Čejč – Malá revoluce v pěstování kukuřice se zrodila na jižní Moravě. Farmáři z Čejče na Hodonínsku vysazují plodinu i na prudkých svazích, aniž by se během přívalových dešťů obávali vodní eroze. Kukuřičná pole jsou přitom k pohybům půdy nejnáchylnější, hospodaření pak může končit milionovými škodami. Obavy odvrátila netradiční meziplodina – drobná rostlina svazenka vratičolistá.
Kukuřici lze pěstovat i ve svahu. Bez eroze
„V České republice je půda ohrožena vodní erozí téměř na 50 procentech plochy. Nejvíce ohrožené půdy u nás máme především na jižní Moravě,“ potvrdil neblahý trend ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jiří Hladík. V Jihomoravském kraji je erozí ohroženo dvakrát více plochy, než je celostátní průměr. Může za to specifické složení jihomoravských půd, ale také necitlivé hospodaření místních zemědělců. Když na pole špatně osetá kukuřicí, cukrovkou nebo bramborami zaútočí vítr a déšť, podléhá půda snadno erozi. Velké problémy jsou zejména s kukuřicí pěstovanou ve svahu.
Vodní eroze - dva příklady
Květen 2005 – velká voda v Němčovicích na Rokycansku ničila silnice i domy. Zavinili ji zemědělci špatným hospodařením. Tekoucí bláto byla totiž cenná ornice z kukuřičného pole na kopci.
Květen 2010 – Přívalový déšť způsobil záplavy ve Slavkově u Brna. Hned dvakrát v jednom týdnu se tehdy městem prohnalo bláto a voda, nasáklá půda na polích nad městem totiž nevydržela nápor přívalových dešťů.
Na jihu Moravy pěstuje kukuřici i rodina Oldřicha Horáka z Čejče. Navíc na svažitých polích, která jsou k erozi nejnáchylnější. „Obavy z eroze jsou oprávněné, kukuřice tady má skutečně Achillovu patu. Pěstovat kukuřici ve svahu klasickým způsobem je víceméně sabotáž,“ potvrdil farmář Oldřich Horák. Jeho receptem na prevenci eroze je meziplodina v podobě svazenky vratičolisté, drobné rostliny se silnými kořeny.
„Svazenka má tu vlastnost, že se při mrazech pod mínus 10 stupňů zkrátka rozpadne a vymrzlými kořenovými otvory jde voda dolů,“ popsal výhody svazenky farmář. Využití svazenky proto začal podporovat i Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v Praze. Výsadba meziplodiny sice produkci prodraží, zemědělce však tato rostlina uchrání před milionovými škodami.
Povodně v Němčovicích, květen 2005. Zdroj: Karel Ferschmann (zdroj: ČT24)
Pěstování kukuřice je na vzestupu
Důsledkem eroze jsou pro zemědělce nižší výnosy, ale především ztráta nejcennější části půdy. Jediný centimetr ornice vzniká i dvě stě let. Při erozi ale může zmizet během jediné průtrže mračen. Výčet ztrát uzavírají už zmíněné povodňové škody. Pokud farmář nedokáže erozi zamezit, přijde o část státních dotací, vzkázalo vloni Ministerstvo zemědělství. „Kukuřice dneska vytlačuje některé plodiny, ale je asi nezbytné ji v zemědělství pěstovat, počítat s jejím pěstováním, tomu se však musí přizpůsobit i management toho pěstování,“ uvedl Hladík. Množství kukuřičných polí roste s počtem bioplynových stanic, kukuřice je nejčastějším palivem. V Česku funguje už téměř 250 biostanic. Odborníci ale odhadují, že do roku 2020 se jejich počty ztrojnásobí.
Kukuřice v Česku
Původním domovem kukuřice je Střední Amerika, kde tuto plodinu pro Evropu objevil Kryštof Kolumbus. Češi ochutnali žlutá zrnka poprvé v 17. století. Pěstitelský boom však zažívá až v posledních letech. Na počátku 90. let se kukuřičné lány rozbíhaly na 30 tisících hektarech, do roku 2003 byl nárůst téměř trojnásobný. Teď kukuřice atakuje hranici 300 tisíc hektarů, což odpovídá rozloze téměř půl milionu fotbalových hřišť.
Kukuřice má jako plodina řadu výhod. Přináší vyšší výnosy než například obilí a přitom je levná, vedle využití v potravinářském průmyslu tak slouží i jako krmivo pro dobytek. Podle zemědělců jde o jednoduchou matematiku – ze tří metráků kukuřice vzejde metrák vepřového masa.