Brno – Místo do ústavu děti zamíří do náruče dočasných pěstounů. Tak by měly podle novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí vypadat první měsíce dětí, které nemohou být se svými biologickými rodiči. Neosobní ústavy by postupně měli nahradit profesionální pěstouni, kteří dítě kdykoliv přijmou, ale také jej kdykoliv vrátí. Jednou z prvních profesionálních pěstounek v České republice je Luďka Kamenská z Brna. Miminka se ujala jako první pěstounka na jižní Moravě.
První profesionální pěstounka z Brna si domů přivezla miminko
Dominikovi je přesně 14 dní. Ještě před narozením se ho ale vlastní matka vzdala. V péči ho teď má Luďka Kamenská, profesionální pěstounka na přechodnou dobu.
„Je moc šikovný, velký, brzy se začal usmívat, umí se už mazlit hlavičkou. A je jediný, komu se líbí, když zpívám,“ chválila pěstounka chlapečka.
Malý Dominik u ní zůstane, dokud mu úředníci nenajdou novou rodinu. Jinak by musel do kojeneckého ústavu. Sama vychovala už tři nevlastní děti, které k ní přišly z kojeneckého ústavu nebo z dětského domova.
„Děti, které mám, jsem dostala, když jim bylo půl roku. Byly zakřiknuté a apatické. To, co dítě zažije v prvním roce, je pro něj strašně důležité pro jeho celý život. Musí mít vztah s jednou osobou. Tak to bohužel nefunguje ani v tom nejzlatějším ústavu,“ míní pěstounka.
Pěstounka Luďka Kamenská o péči o miminko (zdroj: ČT24)
S tím, že za nějaký čas se s Dominikem bude muset rozloučit a předat ho adoptivním rodičům, je smířená. „V podstatě se cítím jako babička, která někomu hlídá děťátko, a ví, že ho zase vrátí jeho mamince,“ tvrdí žena. „Myslím si, že když jsem s tím takto smířená od začátku, tak to pro mě nebude tak těžké. Jsem ráda za to, že maminka, která ho potom dostane, bude vědět, že se o něj od malička někdo s láskou staral,“ dodala.
Chcete se o tomto tématu dozvědět více? Reportáž o profesionálním pěstounství sledujte v pořadu Týden v regionech z Brna 16. února od 12.00 na ČT1.
Pěstounem se nemůže stát kdekdo
Rozdíl mezi klasickými pěstouny a pěstouny profesionály je podle sociální pracovnice sdružení Trialog Hany Jurajdové v motivaci. „Klasický pěstoun chce pomáhat dětem, ale zároveň chce dítě vidět vyrůstat a chce ho připravit do života. U pěstounské péče na přechodnou dobu je motivace jiná. Pěstoun dítě jen “průtokově ohřeje„ a předá ho do rodiny, kde bude natrvalo. Nechce s dítětem spojit svůj život, pouze mu pomoct, aby mohlo v budoucnu fungovat v jiné rodině,“ popsala rozdíl Jurajdová.
Odborníci se ale shodují, že být profesionálním přechodným pěstounem je mnohdy ještě náročnější, než mít dítě v pěstounské péči dlouhodobě. Profesionálové totiž musí být schopni přijmout jakékoliv dítě v kteroukoliv hodinu. Stejně tak musí být schopni s dítětem se rozloučit, když se vrací zpět do původní rodiny nebo odchází do jiné rodiny na dlouhodobou výchovu. Navíc musí profesionální pěstouni splnit vysoké nároky. „Kritéria výběru jsou velmi přísná,“ potvrdil už dříve ředitel sdružení Trialog Miloslav Kotek.
Dočasní pěstouni také musí být ochotni vyhradit si desítky hodin času na nejrůznější školení. „V rámci přípravy žadatelů o pěstounskou péči je vzdělávání poměrně časově náročné. Pěstouni na klasickou pěstounskou péči mají jedenapadesát hodin výcviku. Profesionální pěstouni třiasedmdesát hodin,“ popsala sociální pracovnice sdružení Trialog Hana Jurajdová.
Profesionální rodiče jsou při jednodenních školeních i vícedenních setkáních seznamováni s celým procesem pěstounství. Dále se připravují na přijetí dítěte do rodiny i na práci s ním. Musí se také naučit sebereflexi. „Dělají sebereflexi, aby porozuměli tomu, co vlastně chtějí. Tak, aby byli při výkonu pěstounské služby sami spokojeni. Dítě může být šťastné tam, kde jsou šťastní rodiče,“ uvedla Jurajdová.
Přečtěte si velký rozhovor s psychologem Zbyňkem Gabrielem na téma profesionálního pěstounství.
Profesionální pěstounství zavedla novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která byla schválena v loňském roce. I přesto, že ji v září vetoval prezident Václav Klaus. Cílem je, aby se děti po narození nedostávaly do kojeneckých ústavů a dětských domovů, ale žily v dočasných rodinách. Z těch by se měly vracet buď do původních rodin, nebo odcházet do osvojení. V Jihomoravském a Zlínském kraji bylo do kojeneckých ústavů umísťováno téměř tři sta dětí ročně.
Návrh novely zákona se zaměřil na zprofesionalizování pěstounství - lidé za něj dostanou vyšší odměnu. Nárok na ni budou mít i v době, v níž o žádné dítě zrovna nebudou pečovat. Méně peněz od státu naopak dostanou zařízení pro okamžitou pomoc, jimž by ale měli začít víc platit rodiče.
Odměna pěstouna by se také nově měla posuzovat jako plat, což znamená, že pečující lidé budou mít i důchodové pojištění. Předloha dále předpokládá zavedení dávky pro děti po ukončení pěstounské péče a státního příspěvku na služby při výkonu pěstounské péče. Úředníci by podle předlohy nově měli rodinám pomáhat, aby děti mohly zůstat doma. Pokud by to ve vlastní rodině nebylo možné, měly by se dostat na přechodnou dobu do profesionálních pěstounských rodin.