Ve věku 75 let zemřel Václav Postránecký. Žádný účinkující, ale herec s velkým H

3 minuty
Události: Václav Postránecký ztvárnil desítky rolí. Poprvé se před kameru postavil už v devíti letech
Zdroj: ČT24

V úterý večer po těžké nemoci zemřel herec Václav Postránecký. Bylo mu 75 let. Postránecký byl dlouholetým členem činoherního souboru první české scény. Věnoval se dabingu a ztvárnil desítky postav v televizi, filmu i na jevišti. K divácky nejoblíbenějším bezpochyby patří komedie S tebou mě baví svět, diváci ho znají i z filmových pohádek či oblíbených televizních seriálů, například Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky.

„Václav Postránecký v úterý 7. května ve 22:40 v kruhu nejbližší rodiny podlehl dlouhému statečnému souboji se zákeřnou nemocí,“ uvedl mluvčí Činohry Národního divadla Tomáš Staněk. 

„Byl po celou svou kariéru mimořádný herec se silným komediálním i dramatickým talentem. Byl také aktivním občanem, který se nebál prosazovat své postoje a vykonal mnoho dobrého pro divadelní a hereckou obec. Byl oblíbený a mnozí z nás si vážili jeho přátelství,“ sdělil ředitel Národního divadla Jan Burian. Vyjádřil upřímnou soustrast rodině i českému divadlu.

  • Rozloučení s hercem Václavem Postráneckým se odehraje v historické budově Národního divadla ve středu 15. května, na jevišti scény, v jejíž činohře dlouhá léta působil.

Prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepku zpráva o Postráneckého úmrtí podle jeho slov silně zasáhla. „Odešel jeden z největších komediálních herců, jeho smysl pro zkratku a humor byl naprosto jedinečný, vycházel z něj, nebyla to laciná stylizace,“ řekl. „Dokázal kolem sebe šířit dobrou energii a vystihnout to veselé na životě kolem nás,“ doplnil. Ocenil také Postráneckého vypravěčství. „Patřil mezi absolutní špičku lidí, kteří uměli vyprávět,“ podotkl. Postránecký byl jedním z Kepkových předchůdců v čele asociace.

„Mě se to lidsky velmi dotklo, jsem z toho nešťastná,“ řekla Eliška Balzerová, se kterou Postránecký natáčel divácky nejoblíbenější komedii 20. století S tebou mě baví svět. Podle kolegy z Národního divadla Miroslava Donutila byl Postránecký ve své práci perfekcionista, precizní, ctižádostivý a skvělý herec. „Vždycky byl perfektně připravený, vždycky byl na place anebo na jevišti výborný,“ uvedl. „Po málokterém herci zůstane tak velké penzum skvěle odvedené práce jako po Vaškovi,“ podotkl.

Podle režiséra a uměleckého šéfa Městských divadel pražských Michala Dočekala, který působil jako umělecký ředitel činohry Národního divadla, byl Postránecký silná osobnost. „Postupem času mi k sobě otevřel cestu a já poznal, že je nejen velký herec, ale i přemýšlivý a múzický člověk, zcela oddaný své profesi. A tu ovládal skvěle,“ uvedl Dočekal.

  • 20:00 ČT 2: Generálka jeho veličenstva (Jiřina Bohdalová a Václav Postránecký ve znamenité komedii Jiřího Hubače o dnech, kdy se na slavného Napoleona zapomnělo (1995)
  • 21:30 ČT 2: Arabesky (Václav Postránecký a Viktor Preiss v televizním zpracování povídek Jana Nerudy o jednom vánočním usmíření (1987)
  • 20:20 ČT ART: Stáří už mám za sebou… Václav Postránecký (Kdysi zářil jako dětská hvězda. Václav Postránecký vzpomíná na své útlé začátky i herecké osudy, které následovaly)
  • 22:25 ČT 1: Úsměvy Václava Postráneckého (Vzpomínka na předního českého herce, člena Činohry Národního divadla)
  • 23:05 ČT 1: Zlý dům (Ráno, po bouřlivé oslavě narozenin důchodce Zíchy, je nalezen ve svém bytě jeho přítel Meduna bez známek života. Zapeklitý případ rozplétá nadporučík v podání V. Postráneckého)

