Opasek do pasu! aneb Jak se herci Četnických humoresek strojili do kostýmů

Materiály na zakázku

Návrhy kostýmů zejména pro četníky a hlavní postavy měly na starosti kostýmní výtvarnice Sylva Hanáková a později Libuše Pražáková. „Záludnost některých kostýmů byla v tom, že nebylo možné sehnat správné materiály. Museli jsme se domluvit s textilní firmou, aby nám na zakázku vyrobila a zabarvila látky, jak jsme potřebovali,“ řekla Libuše Pražáková.

Podle Ivany Šťastné, která se na natáčení podílela jako kostymérka první řady a hlavní kostymérka třetí řady, doba tvůrcům v některých ohledech naopak přála. „U poslední série pro nás byla příznivá móda i v běžných obchodech. Třeba co se týče šperků, začaly se nosit náušnice nebo náhrdelníky, které jsme mohli použít i pro dobu třicátých let. Podařilo se nám tak nakoupit například i nějaké barety nebo svetříky, které jsme sice museli olemovat nebo přizdobit, ale ušetřilo nám to dost práce,“ prozradila Ivana Šťastná.

Evoluce nepřítelem kostymérů

Jen v první řadě seriálu si zahrálo 313 herců a na 3000 komparzistů, pro které kostyméři přichystali dohromady 6500 kostýmů. Navrhnout a ušít úplně nové kostýmy pro všechny postavy včetně komparzu by bylo pro tvůrce nereálné. Sháněli proto staré doplňky a oblečení, které kostyméři přešívali a upravovali pro konkrétní postavy. „Měli jsme k dispozici kostýmy z televizních fundusů, dělali jsme ale i výkupy dobových věcí a občas nám někdo něco věnoval,“ uvedla Ivana Šťastná.

Dobové obleky ovšem neseděly každému. "Pasovaly jen drobnějším lidem. Na tom je dobře vidět, že se nám vývojem postupně zvětšila těla. Když přišel někdo větší postavy, často byl problém pro něj něco najít," dodala kostymérka.

Není červená jako červená

Maskérky zase měly spoustu starostí se sháněním správných odstínů líčidel. „Ve třicátých letech se hodně nosily červené tvářičky a červené rty. V době natáčení byl ovšem velký problém sehnat červenou rtěnku,“ svěřila se maskérka Květoslava Zavřelová. V současné době jsou červených odstínů plné obchody, ani ty by však pravděpodobně nevyhovovaly. „Často jsou s perletí, a to je taky špatně. Pro tu dobu byly potřeba matné,“ vysvětlila.

Vlasy hereček dostávaly zabrat

Tomáš Töpfer se často chlubí, že kvůli roli Karla Arazíma a častému přejíždění z Prahy do Brna kompletně změnil svůj životní styl i image. Musel se oholit a nechat ostříhat nakrátko. „U mužských postav bylo potřeba hlavně hlídat správný střih, často se stříhalo. Daleko víc práce bylo se ženami, ty nám daly opravdu zabrat,“ řekla Květoslava Zavřelová.

"Začínalo se na počátku třicátých let, kdy se nosily hlavně kloboučky a postupně to přecházelo do vln. Každý den jsme herečkám musely vlasy namočit, umýt, natočit. Všechno bylo z vlastních vlasů, nepoužívaly se žádné paruky ani příčesy," zdůraznila maskérka.

Pod dozorem diváků

Podle Ivany Šťastné bylo pro kostyméry nejtěžší nastudovat dobové reálie. „Kromě uniforem četníků jsme si museli zjistit i to, jak přesně vypadaly oděvy farářů při různých příležitostech, ať už svatbách, pohřbech nebo křestech; uniformy nádražáků a dalších profesí,“ uvedla kostymérka. Kromě výtvarnic proto tvůrci seriálu spolupracovali také s řadou odborných poradců. Přesto se jim čas od času ozvali diváci s upozorněním na historické nepřesnosti.

„Psali nám, že na uniformě třeba nebyly správně hvězdičky nebo že četníci nenosili správné brigadýrky,“ řekla Libuše Pražáková. Některé nepřesnosti vznikly i vědomě. Například Tomáš Töpfer coby štábní strážmistr měl podle Pražákové nosit na hlavě přilbici. „Nebyl s ní moc kamarád, a tak jsme mu dávali jen brigadýrku. Divákům jsme většinou odepisovali, že nám nejde o to hrát si na přesnou rekonstrukci,“ dodala výtvarnice s tím, že zároveň dostávala i spoustu pozitivních dopisů. „Divačky mě prosily, jestli bych jim nemohla poslat střih na některé šaty, případně chtěly vědět, kde jsme si nechali vyrobit klobouky.“

Vysoké pasy a nepohodlné límce

Vydržet v dobové četnické uniformě celý natáčecí den byl pro některé herce opravdový oříšek. Výtvarnice tak musely zasáhnout například i do podoby límců. "U původních uniforem byly límce mnohem vyšší, aby četníci stáli rovně. To naši herci odmítali. Když v tom hráli celý den, tak z toho pak měli i odřený krk, proto jsme límce museli snížit," řekla Libuše Pražáková.

Pánové, zejména ti mladší, měli problém i s kalhotami. „Ve třicátých letech byly běžné kalhoty s vysokým pasem, zatímco dnes se všechno nosí spíš na bedrech. Některé herce jsme museli neustále upozorňovat, aby si kalhoty zvedli do pasu. I když jsme jim dali kšandy, tak si je pořád posunovali níž, protože na tohle nebyli zvyklí,“ zavzpomínala Ivana Šťastná. Kompromis si herci nevymohli ani co se týče opasků, které se nosily utažené přes uniformu v úrovni pasu. „I ty si chlapi často posunovali dolů pod pupek, jenomže tím by vlastně porušili dobové předpisy. Tenkrát bylo přesně dáno, mezi kterými knoflíky opasek musel být,“ uvedla kostymérka.