Ostrava – Písničkář Jaromír Nohavica slaví šedesát let. Mnoho lidí mu chce popřát vše nejlepší, skupina ostravských sprejerů to už udělala. Začátkem týdne se nedaleko těžní věže bývalého Dolu Jindřich objevil na plotu opuštěného areálu jeho portrét s přáním. Přát bude i Česká televize, v sobotu večer mu na druhém programu věnuje celý blok. Začne záznamem koncertu z roku 2003 Ahoj Ostravo!, pokračovat bude hudebním dokumentem Poprvé aneb Střípky ze života Jaromíra Nohavici, skončí filmem Petra Zelenky s Nohavicou v hlavní roli Rok ďábla.
Jaromír Nohavica slaví 60 let. Přejí mu i sprejeři a Česká televize
Kulatiny prý neprožívá, nebilancuje. „Je to jenom číslo. Nebýt novinářů a fanoušků, tak by mi to ani nedošlo,“ řekl ČTK zpěvák, který se narodil v Ostravě.
Kdybych se narodil před sto lety v Těšíně
První písničku napsal v osmi letech, na kytaru hraje od třinácti. Vystudoval Střední knihovnickou školu. Mimo jiné jako knihovník pracoval v Českém Těšíně, kde také dvacet let žil. Muzeum Těšínska v Českém Těšíně příští týden otevře česko-polskou výstavu s názvem Kdybych se narodil před sto lety. Je to text z písničky Těšínská z Nohavicova nejoceňovanějšího alba Divné století. Na vernisáži výstavy, která přiblíží Těšín na začátku dvacátého století, slavný písničkář vystoupí.
Jarek Nohavica
Když mu bylo necelých třicet let, začal si vydělávat jako textař. Zásadní byl text k písni Marie Rottrové Lásko, voníš deštěm, který složil v roce 1981. S vlastními písničkami vystoupil poprvé v roce 1982 na festivalu Folkový kolotoč. První album Darmoděj vydal o šest let později. Postupem času se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků v Česku. Jeho desku Divné století vyhodnotil časopis Rock&Pop jako nejlepší české album od roku 1989.
Premiéra v O2 Aréně, jednou s filharmoniky, podruhé s heligonkou
Nohavica si váží svobody. Zbavil se závislosti na alkoholu, která ho ohrožovala, zbavil se i firem vydávajících desky, se kterými nebyl spokojený. Dnes si hudbu vydává sám, sám si organizuje koncerty. Hraje pravidelně v ostravském klubu pro sto lidí, nebrání se velkým sálům. Poprvé souhlasil i s vystoupením v pražské O2 Aréně, kde bude mít v polovině června dva koncerty za sebou. První bude s Janáčkovou filharmonií Ostrava, druhý jen s kytarou a heligonkou. „Mohu hrát v Polsku, Americe a kdekoliv na světě. Mohu hrát jen s kytarou nebo s celou filharmonií. Můžu si vydat, co chci. To je neuvěřitelná možnost, které si vážím. To se nepodaří každému,“ přece jen zabilancoval Nohavica.
Za největší úspěch považuje svůj vztah k publiku a naopak. „Mohu jít po ulici, zastavit se, mluvit s lidmi. Svěřují se mi. Vědí, že jsem jejich písničkář. Jsem tady proto, abych psal pro lidi písničky z našich životů. Neberou mě jako hvězdu z televize. Jsem pro ně jednoduše Jarek,“ řekl. Jeho oblibě neublížil ani fakt, že se po odtajnění spolupracovníků byl nucen přiznat k vynucené spolupráci s komunistickou StB.
Reportáž Kristíny Kačmarské (zdroj: ČT24)