Ombudsman o své rezignaci: Bylo to takové skládání střípků

„Důvod nějakého rozhodnutí je takové skládání střípků. Já jsem to všechno sečetl a rozhodl jsem se, že už ne. Bez hněvu a zaujatosti jsem se rozhodl, že končím,“ uvedl Varvařovský. Podle něj důvody rezignace nepocházely zevnitř kanceláře veřejného ochránce práv, ale šlo i o osobní záležitosti. „Kolik mi zbývá, to nikdo nevíme. Mně je 68, takže mi ve statistické rovině zbývá sedm let. Já bych těch sedm let chtěl prožít k obrazu svému,“ dodal Varvařovský.

Čím se ombudsman zabývá?

Působnost ombudsmana upravuje Zákon o veřejném ochránci práv. Podle něj je oprávněn zabývat se stížnostmi na jednání úřadů a ministerstev, policie, armády, vězeňské služby, České národní banky, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zdravotních pojišťoven, orgánů soudu a státního zastupitelství (v tomto případě ale nesmí řešit samotné rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jde spíš o průtahy v řízení).

Ombudsman se naopak nesmí plést do působnosti Parlamentu, prezidenta republiky a vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu, zpravodajských služeb a orgánů činných v trestním řízení.

Ochránce může vést nezávislá šetření, a to i z vlastní iniciativy, ale nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže rušit nebo měnit jejich rozhodnutí. Při zjištění pochybení však může od úřadů či institucí požadovat, aby zjednaly nápravu.

Úřad povede jeho zástupce Stanislav Křeček a to až do doby, než poslanci za Varvařovského zvolí náhradu. Volba nového ombudsmana musí podle zákona proběhnout do 60 dnů od rezignace, tedy do 20. února.

O některých jménech už se ale spekuluje. Třeba bývalý eurokomisař Vladimír Špidla nebo olomoucký právník Filip Dienstbier. Ale například i současný druhý muž brněnské instituce Stanislav Křeček připouští, že by případnou nominaci přijal.

Ombudsman hrozil rezignací opakovaně už od roku 2011. Vadilo mu, že parlament ignoroval jeho doporučení na úpravy zákonů. Naposledy pak mluvil o rezignaci letos na jaře v souvislosti s Křečkem, kterého mu poslanci zvolili za jeho zástupce. Netajil se tím, že si místo něj přál odborníka na správní právo Filipa Dienstbiera. Křeček i Varvařovský nicméně později uvedli, že spolu v čele úřadu vychází dobře. 

JUDr. Pavel Varvařovský

Pavel Varvařovský se narodil 16. října 1945 v Českých Budějovicích. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukončil v roce 1968 a v roce 1973 na této fakultě získal doktorát v oboru správního práva. Po absolvování vojenské služby pracoval jako právník v několika podnicích.

V roce 1990 se na Federálním ministerstvu vnitra stal poradcem zmocněnkyně vlády pro otázky uprchlíků a následujícího roku mu tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl nabídl, aby se stal soudcem vznikajícího správního kolegia tohoto soudu. Začátkem roku 1992 Varvařovský složil justiční zkoušky a v září téhož roku byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu.

Od roku 1994 byl ústavním soudcem. Po skončení desetiletého funkčního období odešel do předčasného důchodu. V dalších letech přednášel pracovní právo na Stavební fakultě VUT v Brně a psal knihy, recenze a odborné články z této oblasti. Post ombudsmana zastával od 13. září 2010.

Pavel Varvařovský je ženatý a má dvě děti.

Tisíce podnětů pro ombudsmana

Po dobu mandátu Pavla Varvařovského se na něj obrátili lidé s 25 926 stížnostmi. Nejvíc si lidé stěžují na oblast sociálního zabezpečení. Pochybení na straně úřadů ombudsman zjistil v 1 824 případech, nápravu se nepodařilo zajistit pouze v 59 případech. Varvařovský předložil Poslanecké sněmovně celkem 26 legislativních doporučení.

Na začátku svého funkčního období si Varvařovský určil tři priority. První z nich byl úmysl zakotvit institut veřejného ochránce práv v Ústavě, což se zatím nepodařilo. Naopak se povedlo posílit oprávnění ochránce o možnost podávat v závažných případech ve správním soudnictví tzv. žalobu k ochraně veřejného zájmu. Varvařovský chtěl také rozšířit přístup ochránce k Ústavnímu soudu: původně mohl ombudsman podávat návrhy pouze na zrušení podzákonných předpisů (obvykle obecní vyhlášky), nyní může vstupovat do řízení u Ústavního soudu jako vedlejší účastník.

Největší úspěchy ombudsmana Pavla Varvařovského

Sirotčí důchody

O změnu zákona usiloval už předchozí ombudsman Otakar Motejl, novela nakonec začala platit až od roku 2012. Zákon na polovinu zkrátil dobu, po kterou musel být zemřelý rodič důchodově pojištěn: nově tedy může být sirotčí důchod přiznán dítěti, jehož zemřelý rodič získal alespoň 2,5 roku pojištění v posledních deseti letech před smrtí. Děti, kterým nebyl sirotčí důchod přiznán, protože zemřelý rodič nesplnil původní požadovanou dobu pojištění, tak mohly nově o sirotčí důchod požádat.

