Formát pořadu Sama doma je geniální, nikdy se nevyčerpá

Ostrava - Po regionálním zpravodajství a investigativní publicistice zakotvila Linda Bendová v živém vysílání zaměřeném na ženy na mateřské dovolené. Společně s Janou Bohušovou sedm let moderuje pořad Sama doma, který se vysílá z Ostravy jednou za čtrnáct dnů. Linda Bendová je také dramaturgyní a autorkou scénáře. Inspiruje ji mimo jiné dcera Eliška, která s pořadem tak trochu vyrostla.

Řekla bych, že máte introvertní povahu. Jak to jde dohromady s moderováním a živým vysíláním? Nemusíte se hodně přemáhat?

Je to pravda, jsem introvert, ale i v rámci sebeléčby jsem se moderování, myslím, naučila. Když jsme začínala, byl to velký adrenalin, teď už je to spíše rutina. Takže se netrápím, ale je to pro mne trochu těžší než pro extroverta.

Vysílání trvá hodinu a půl. Co všechno musíte předtím udělat? Kolik času vám zabere příprava jednoho dílu?

V pátek odvysíláme a hned následující pondělí začínáme pracovat na dalším dílu, takže těch čtrnáct dnů to trvá. Vymýšlím témata, domlouvám hosty, píšu scénář. Také se scházím s některými respondenty. Nemůžeme pozvat do živého vysílání někoho, koho vůbec neznáme, kdo nemá zkušenost s veřejným vystupováním. Výběr hostů pečlivě zvažuji, tak, aby pořad byl co nejzajímavější, a to nejen pro mladé matky, protože nás sledují hodně také senioři a muži. Těch je dokonce jedna třetina.

Dost času mi zaberou také odpovědi na dotazy diváků, žádosti o kontakty na lidi, kteří je zaujali. Zpětnou vazbu máme velikou, protože pořad je interaktivní, diváci píší a telefonují v průběhu vysílání i po něm. Neodbývám je, snažím se poradit. Lidé někdy nevědí, kam se obrátit se svými problémy. Když vidí něco podobného v televizi, zavolají. Někdy fungujeme trochu jako psychologická poradna.

Zasahuje vám do témat vedení Sama doma z Prahy?

Máme s Prahou vždy jedno společné lékařské téma, které se prolíná celým týdnem. Praha téma vymyslí a našim úkolem je ho doplnit, rozvinout. Takže kontaktujeme lékaře z regionu, pobavíme se s nimi o tom, co by bylo k danému tématu užitečné, co by mohlo diváky zajímat.

Jak detailní je scénář, podle kterého se vysílání řídí?

Scénář připravuji opravdu velice podrobně, je v něm všechno, každé slovo, nejen otázky pro hosty, ale také propojovací vstupy. Ovšem často se stává, že se připravených textů moc nedržíme, protože rozhovor se vyvine úplně jiným směrem. To je v pořádku, protože musíme reagovat na to, co host říká. Ale připraveno to musí být do detailů.

Používáte při vysílání čtečku?

Ne, nepoužíváme. Texty se naučíme během zkoušky, kterou máme vždy v den vysílání od devíti rána. Začíná tím, že si projedeme scénář s panem režisérem, řekneme si, kdo kde bude stát nebo sedět. Pak jsou kamerové zkoušky, na kterých si kameramani ujasní, jak nás budou snímat. A s kolegyní Janou Bohušovu si několikrát zopakujeme texty, dokud si nezapamatujeme, co chceme říct. Potom to už často říkáme svými slovy.

Máte nějaký návod, jak postupovat, když na poslední chvíli vybouchne host?

To se nám stalo zrovna minulé vysílání, kdy nedorazil host z Prahy, uvízl na dálnici. Protože to nebyl úplně hlavní host, měl tam asi sedm minut prostoru, vyškrtli jsme ho ze scénáře a prodloužili jsme rozhovory s ostatními hosty. I to byl trochu adrenalin.

Ale co když vypadne úplně hlavní host?