Oklikou na jeviště

Václav Postránecký se narodil 8. září 1943 v Praze a po herectví pošilhával od dětství. Začínal v Dismanově dětském rozhlasovém souboru a zahrál si i v několika filmech (poprvé jako devítiletý v příběhu Konec strašidel, následovaly snímky Punťa a čtyřlístek či Malí medvědáři).

„Nebyl jsem tenkrát herec, ale účinkující. V tom je velký rozdíl. Řada lidí si to plete, protože všichni říkají, že jsou herci, ale mnoho účinkujících jimi není,“ podotýkal ke svým prvním zkušenostem a vůbec k herecké práci Postránecký.

Přestože ho to táhlo ke kumštu, vyučil se zámečníkem. „Byl to požadavek mého otce, který byl hodně levicově orientován a věřil, že dělnická třída bude vždycky vládnout. Trval na tom, že se musím jít vyučit. Tak jsem jeho přání splnil, výuční list jsem mu předal a nikdy jsem to nedělal,“ vysvětlil v roce 2009 v rozhovoru pro Zlínský deník.

Když ho nevzali na DAMU, místo řemesla začal pracovat jako jevištní technik v libereckém divadle a poté nastoupil jako elév v Uherském Hradišti. „První profesionální smlouvu jsem podepsal 14. září 1960 za plat 460 korun měsíčně, ještě jsem z toho půjčoval prachy,“ vzpomínal Postránecký.

Jeho následné divadelní kroky vedly do Brna. „Nemám vysokou hereckou školu, takže mě do začátků uváděli Roman Mecnarovský a Ivan Knotek v Uherském Hradišti. Pak jsem přišel do Brna, kde každý kolega byl profesor na škole, takže já měl problémy. Dokonce si stěžovali studenti, jak to, že přijímají lidi, kteří nemají odborné vzdělání, tím mysleli mě, takže jsem byl ve velikém ohni. Ale nakonec se mi tam podařilo docela navázat kontakty a přesvědčit i takového Sokolovského, a to nebylo lehké,“ upozorňoval Postránecký.

Evžen Sokolovský ho mimo jiné obsadil také do nastudování Shakespearova Snu noci svatojánské, kde se seznámil se svou ženou Helenou, tehdy studentkou baletní konzervatoře.

Nejen ji prý okouzlil svými akrobatickými výkony: „Když jsem totiž po prázdninách předvedl režiséru Sokolovskému, co jsem s gymnastickým olympionikem Růžičkou a choreografy Ogounem a Šprlákem připravil, několik minut neuměl zavřít pusu. Já skákal salta s vrutem, piruety, rondáty. A všechny děti v Brně chtěly hrát divadlo, a jen roli Puka.“

Herecký maximalista

Nelehké začátky bral prý jako zkoušku svého profesního rozhodnutí. „Když toto ustojím, zůstanu u divadla,“ říkal si. A ustál. V roce 1970 se z oblasti vrátil do rodné Prahy, nejprve hrál v Městských divadlech pražských a v roce 1979 se stal členem činohry Národního divadla. Zlatou kapličku už neopustil, i přes změny, jimiž první scéna za tu dobu prošla a s nimiž ne vždy souhlasil.

V Národním se zapsal rolemi v Našich furiantech, Králi Learovi, Ze života hmyzu nebo Věci Makropulos. Z novějšího repertoáru už s vážnými zdravotními problémy hrál třeba Winstona Churchilla v představení Audience u královny.

