moderní rakety.
Podle některých expertů je Moskva v obtížné diplomatické situaci. Rusko chce rozšířit svůj vliv v regionu a zabránit vzestupu islamistů. Haftar v minulosti také několikrát jednal s významnými činiteli včetně Lavrova v Rusku. Pro Moskvu jsou však důležité vztahy s oběma stranami konfliktu – Saúdy potřebují kvůli ropě, Egypt zase kvůli obchodu se zbraněmi. Stejně tak však potřebují mít spojence v Turecku či Alžírsku, které Haftara odmítají.
Řím, Berlín a Londýn proti Haftarovi
Tripoliskou vládu otevřeně podporuje většina západních zemí včetně Itálie, která je bývalým koloniálním vládcem Libye. Německá kancléřka Angela Merkelová vyzvala Haftara k okamžitému ukončení ofenzivy. Velká Británie podle některých zdrojů dokonce zvažovala navrhnout v OSN sankce proti generálovi.
Z regionálních hráčů vládu v Tripolisu podporuje třeba zmiňované Alžírsko nebo Katar. Významného spojence má v tureckém prezidentovi. Recep Tayyip Erdogan po nedávném jednání se Sarrádžem v Tripolisu potvrdil podporu mezinárodně uznávané vládě a Haftara vyzval, aby „nezákonné útoky“ ukončil.
Turecký server Ahval v červenci s odvoláním na dobře obeznámený zdroj napsal, že Ankara navzdory embargu poslala Tripolisu zásilku vyzbrojených bezpilotních letounů. Haftarova armáda, jež má ve vzduchu převahu, už několikrát oznámila sestřelení tureckého dronu. Objevily se také fotografie obrněných vozidel vyrobených v Turecku.
Dilema, které nebude mít snadné řešení
„Je to paradox a hlavně dilema pro mezinárodní společenství, protože teď čelí jakémusi výběru ze dvou zel: je tady mezinárodně uznávaná vláda v Tripolisu, která už v tuto chvíli kontroluje jen malou část Libye. A pak je tady mezinárodně neuznaná vláda z Benghází a Tobrúku, ovládaná Chalífou Haftarem, která ale fakticky kontroluje zemi. V příštích měsících to bude velká otázka, jak vyřešit rozdíl mezi de facto a de iure stavem,“ hodnotí situaci Borek.
Evropské země přitom považují Libyi za klíčového partnera ve snaze zastavit migrační vlnu ze subsaharské Afriky. „Haftar pochopil, že migrace je pro něj to, co je Islámský stát pro Kurdy – klíč k mezinárodní legitimitě,“ řekla BBC Mattia Toaldová z Evropské rady pro zahraniční vztahy v Londýně.
Svět se také obává dopadů sílícího konfliktu na ceny černého zlata. Libye patří mezi největší africké vývozce. Tamní Národní ropnou společnost v červnu zneklidnila slova předsedy východolibyjského parlamentu, který vyzval k pozastavení ropné produkce a obvinil vládu v Tripolisu, že financuje protihaftarovské milice z ropných zisků.
Národní ropná společnost sídlí v Tripolisu, ovšem snaží se udržet neutrální status v situaci, kdy většinu ropných polí ovládá Haftar. „Tento základní zdroj příjmů státu, životně důležitý pro všechny Libyjce, musí zůstat nenarušen mimo politiku,“ zdůrazňuje společnost.
