Ve věku 93 let zemřel scenárista a filmový režisér Vojtěch Jasný, který patřil mezi čelné představitele filmové nové vlny v Československu. Jasný stojí za snímky Všichni dobří rodáci nebo Až přijde kocour. Po srpnové okupaci v roce 1968 odešel do Spojených států, kde natočil několik filmů. Za svou tvorbu obdržel mimo jiné zvláštní cenu na filmovém festivalu v Cannes a vysloužil si také oscarovou nominaci. V roce 2007 převzal i Českého lva za dlouholetý umělecký přínos.
Zemřel filmový režisér a scenárista Vojtěch Jasný
3 minuty
Vojtěch Jasný si za svou celoživotní tvorbu vysloužil mezinárodní věhlas
- Česká televize uvede jako vzpomínku na Vojtěcha Jasného jeho slavný snímek Všichni dobří rodáci v neděli 17. listopadu od 22:20 na ČT1. V pondělí 18. listopadu pak ČT2 uvede od 20:00 dokument Proč Havel?, následovat bude portrét Vojtěcha Jasného v cyklu Zlatá šedesátá.
Mládí rodáka z Kelče poblíž Valašského Meziříčí silně poznamenala válka. Jeho otec byl totiž hlavou místního odboje a za války zemřel v Osvětimi. Mladý Vojtěch Jasný se rozhodl v jeho odporu proti nacistům pokračovat. Shodou náhod začal pracovat pro britskou tajnou službu a sblížil se i s komunistickými odbojáři. Vážil si jich natolik, že po skončení války v rodném městečku spoluzakládal místní KSČ.
Začátkem 50. let patřil k vůbec prvním absolventům nově založené FAMU a v tandemu s dalším Moravákem Karlem Kachyňou točil prorežimní dokumentární snímky. Pravou tvář stalinismu prý odhalil až při cestě s armádním filmem do Číny a Sovětského svazu počátkem 50. let.
V roce 1957 natočil Jasný podle stejnojmenného dramatu Pavla Kohouta z armádního prostředí film Zářijové noci, který byl ve své době vnímán jako jeden z prvních závanů kritického myšlení. Nad průměrnou šeď tehdejší produkce výrazně vynikla i Jasného o rok mladší Touha, v níž se poprvé ukázal ve své nejsilnější, poeticko-lyrické poloze. Režisér tehdy prožíval velmi těžké období – v krátkém sledu se mu narodilo mrtvé dítě, zemřela jeho matka i manželka.
„Kocour“ znamenal průlom a ohlásil příchod nové vlny v Československu
Přelomem v Jasného kariéře byl jeho pohádkový snímek Až přijde kocour, který natočil v roce 1963 za spolupráce s Jiřím Brdečkou a Janem Werichem. Režisér za něj dostal celou řadu ocenění včetně Zvláštní ceny poroty v Cannes a přes noc se stal mezinárodně uznávaným tvůrcem. „Kocour“ ohlásil příchod československé nové vlny a byl prvním hraným filmem po 15 letech, který si za hranicemi vydobyl takové uznání.
Mezinárodní úspěch umožnil Jasnému cestovat, ale zlepšil také jeho vyjednávací pozici vůči vládnoucímu režimu. Mohl si dovolit odmítnout spolupráci se Státní bezpečností (StB) pod pohrůžkou, že spáchá sebevraždu. Zaručil se za něj sám generální tajemník Antonín Novotný.
Po několika letech tvůrčího zrání i potíží se schvalovacími orgány se Jasnému nakonec podařilo realizovat i jeho životní dílo – filmovou kroniku Všichni dobří rodáci. V ní s nezapomenutelným kouzlem zachytil osud „malých“ lidí ve svém rodném městě po válce a rozpad tradičního života, spjatého s přírodou, ve víru „velkých“ společenských proměn.
Jeho poslední větou „Sbohem, všichni moji dobří rodáci, a kdybychom se více neviděli, vyplň se osude…“ se Jasný symbolicky rozloučil i se svou zemí. Snímek totiž vydržel v kinech tři měsíce, pak skončil na více než dvacet let v trezoru. Když v roce 1969 získal Jasný cenu za režii na festivalu v Cannes, Československo již okupovala vojska Varšavské smlouvy. Svůj osud zpečetil krátkým žalmem za pokořenou zemi Česká rapsodie.
Po sovětské okupaci zbývalo vězení, tvůrčí smrt či emigrace
Podle jeho slov zbývalo jen vězení, morální i tvůrčí smrt nebo emigrace, kterou si nakonec v roce 1970 zvolil. Doma jeho filmy skončily v trezorech, v zahraničí se však neztratil. Ve vídeňském Burgtheatru režíroval hry Václava Havla a v roce 1975 natočil podle knihy svého přítele (a nositele Nobelovy ceny za literaturu) Heinricha Bölla snímek Klaunovy názory, který si vysloužil oscarovou nominaci. V polovině 80. let pak našel nový domov v New Yorku, kde zakotvil i jako univerzitní pedagog.
obrázek
Do českých kin se vrátil v roce 1999 filmem Návrat ztraceného ráje, volně navazujícím na jeho Rodáky, o tři roky později se například podílel na mezinárodním dokumentárním projektu Stevena Spielberga o holocaustu.
