Šlapanice – Pro naše předky měla smrt jiný význam, než má dnes pro nás. Její vnímání teď návštěvníkům přibližuje výstava v muzeu ve Šlapanicích. Expozice láká na unikátní rekonstrukce – lidé uvidí pohřeb v korunách stromů, hrob náčelníka i magické rituály. Návštěvníci se třeba dozvědí, jak se bránit upírům a vlkodlakům, nebo jak si Keltové, Slované a Germáni představovali nebe a peklo.
Jak pohřbívali naši předci? Ukáže výstava ve šlapanickém muzeu
Smrt je jen začátek. Tak zní název nové výstavy, která je teď k vidění ve Šlapanicích. „Smrt se týká nás všech, potýkáme se s ní v běžném životě velmi často, i když si to neuvědomujeme. Ještě v nedávné době a v pravěku ale lidé smrt vnímali jinak, nebyla pro ně něčím negativním, jak to cítíme dnes my,“ řekla archeoložka a autorka výstavy Klára Sovová z Muzea Brněnska ve Šlapanicích. Výstava není zaměřená na konkrétní předměty nebo nálezy. „Chceme ukázat tu širokou škálu způsobů pohřbívání a vnímání smrti – ta byla vstupem do nového života,“ upřesnila Sovová.
Klára Sovová o výstavě Smrt je jen začátek (zdroj: ČT24)
Západní civilizace podle ní vnímá jako jediný důstojný způsob rozloučení s nebožtíkem pohřeb do země nebo kremaci. „V pravěku ale byli v mnohem větším souladu s přírodou. Tělo nechali na povrchu země, kde svou práci udělala zvěř. Dnes takto v Tibetu nechávají těla mrtvých supům,“ řekla Sovová. „Od pravěku až dodnes Indiáni pohřbívají do korun stromů. Až se tělo rozloží, kosti uloží do nádoby nebo do země. Mohlo to být kvůli tomu, že v zimě byla zmrzlá půda, ale třeba i proto, že v korunách byl mrtvý blíž k nebi. V Indii se dodnes nebožtík spálí na hranici a pošle po řece,“ popsala etnoložka muzea Simona Faberová.
Mrtví vždy dostávali pobřební výbavu
Přestože způsobů je hodně, něco mají společné. „Všude byla běžná pohřební výbava, tedy věci, které měly mrtvému sloužit v posmrtném životě. Byly to pracovní nástroje, potrava, u mužů i zbraně, u žen zase šperky,“ řekla archeoložka Sovová. Podle ní existovaly i rozdíly podle postavení – bohatý mohl být pohřben i s doprovodem společníků.
- Někteří Indiáni dodnes své mrtvé pohřbívají v korunách stromů zdroj: ČT Brno http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/52/5131/513078.jpg
- Součástí výstavy je i rekonstrukce obětního oltáře zdroj: ČT Brno http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/52/5131/513092.jpg
- Tollund Man - nejlépe zachovaná přirozená mumie se našla v Dánsku zdroj: ČT Brno http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/52/5131/513095.jpg
- Na Býčí skále se našla lebka v kotlíku - měď ji zbarvila do zelena zdroj: ČT Brno http://img.ct24.cz/cache/140x78/article/52/5131/513088.jpg
Například o jeskyni Býčí skála v Moravském krasu se dříve archeologové domnívali, že byla hrobem náčelníka. Našli v ní velké množství šperků i koster. Dnes už ale vědí, že jeskyně byla významným poutním a obětním místem pro celou střední Evropu. „Rekonstrukce nálezů z Býčí skály jsou součástí naší výstavy. Třeba oltář s rukami a lebkou na oltáři nebo lebka v měděném kotlíku, kterou měď zbarvila do zelena,“ prozradila Faberová.
Zatlačování očí - dnes pieta, dřív obrana
Ve Šlapanicích rekonstruovali i hroby upírů. „Lidé se báli, že se vrátí mezi živé. Chtěli tomu zamezit tak, že domnělé upíry pohřbívali ve zvláštních pozicích, například jim oddělili hlavu a umístili ji k nohám,“ řekla etnoložka Faberová. Některé zvyky z dávných časů přitom zůstaly dodnes, třeba zatlačování očí. „Dřív to lidé dělali proto, aby se zemřelý nevrátil, dnes to vnímáme jako pietní akt úcty,“ uzavřela Sovová.
Vydáno pod