„Dělá se mi dobře s každým režisérem – ne vždy se ale práce daří a ne vždy je mnou režisér nadšen,“ přiznával. S potěšením se při práci potkával například s Miroslavem Krobotem, který v Národním působil v první polovině devadesátých let. Považoval ho za stejného maximalistu, jako byl on sám. Byl to také Krobot, kdo Postráneckého obsadil do Gogolovy Ženitby, za niž herec získal svou jedinou Cenu Thálie.

Za nejlepšího kritika ovšem považoval diváka. „Divadlo není o vůli umělců se předvádět, ale o ochotě diváka to přijmout. Nikdy není vina diváků v tom, že nerozumí. Já totiž mám vždycky pár měsíců na to všechno pochopit, ale oni (diváci) to musí pochopit za dvě hodiny,“ říkal.

S tebou mě baví svět

Právě diváci zvolili za veselohru minulého století komedii S tebou mě baví svět. S příběhem o zimní výpravě tří otců a jejich potomků si Václava Postráneckého na první dobrou nejspíše mnozí spojí. Postránecký se Zlínskému deníku svěřil, že po smrti Julia Satinského, který spolu s ním a Pavlem Novým vytvořil v komedii hlavní mužský trojlístek, nabídl režisérce Marii Poledňákové námět na pokračování. Ona se ale ke slavnému filmu z roku 1983 už prý vracet nechtěla.

Komedie S tebou mě baví svět
Zdroj: ČT

„Myslím, že pro ni bylo důležité, že film byl její dítě a takhle najednou by ještě dostala nějakou kukačku do hnízda,“ vysvětlil si režisérčino rozhodnutí Postránecký. „Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Říkala: Tohle oživovat nebudu, ale mám v hlavě něco jiného. Napsala Krokodýly a vrátila se k filmu. Takže v tom vidím svoji malou zásluhu, že jsem Marii Poledňákovou vrátil do biografu,“ dodal s odkazem na rodinnou komedii Jak se krotí krokodýli.

V jejím prvním porevolučním snímku, jímž se Poledňáková pokusila navázat na tradici komediálních rodinných příběhů, si také zahrál. Už ne tátu, ale dědečka.

Divadlo, film, televize i dabing

Pro kina či (především) televizi od své první, dětské role v roce 1952 prakticky točit nepřestal. Objevil se mimo jiné v řadě televizních seriálů, například Byl jednou jeden důmCirkus Humberto, Zlá krev,  později Cukrárna či Vinaři; hrál i ve 30 případech majora Zemana. Diváci ho znají i z pohádek (Jak se ševcem šili čerti, O myrtové panně, svůj hlas propůjčil loutkové postavičce v Kuky se vrací).

Režiséři ho obsadili i do několika kriminálek (Po stopách krve, Smrt si vybírá, Tajemství zlatého Buddhy). Nezapomenutelný je také jeho generál v Černých baronech. Poslední filmovou příležitost dostal Václav Postránecký v roce 2018 v komediální detektivce Ten, kdo tě miloval, kterou natočil Jan Pachl na motivy knihy Marie Poledňákové.

Mnoho rolí ztvárnil i v dabingu. Jeho hlasem mluvil třeba Peter Sellers, Anthony Hopkins nebo Dustin Hoffman. V roce 2005 obdržel Cenu Františka Filipovského za nadabování Jacquesa Villereta ve filmu Zločin v ráji.

Nestál ale vždy před oponou či před kamerou. Vyzkoušel si i divadelní režii (Ocelové magnólie, Dámský krejčí) a pro televizi natočil horor Travis, k němuž napsal i scénář.

