Levné uhlí dělá díru do kapsy i jinde ve světě

Praha/Varšava – Plán NWR na uzavření černouhelného Dolu Paskov, který zaměstnává kolem 2 500 lidí, budí vášně nejen mezi samotnými horníky, ale i mezi politiky. Souběžně s tím se množí spekulace, do jaké míry může za špatnou hospodářskou situaci dolu vedení společnosti. Jenže rozhlédneme-li se po světě, zjistíme, že Paskov není zdaleka jediným dolem, kterému v poslední době zvoní umíráček.

Oproti předkrizovým letům, kdy šlo uhlí doslova na dračku, propadly ceny černého uhlí až o polovinu. Přičemž nejhůř dopadlo kvalitnější koksovatelné uhlí, které se dále používá v průmyslu, zejména při výrobě oceli, a třeba NWR živí zhruba z poloviny. Výsledkem je, že s rentabilitou dolů to jde od deseti k pěti, a to nejen v Česku. 

„To, co řeší NWR kolem Dolu Paskov, se řeší všude ve světě. Ve Spojených státech, v Austrálii bylo mnoho dolů uzavřeno. Odhaduji, že bylo za poslední rok uzavřeno až 10 % celkových kapacit, protože ty doly nebyly rentabilní,“ popsal analytik Patria Direct Tomáš Sýkora. I těm těžařům, kteří se stále drží nad vodou, klesají zisky. Do problémů se přitom dostávají i doly, kde je těžba mnohem méně nákladná, než je tomu ve slezské pánvi, kde těží i česká NWR.

Strach na obou stranách hranice

Stejně jako v ČR se o budoucnost horníků bojí také sousední Polsko. Obě země mimo jiné spojuje slezská uhelná pánev, a tedy i srovnatelné podmínky pro těžbu. Podle polských médií by mohly ztráty čtveřice největších těžebních společností v zemi letos dosáhnout až desítek milionů zlotých. Ministerstvo hospodářství si proto nechalo od nezávislých expertů vypracovat audit těžebních firem, v nichž má polský stát podíl. Analýza sektoru, který reprezentuje 2 % polského HDP, by měla být hotová koncem října.

„Na základě detailního posouzení situace každé důlní společnosti budou identifikovány oblasti pro zlepšení a navrženy další možné kroky. Ty by se měly týkat nejen aktivit společnosti a jejích strategií, ale i legislativního rámce,“ sdělil Maciej Kaliski z polského ministerstva hospodářství. Ministr Janusz Piechociński přitom již dříve žádal, aby těžební společnosti osekaly náklady meziročně o 5 %, to však zatím pokulhává.

Situace v Polsku nicméně není jednoznačná. Zatímco se v tamním tisku spekuluje o tom, že někteří těžaři by mohli potřebovat pomoc státu, Poláci se na druhou stranu poohlíží po lokalitách, kde by se mohly otevřít nové doly. Například státní společnost Kompania Węglowa uvažuje o otevření černouhelného dolu v Lublinské pánvi na východě Polska. V dubnu a v červnu tam provedla první dva průzkumné vrty. A průzkum oblasti by měl pokračovat až do konce příštího roku. Poté přijde na řadu vyhodnocování potenciálu nové těžby. Předpokládá se ale, že by se do budoucna mohlo v novém dole těžit až 5 milionů tun uhlí ročně, což by dalo práci zhruba 2 tisícům horníků.

Těžba černého uhlí
Zdroj: ČTK/DPA/Roland Weihrauch

Pracovní místa nadevše

Proč se ale firma, které se kvůli nízkým cenám uhlí nedostává hotovosti, v důsledku čehož musela mimo jiné dramaticky prodloužit splatnost svých závazků až na stávajících 120 dnů, pustila do průzkumu nových lokalit? V porovnání se slezskou pánví je těžba v Lublinské oblasti snazší, a tudíž i levnější. Může za to odlišná geologická struktura i méně husté osídlení.

„Snaha otevřít doly, které jsou nákladově levnější a mohou fungovat rentabilně po daleko delší čas, dává smysl. Je to způsob, jak uchránit zaměstnanost, přesunout horníky z nákladově vysokých oblastí do levnějších,“ hodnotí snahu Poláků Tomáš Sýkora.

Kompania Węglowa přitom není jediným polským těžařem, který se poohlíží po nových dolech. Konkurenční JSW se dokonce netají záměrem koupit od české NWR její polský důl Debiensko. Zásoby uhlí se v něm odhadují na 190 milionů tun, což značně vylepšilo image NWR, když v roce 2008 vstupovala na burzu. Důl, v němž se měla těžba rozjet podle původních plánů v roce 2017, se měl stát nejefektivnější šachtou ve vlastnictví NWR. Jenže loni NWR svůj záměr přehodnotila a přípravy na těžbu zastavila. Ukázalo se totiž, že náklady na těžbu by zřejmě byly mnohem vyšší, než se předpokládalo.

JSW to ale zřejmě nevadí. Netíží ji dluhy, a tak si může dovolit jít i do rizikovějších projektů, nemusí je totiž obhajovat před bankami. Podle analytiků ale může v jejím postoji a stejně tak i v rozvojových plánech Kompanie Węglowy hrát roli také to, že ji stále alespoň částečně ovládá stát. Ten má jiné priority než soukromí vlastníci NWR. „Stát se snaží udržet zaměstnanost, přestože ekonomická realita hovoří jinak. Může těžbu dotovat – například z vyšších daní,“ míní analytik X-Trade Brokers Jiří Tyleček.

Důl Paskov
Zdroj: ČT24/www.okd.cz

Requiem za evropské horníky?

Jenže i takové počínání by do budoucna mohlo představovat spíš boj s větrnými mlýny. „Není vidina, že by se cena energetického uhlí mohla nějak zásadně zvednout. Může za to rozvoj těžby břidličného plynu ve Spojených státech. To z USA udělalo čistého exportéra uhlí. Ještě před pěti lety přitom Amerika uhlí dovážela. Spojné státy tedy zaplavily Evropu uhlím navíc v situaci, kdy Evropa zažívala hospodářské zpomalení, a tedy i propad poptávky po uhlí,“ upozornil Sýkora.

Někteří znalci dokonce varují před nejhorším. „Je skutečně možné, že těžba uhlí ve střední Evropě do budoucna úplně skončí,“ soudí Tyleček. „Ve Spojených státech nebo v Austrálii je mnohdy na vytěžení jedné tuny uhlí potřeba jen asi desetina zaměstnanců, která je potřeba pro vytěžení stejného množství tady ve střední Evropě, to jim dává konkurenční výhodu,“ vysvětlil.

Konkurenceschopnost středoevropských dolů podle něj snižují nejen špatné geologické podmínky, včetně hloubky uložení slojí či jejich výtěžnosti. Důležitou roli hrají ale také ekologické regulace, které jsou v Evropě v porovnání se světem mnohem přísnější. To z těžby uhlí na starém kontinentu dělá nejen geologický a ekonomický oříšek, ale také hozenou rukavici pro politiky.

Vydáno pod