Skořepová se loučí s Národním: „Všechno jsem ještě neřekla“

Praha - „Největší dar, jaký jsem dostala, je herectví,“ tvrdí Luba Skořepová. Proto se ho vzdát nechce a ani nemůže, přestože odchází z divadla, na jehož prknech hrála šestašedesát let. Se zlatou kapličkou se rozloučila 18. června při derniéře Gogolova Revizora. Sbohem první scéně dal spolu s ní i její kolega Miloš Nesvadba. Oba v Národním účinkovali od roku 1948.

Herečkou chtěla být Luba (zkráceně Libuše) od mládí, ke splnění snu jí prý pomohla její ctižádost. „Už jako školačka jsem v sobě cítila tu hereckost. V Náchodě to tak nikdo neměl a herectví se všichni posmívali. Ale já jsem za ně tvrdě bojovala. Vždycky jsem si věřila, nikdy jsem o sobě nepochybovala,“ říká.

Přestože z počátku neměla podporu ani od rodiny. „Naši se na mě hrozně zlobili, že jsem chtěla jít k divadlu. Až když jednou přijeli do Prahy a seděla jsem s nimi na Žofíně, svítilo slunce na zlatou střechu Národního divadla a maminka řekla: 'Teď jsme se usmířili,'“ vzpomíná. 

Luba Skořepová a Miloš Nesvadba se loučí s Národním divadlem při derniéře hry Revizor
Zdroj: Veronika Šimková/ČTK

Zlatá kaplička se stala jejím divadelním osudem. Od roku 1948 tu ztvárnila na 140 rolí, poslední v Revizorovi, s jehož derniérou skončilo i Skořepové účinkování na první české scéně. „Zažila jsem slavnou éru vzácného herectví režisérů Alfréda Radoka, Jaromíra Pleskota, Otomara Krejči. Byla to slavná éra, kdy lidé jezdili na herecké výkony. Když se to povede, když člověk vyleze ke hvězdám, to se nedá popsat,“ mluví Skořepová o herectví jako o vášni, která ji neopouští ani v jednadevadesáti letech.

„Doufám, že se převtělím do herečky“

Na herecký vejminek odejít nechce. Vidět ji lze na jiných pražských scénách - v inscenaci Mydlibaba a ty druhé v Divadle v Řeznické anebo ve hrách César a Drana či Holky z kalendáře v Divadle ABC. Doufá, že přijde i další role. Pokračovat by chtěla i v psaní, které je pro ni druhým životním darem. Prolíná do něj své další zájmy - o astrologii, přírodu nebo léčivé byliny.

„Neumím odpočívat, vůbec ne. Potřebovala bych chtít už nic nedělat,“ tvrdí Skořepová, že její vitalita ji s tvůrčí činností ani přestat nedovolí. Navíc je přesvědčena, že to vše má i vyšší smysl. „Mám takovou teorii, že pánbůh tu nechává déle lidi, od nichž ještě něco čeká. Že jsem všechno ještě neřekla,“ domnívá se. A co nestihne v tomto životě, chtěla by dokončit v příštím. „Doufám, že se zas převtělím do herečky,“ přeje si.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
před 11 hhodinami

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...