Vyplácení podpory v nezaměstnanosti

Už v během tvorby zákona o zaměstnanosti v roce 2010 Varvařovský novelu kritizoval. Podle nového znění se člověku, kterému náleží odstupné, posouval nárok na podporu v nezaměstnanosti. Ochránce poukazoval na to, že zákon nerozlišuje mezi nárokem na odstupné a jeho vyplacením. Zákon tak dostal do pasti lidi, kteří ukončili pracovní poměr, protože jim zaměstnavatel nevyplácel mzdu. Ti se pak na úřadech práce dozvěděli, že jim bude výplata podpory v nezaměstnanosti odsunuta o tři měsíce, protože jim přísluší odstupné. Jak ochránce upozorňoval, je iluzorní domnívat se, že pokud zaměstnavatel nevyplácel mzdu, vyplatil odstupné.

Nakonec se podařilo prosadit změnu a od roku 2012 platí, že lidé, kterým zaměstnavatel nevyplatil odstupné, na něž mají nárok, dostanou peníze od úřadu práce.

Veřejná služba

Ochránce kritizoval zavedení tzv. veřejné služby, které se museli zúčastnit všichni lidé evidovaní na úřadu práce. Do systému byli zapojeni i lidé, kteří nedostávali podporu v nezaměstnanosti, lidé nad 55 let, lidé se zdravotním postižením, ženy na rodičovské dovolené a další. Ochránce byl přesvědčen, že jde o porušení garantovaného práva na spravedlivou odměnu za práci, práva na přiměřené hmotné zabezpečení a zákazu nucené práce. Evidoval k tomuto tématu desítky stížností.

Veřejnou službu nakonec v listopadu 2012 zrušil Ústavní soud, který ve svém rozhodnutí přihlédl k názorům ochránce.

s-Karta

O projektu Varvařovský od samého počátku jednal s Ministerstvem práce a sociálních věcí a žádal o úpravu tak, aby byla s-Karta v souladu s právními předpisy. Snažil se také ministerstvo přimět, aby nevnucovalo kartu lidem, kteří se z objektivních důvodů této formě výplaty sociálních dávek brání (staří lidé, zdravotně postižení). Jednání nebyla úspěšná, ochránce se v této věci obracel i na vládu a Poslaneckou sněmovnu, ale bezúspěšně. Stejně jako v případě veřejné služby varoval, že je s-Karta v rozporu s ústavním pořádkem.

Návrh na zrušení s-Karty nakonec Ústavnímu soudu podala skupina senátorů a ochránce se k řízení připojil jako vedlejší účastník. Ústavní soud s-Kartu zrušil.

Loterie

Po opakovaných jednáních s úřady a politiky o loterijním zákonu se ombudsman zapojil jako vedlejší účastník do řízení u Ústavního soudu. Varvařovskému vadila ustanovení, která omezovala obce v jejich právu regulovat hazard na svém území. Ústavní soud rozhodl v souladu s názorem ochránce a příslušné ustanovení zákona o loteriích zrušil. Obce, které nesouhlasí s umístěním heren na svém území, tak nyní mohou podat ministerstvu podnět ke zrušení povolení.

Nediskriminační pracovní inzerce

Ochránce provedl analýzu více než 20 tisíc inzerátů nabízejících práci. V rámci výzkumu objasnil, které formulace jsou diskriminační, protože už dopředu odrazují určitou skupinu uchazečů z některého zákonem zakázaného důvodu. Na základě doporučení ochránce vytvořil provozovatel největších internetových portálů s pracovní inzercí „Průvodce férovým náborem“ a ve spolupráci s ochráncem uskutečnil sérii školení pro personalisty.

Standardy péče o ohrožené děti

S cílem posílit ochranu osob umístěných v různých zařízeních před špatným zacházením, začal ochránce formulovat přesné standardy. Standardy péče o ohrožené děti obsahují minimální a žádoucí standard zacházení, ale také standardy směřující do politiky státu v oblasti ochrany a péče o ohrožené děti.

Věci, které se nedaří

Visa Point

Systém Visapoint, jehož prostřednictvím se cizinci ve vybraných zemích musí nejprve zaregistrovat, aby poté mohli podat žádost o české vízum nebo žádost o dlouhodobý/trvalý pobyt, nefunguje. Varvařovský na tento problém už od roku 2011 opakovaně upozorňoval Ministerstvo zahraničních věcí. Protože k nápravě nevedla osobní jednání ani korespondence s ministerstvem, obrátil se ochránce v loňském roce na Evropskou komisi s žádostí, aby fungování systému Visapoint posoudila. Evropská komise zahájila řízení EU Pilot a požádala Českou republiky o zaslání stanoviska k možnému porušení unijního práva.

Sociální bydlení

Na chybějící zákonnou úpravu sociálního bydlení ochránce upozorňuje už od roku 2005 s tím, že jde o závažný problém, který přispívá k propadu sociálně slabých občanů do chudoby.

Služební zákon

Ústava předpokládá u zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu odlišný právní režim od zákoníku práce. Služební zákon však dosud chybí.