Jiřina Štěpničková byla divadelní i filmovou hvězdou (mezi)válečných časů. Po komunistickém převratu chtěla ze země utéct – neúspěšně. Padla do léčky tajné policie a skončila ve vězení. Dramatické chvíle jejího života připomene 16. února hraný snímek Past se Zuzanou Stivínovou v hlavní roli. Film podle scénáře a v režii Viktora Polesného odvysílá ČT1 v neděli ve 20:10.
Šla za svobodou a skončila za mřížemi. Filmová Past zachytila osud Jiřiny Štěpničkové
3 minuty
Osud Jiřiny Štěpničkové připomene televizní film Past
O přechod hranic na Západ se Štěpničková pokusila i se svým, tehdy čtyřletým, synem. „Nevěděl jsem, kam jdeme. Máma mě obalamutila tím, že jedeme do Karlových Varů za tátou a že od něho dostanu k narozeninám kolo. To byl pro mě hnací motor,“ vzpomíná Jiří Štěpnička, který se stal také známým hercem.
„Já se musím přiznat“
Jenže útěk byl nastraženou akcí tajné policie. Místo svobody tak Jiřinu Štěpničkovou čekal život za mřížemi. Soud jí uložil patnáct let. Někteří její kolegové z Divadla na Vinohradech, kde hrála od poloviny třicátých let až do svého útěku, pro ni dokonce požadovali trest smrti. Jejich jména ale ve filmu nezazní. „Neodsuzuji je, neznám individuálně jejich osudy,“ vysvětlil scenárista a režisér Viktor Polesný, proč se rozhodl některé informace nevytahovat na světlo.
Dochovala se ale i žádost o milost, kterou jiní umělci adresovali prezidentovi republiky. Podepsali ji třeba Zdeněk Štěpánek, Jiří Trnka nebo Dana Medřická. Z vinohradského souboru se po téměř desetiletém věznění přišla herečce osobně omluvit jenom Karolina Slunéčková.
Jiřina Štěpničková a Otomar Korbelář ve filmu Šťastnou cestu (1943)
„Řekla: ‚Paní Jiřinko, nezlobte se, já se musím přiznat, byla jsem mladá a pitomá a taky jsem hlasovala pro vaše odsouzení, strašně mě to mrzí‘,“ popisuje tehdejší návštěvu u nich doma Štěpnička. „Na druhé straně mé mámě velmi pomohla v mnoha věcech Jiřina Švorcová,“ zmiňuje další herecké jméno z těch, kteří se jeho matku snažili v tíživé situaci podpořit.
Exemplárně odsouzená herečka si nakonec odseděla necelých deset let, podmínečně propuštěna byla krátce před prezidentskou amnestií. Koncem šedesátých let se dočkala i rehabilitace. Až tehdy se dozvěděla, že její útěk byla od začátku nastražená past.
Stivínová: Důležitější je vnitřní než vnější podoba
„Pro mě osobně bylo nejdůležitější téma matky a nucené pauzy. To mi přišlo strašně kruté. A důležitý byl pro mě také návrat, návraty jsou těžké. A čas se nedá vrátit,“ podotýká ke své roli Zuzana Stivínová. „Byla bytostná herečka, a i v kriminále se spoluvězenkyněmi dělala recitační večery i divadlo,“ doplnil Štěpnička, že jeho matce umění pomáhalo její osud unést.
Stivínovou jako představitelku Jiřiny Štěpničkové režisér podle svých slov viděl jako první a jedinou volbu. Dosažení vnější podoby těchto dvou hereček přitom nebylo nejpodstatnější. „Snažíte se jí přiblížit spíše nějak vnitřně,“ přibližuje své pojetí Stivínová.
Volný triptych o manipulaci
Snímek Past podle Polesného slov uzavírá jeho volný triptych. Zločin v Polné (přehrát v iVysílání) z období hilsneriády pojednával o manipulaci, následující Monstrum (přehrát v iVysílání), sledující tragický příběh sochaře Stalinova pomníku, prý připomněl, že ďáblovi se nemá podávat ruka.
„A Past je o časech, kdy byla řízena nenávist. Ty časy tady potenciálně pořád jsou. Nebezpečí, že demokracie bude zase ohrožena totalitou a zase bude někdo manipulovat lidmi, je značné,“ obává se režisér.
