Odborný časopis Biology Letters zveřejnil článek, který varuje před mikroplasty. Jeho autoři upozorňují, že částečky mikroplastů se mohou šířit z vody na souš například přes larvy komárů, jež tuto hmotu pozřou.
Mikroplasty se světem šíří i ve vnitřnostech komárů, varuje výzkum
Larvy komárů, které vyrůstají ve vodě kontaminované plastem, tyto umělé hmoty nashromažďují ve svých tělech. A část těchto látek tam zůstane i po přeměně, když se komár změní z larvy v dospělce.
Podle nové studie to může ještě více zhoršit kontaminaci životního prostředí plasty – tím, že když pak komára na souši něco sežere, dostanou se plasty do těla tomuto tvorovi. Je to závažný problém, protože touto cestou se plasty mohou dostat na místa a ke zvířatům, kde by se jinak neobjevily.
Plastové částice i mikročástice se dostávají do přírody ve stále větším množství společně s tím, jak roste použití plastů. Nejvíce se dostávají do vody, ať už mořské nebo sladké. Tam je konzumují ryby, ptáci a další zvířata, která si plast mohou splést s něčím poživatelným. Velmi často se plast dostane například do vnitřností želv, jimž pak hrozí smrt.
Částečky umělých hmot menší než 5 milimetrů, jimž se říká mikroplasty, se potom dostávají i do pitné vody a skrze zažívací trakt zvířat i do lidského těla, kde se hromadí. Věda zatím nezná přesně důsledky, které to může mít na lidské zdraví, existují ale důvodná podezření, že mikroplasty v těle mohou způsobit zdravotní problémy.
Začarovaný kruh
Nový objev zesiluje podezření, že se mikroplasty mohou dostávat do oběhu na souši mnoha zatím neznámými způsoby, a tudíž bude mnohem náročnější tento pohyb sledovat. Komáři totiž nejsou zdaleka jediným druhem hmyzu, který má vývojová stadia, z nichž některá se odehrávají pod vodou nebo ve vodě a jiná zase na souši – k dalším patří například vážky. Vědci měli už dříve podezření, že některá z těchto zvířat by mohla sloužit jako cesta, kterou se plasty dostávají z vody na louky a do lesů, ale neměli pro to důkazy.
Teprve nová práce, kterou vedla bioložka Amanda Callaghanová, prokázala, že se jedná o zcela reálný problém. Hypotézu otestovala v laboratorním prostředí na 150 larvách komárů. Krmila je směsí potravy a mikroplastů různých velikostí a sledovala, co se bude dít. Patnáct zvířat vědci zabili a zkoumali už na konci vývojového stadia larvy, dalších 15 (vždy náhodně vybraných) stejným způsobem prohlédli poté, co se změnila v dospělce.
Mikroplasty se našly v tělech všech 30 zvířat. Přitom průměrná larva v sobě měla přes 3000 kousků mikroplastů, průměrný dospělý komár jich měl 40. Podle Calaghanové je vidět, že se tělo komára dokáže plastů zbavovat, ale nestačí to k tomu, aby se jich zbavilo úplně.