To se nám tady stalo, bylo to hodně dramatické. Měli jsme domluveného Petra Bendeho, kterému vyšla nová deska a zároveň měla jeho žena porodit druhé dítě. Nám to připadlo hezké udělat rozhovor se zpěvákem, který očekává narození potomka, povídat si sním nejen o novém albu, ale také o rodině, o tom, jak prožívá otcovství, jak prožívá těhotenství své partnerky. Jenže dvě hodiny před vysíláním Petr Bende telefonoval, že rodí, že nepřijde. Začali jsme lehce zmatkovat, ale podařilo se nám domluvit náhradního hosta - herce Maroše Kramára, který byl náhodou v Ostravě a slíbil, že přijde. Nakonec Petr Bende přece jen dorazil. A byl to opravdu velmi krásný rozhovor s čerstvým tatínkem, který půl hodiny před vysíláním stříhal pupeční šňůru.

Za ty roky, co pořad Sama doma děláte, musíte být studnice informací a rad, jak vychovávat dítě, jak pečovat o domácnost, jak vařit a podobně. Aplikujete informace z pořadu na sebe?

Samozřejmě. V mém případě je to, myslím, užitečné třeba ve vaření. V kuchyni Sama doma se hodně učím a zkouším recepty. Někdy je rodina nadšená, někdy méně, někdy to ani pes nežere. Ale co se týče nemocí, to jsem někdy až paranoidní. Jakmile řešíme ve studiu nějakou nemoc, hned vidím u sebe a u svých blízkých příznaky. Jednou jsme měli jako téma slané děti, to jsou děti, které mají cystickou fibrózu. Je to nepříliš známá a vážná nemoc, která se dá poznat podle toho, že dítě má slanou kůži. Když jsem se tehdy po vysílání vrátila domů, první, co jsem udělala, bylo, že jsem olízla své dítě, jestli náhodou není slané. Ale už se to zlepšuje.

Jak jste se dostala k práci v televizi?

To byla úplná náhoda, nikdy jsem se o tuto práci nezajímala. Chtěla jsem být psycholožkou. Když mi bylo asi dvacet let, byla jsem na rokovém koncertě v Havířově, odkud pocházím. Kluk, který tam prodával vstupenky, řekl, jé, ty hezky mluvíš, nechceš pracovat v televizi? Kromě toho, že tam prodával vstupenky a zvučil koncert, měl malé televizní video studio a dodával reportáže pro kabelovou televizi v Havířově. Tak jsem si řekla, proč ne. Začínala jsem ve dvojici s Honzou Musilem připravovat pro kabelovou televizi čtrnáctideník o městě Havířově. Byla to doba, kdy vznikaly nové televize. Z Havířova jsem přešla do Kabelu plus v Ostravě a také jsem se tam přestěhovala. Cesta do České televize pak už byla jednoduchá. Začínala jsem ve zpravodajství, pak jsem se dostala k publicistice, která mě taky hodně bavila. Doby, kdy jsme dělali pořady jako Klekánice nebo Případ pro reportérku, se už však nikdy nevrátí. Souvisí to i s vývojem společnosti, děním v politice.

Jak jste přišla k pořadu Sama doma?

To se vyvinulo docela přirozeně. Otěhotněla jsem, šla jsem na mateřskou dovolenou, a když jsem se vrátila do práce, dostala jsem od Lenky Polákové nabídku dělat pořad Sama doma. Měla jsem tehdy mozek zaplavený poporodními hormony a mlékem, takže mě to moc bavilo. A je pravda, že jak rostla moje dcera, tak jsem zařazovala i témata, která mě zrovna zajímala - vývoj dítěte, kojení, nástup do školky, nástup do školy. Myslím, že to, že jsem měla malé dítě, mi při přípravě pořadu hodně pomohlo.

Jakou má perspektivu pořad tohoto typu? Myslíte si, že vydrží ještě dlouho?

Myslím si, že ten pořad je sám o sobě geniální. Je výborně načasovaný na poledne všedního dne, kdy maminky většinou bývají doma, protože malé děti spí. Samozřejmě, že přemýšlíme, jak ho modernizovat, zlepšovat. Myslím si však, že se nikdy nevyčerpá, že perspektivu má. Stále totiž dorůstají nové maminky a stále nové ženy prožívají těhotenství.

Sama doma ale asi nebudete moderovat donekonečna. Co byste chtěla dělat jiného?

Mám jeden takový sen, chtěla bych se věnovat seniorům. Chtěla bych vybudovat penzion, byl by to podnikatelský, napůl charitativní projekt.

Vydáno pod