Recenze: Poslední rodina umírá v tísnivé polské panelstory

Poslední rodina je paneláková Rhapsody in Black ze života geniálního malíře a představitele polského symbolismu, surrealismu, modernismu, fantaskního realismu (a kdoví čeho ještě) Zdisława Beksińského, který v druhé polovině minulého století rád a s gustem maloval ve stísněném bytě na varšavském sídlišti apokalyptické rauše a zubatou, která si jeho divnou rodinu oblíbila, usadila se v její blízkosti a začala ji kosit. Mladý polský objev Jan P. Matuszynski si tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko.

Nedávno jsme se rozloučili s Andrzejem Wajdou jeho posledním, varovným opusem Mžitky, reflektujícím postválečnou stalinskou totalitu, která uspořádala zběsilý hon na slavného polského malíře Władysława Strzemińského. Poslední rodina se posunula v čase do doby etablované totality a vyhlédla si dalšího věhlasného polského malíře Zdisłava Beksińského, který (jak je podle dobových pramenů známo) skončil jako poslední člen Poslední rodiny brutálně ubodán vytočeným magorem kvůli pár stovkám zlotých.

Zdánlivě lakonickou zprávu z černé kroniky natočil třiatřicetiletý Jan P. Matuszynski, který nezapře svůj dokumentaristický background, věcně, neokázale, přímočaře a bolestně pravdivě jako šťastný film s brutální pointou, kde si všechno parádně sedlo.

Autentický scénář citlivě a bez zbytečného patosu opsal Robert Bolesto ze skutečného života, dokumentárně laděná, přesná režie Jana P. Matuszynského přidala kredibilitu, civilní kamera Kacpera Fertacze atmosféru a skvěle fungující ústřední herecké trio – charismatický filmový světoběžník Andrzej Seweryn, nevypočitatelně explodující talent Dawid Ogrodnik a empatická, silná dobrá víla Aleksandra Konieczna – vdechli svým figurám a jejich fatálnímu příběhu neokázalý rozměr skutečného života.

Prokletí rodiny Beksińských

Nechtějte po géniovi, aby byl standardně normální, nebo o svoji výjimečnost přijde. Zdá se, že tohle ale Zdisławu Beksińskemu nehrozí. Natěšeně a s jistotou, která vede jeho malířskou ruku, balancuje mezi svými anděly a démony, panenkou bez tváře, lidmi bez obličejů nebo s tváří ztracenou v obvazech či nehostinnými krajinami, zabydlenými kostlivci. Tvrdí, že zobrazuje vize a chce malovat tak, jakoby fotografoval své sny, ale jsou to spíše plíživé obsese a hlodavé noční můry, jež způsobují, že mu zanedlouho začnou na záda dýchat současně ujetý život i nekompromisní smrt.

Tuhle Poslední rodinu tvoří ještě jeho syn, rozhlasový moderátor, hudební redaktor a překladatel filmů Tomasz, jenž nervním, chaotickým životem vleče fragmenty otcovy geniality. Ale je to psychouš záměrně zraňující všechny ve svém okolí a chápající sebevraždu jako odvážný a hrdinský čin, o který se průběžně neobratně pokouší a k němuž je mu táta ochoten pogratulovat, kdyby to jednou náhodou vyšlo. A tak jediným zdánlivě normálním rodinným členem je Zdisławova manželka Zofie, silná a tichá žena, která se snaží tmelit tuhle rodinu, jež se chvílemi miluje a chvílemi nenávidí, ale pořád je jediným poutem, které je spojuje.

O nich je tenhle film z varšavské panelákové komunity – o jejich ambicích, prohrách, nadějích i zoufalství a také o tom, jak by chtěli být happy, milovat se, objímat a dojatě skandovat, že láska je čistá, nádherná a neposkvrněná a dobro zvítězí. Jenomže taková dokonalost je iluze, protože tenhle svět je špinavý, nemocný a nespravedlivý, rozbahněný jako plácky mezi paneláky a vyšinutý jako ti, jejichž bytí na něm je vždycky jen dočasné.