Své umělecké zkušenosti předával jako pedagog filmového herectví na FAMU. Byl také prezidentem Herecké asociace.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Jamese Bonda bude úkolovat Amazon, nemusí zůstat jen u filmu

Technologický gigant Amazon převzal tvůrčí kontrolu nad budoucností Jamese Bonda. Společnost Amazon MGM Studios uzavřela dohodu s dlouholetými správci bondovek Barbarou Broccoliovou a Michaelem G. Wilsonem. To vede k dohadům, jak moc se mise filmového agenta 007 promění a jestli se fanoušci konečně dočkají dalšího filmu.
21. 2. 2025

Designér Plecháč stoupá vzhůru a není na to sám

Moravská galerie v Brně představuje oceňovaného designéra Jana Plecháče. Výstava pod názvem Vzhůru! Shromažďuje jeho díla za patnáct let tvorby, od studentských let až po současnost, kdy pracuje jako umělecký šéf pro světoznámou sklářskou firmu.
21. 2. 2025

Frontman Placebo nazval italskou premiérku fašistkou. Čeká ho soud

Zpěvák britské rockové skupiny Placebo Brian Molko před dvěma lety označil italskou premiérku Giorgiu Meloniovou za fašistku či nacistku. Za slova pronesená na koncertě v Turíně byl obviněn z urážky a půjde před soud. Není jediným umělcem, který se kvůli údajným pomluvám dostal s předsedkyní italské vlády do křížku.
20. 2. 2025

Londýn chystá rozsáhlou opravu brutalistního komplexu Barbican

Londýn se chystá na opravu unikátního kulturního centra Barbican. Brutalistní komplex ze sedmdesátých let hostí často světové orchestry nebo filmové hvězdy, postupně však chátrá. Vedení britské metropole chce do centra investovat sto milionů liber, v přepočtu zhruba tři miliardy korun. Oprava má být celková, město zamýšlí vrátit komplex do podoby co nejbližší té původní. Jsou v něm mimo jiné dva tisíce bytů, koncertní sály, kina, restaurace, knihovna nebo také hudební škola. To všechno mohlo vyrůst po válce přímo v historickém centru Londýna jen kvůli tomu, že původní čtvrti zdevastovalo německé bombardování během druhé světové války.
20. 2. 2025

Festival Jeden svět letos věnuje zvláštní pozornost dění na Slovensku

Letošní ročník festivalu Jeden svět nabídne více než stovku filmů s lidskoprávní tématikou. Zahájí ho snímek Vzpomínky plné přízraků, který se odehrává ve válkou poznamenané Sýrii. V kategorii Slovenská cesta se Jeden svět věnuje také dění v sousední zemi. Přehlídka, kterou po sedmadvacáté pořádá Člověk v tísni, se uskuteční od 12. března do 27. dubna. Filmy mohou lidé zhlédnout v 57 městech a obcích po celém Česku.
19. 2. 2025

Dobrá literatura vychází z přemýšlení o smrti, říká nobelista Pamuk

Prahu navštívil turecký spisovatel a laureát Nobelovy ceny Orhan Pamuk a uvedl překlad zatím svého posledního románu Morové noci. Představil se i jako výtvarník – v Centru současného umění DOX právě probíhá výstava jeho děl s názvem Útěcha věcí. Rozhovor s nobelistou vedla Tereza Willoughby.
18. 2. 2025

Zemřel autor Skleněného pokoje, spisovatel Simon Mawer

Ve věku 76 let zemřel v minulém týdnu britský spisovatel Simon Mawer, autor románů Skleněný pokoj či Pražské jaro, napsal web The Bookseller s odvoláním na nakladatelství Abacus, které Mawerovo dílo dlouhodobě vydávalo.
18. 2. 2025Aktualizováno18. 2. 2025

Bílý lotos se vrací ve třetí sérii. Objeví se i známé tváře

Jeden z nejoceňovanějších televizních hitů posledních let Bílý lotos se vrací ve třetí sérii. Černá komedie se tentokrát přesunula do Thajska. Než se odhalí oběť tragédie, stráví diváci jeden týden s pestrou paletou postav. Mnohdy bizarní figury z té nejbohatší společenské vrstvy hrají neokoukané i známé tváře – v nové sérii se objeví třeba Jason Isaacs ze série o Harrym Potterovi nebo Walton Goggins známý z filmů Quentina Tarantina. První dvě řady získaly patnáct televizních cen Emmy a dva Zlaté glóby. Už teď je potvrzená i čtvrtá série.
17. 2. 2025
Načítání...