Ujeté postavy v ujeté době tápavě hledají záchytné body v silném a čistě odvyprávěném příběhu, který se nějak takhle skutečně stal. O to je Poslední rodina, oscilující mezi životopisným a rodinným dramatem, výmluvnější. Je to extrakt depresivních třiceti let, které se na všech nějak podepsaly, odvyprávěný stroze, nezaujatě až téměř lhostejně, jako by si film nechtěl pustit diváka k tělu. A přesto je to snímek, který vás semele, převálcuje a pomačkané vyvrhne skrze mrazivé finále do neutěšené šedi reálu, kde k sobě život a smrt mají blíž, než jsme si ochotni připouštět.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Jamese Bonda bude úkolovat Amazon, nemusí zůstat jen u filmu

Technologický gigant Amazon převzal tvůrčí kontrolu nad budoucností Jamese Bonda. Společnost Amazon MGM Studios uzavřela dohodu s dlouholetými správci bondovek Barbarou Broccoliovou a Michaelem G. Wilsonem. To vede k dohadům, jak moc se mise filmového agenta 007 promění a jestli se fanoušci konečně dočkají dalšího filmu.
včera v 16:31

Designér Plecháč stoupá vzhůru a není na to sám

Moravská galerie v Brně představuje oceňovaného designéra Jana Plecháče. Výstava pod názvem Vzhůru! Shromažďuje jeho díla za patnáct let tvorby, od studentských let až po současnost, kdy pracuje jako umělecký šéf pro světoznámou sklářskou firmu.
včera v 10:49

Frontman Placebo nazval italskou premiérku fašistkou. Čeká ho soud

Zpěvák britské rockové skupiny Placebo Brian Molko před dvěma lety označil italskou premiérku Giorgiu Meloniovou za fašistku či nacistku. Za slova pronesená na koncertě v Turíně byl obviněn z urážky a půjde před soud. Není jediným umělcem, který se kvůli údajným pomluvám dostal s předsedkyní italské vlády do křížku.
20. 2. 2025

Londýn chystá rozsáhlou opravu brutalistního komplexu Barbican

Londýn se chystá na opravu unikátního kulturního centra Barbican. Brutalistní komplex ze sedmdesátých let hostí často světové orchestry nebo filmové hvězdy, postupně však chátrá. Vedení britské metropole chce do centra investovat sto milionů liber, v přepočtu zhruba tři miliardy korun. Oprava má být celková, město zamýšlí vrátit komplex do podoby co nejbližší té původní. Jsou v něm mimo jiné dva tisíce bytů, koncertní sály, kina, restaurace, knihovna nebo také hudební škola. To všechno mohlo vyrůst po válce přímo v historickém centru Londýna jen kvůli tomu, že původní čtvrti zdevastovalo německé bombardování během druhé světové války.
20. 2. 2025

Festival Jeden svět letos věnuje zvláštní pozornost dění na Slovensku

Letošní ročník festivalu Jeden svět nabídne více než stovku filmů s lidskoprávní tématikou. Zahájí ho snímek Vzpomínky plné přízraků, který se odehrává ve válkou poznamenané Sýrii. V kategorii Slovenská cesta se Jeden svět věnuje také dění v sousední zemi. Přehlídka, kterou po sedmadvacáté pořádá Člověk v tísni, se uskuteční od 12. března do 27. dubna. Filmy mohou lidé zhlédnout v 57 městech a obcích po celém Česku.
19. 2. 2025

Dobrá literatura vychází z přemýšlení o smrti, říká nobelista Pamuk

Prahu navštívil turecký spisovatel a laureát Nobelovy ceny Orhan Pamuk a uvedl překlad zatím svého posledního románu Morové noci. Představil se i jako výtvarník – v Centru současného umění DOX právě probíhá výstava jeho děl s názvem Útěcha věcí. Rozhovor s nobelistou vedla Tereza Willoughby.
18. 2. 2025

Zemřel autor Skleněného pokoje, spisovatel Simon Mawer

Ve věku 76 let zemřel v minulém týdnu britský spisovatel Simon Mawer, autor románů Skleněný pokoj či Pražské jaro, napsal web The Bookseller s odvoláním na nakladatelství Abacus, které Mawerovo dílo dlouhodobě vydávalo.
18. 2. 2025Aktualizováno18. 2. 2025

Bílý lotos se vrací ve třetí sérii. Objeví se i známé tváře

Jeden z nejoceňovanějších televizních hitů posledních let Bílý lotos se vrací ve třetí sérii. Černá komedie se tentokrát přesunula do Thajska. Než se odhalí oběť tragédie, stráví diváci jeden týden s pestrou paletou postav. Mnohdy bizarní figury z té nejbohatší společenské vrstvy hrají neokoukané i známé tváře – v nové sérii se objeví třeba Jason Isaacs ze série o Harrym Potterovi nebo Walton Goggins známý z filmů Quentina Tarantina. První dvě řady získaly patnáct televizních cen Emmy a dva Zlaté glóby. Už teď je potvrzená i čtvrtá série.
17. 2. 2025
Načítání...