Mary Poppins zpívá dobře i z nahrávky

Je to skutečně už úctyhodná řada, v níž si divadlo na Lidické ulice Brno pořizuje zvukové otisky svých hudebních inscenací. Nebude od věci připomenout, že se začalo už před dvěma dekádami. V roce 1991 byl pořízen záznam hudebních čísel z inscenace Sny svatojánských nocí a od té doby vydalo divadlo už nepočítaně desek. Vyšly kupříkladu známé muzikály Bastard, Šumař na střeše, dále třeba Nana nebo nesmírně populární Koločava, která nebyla jenom nahrávkou, ale i jakousi legitimní dlouhohrající deskou Petra Ulrycha a jeho bandu.

Není potřeba zdůrazňovat, že jde o velmi praktickou, užitečnou a vlastně i komerčně nezanedbatelnou službu divákovi, který si tak může zážitek ze svého oblíbeného muzikálu vlastně prodloužit a dle libosti opakovat. Je jasné, že tímto obchodem si Městské divadlo Brno tuží řady svých fanoušků, navíc hudební nosiče jsou v muzikálovém světě na západ od našich hranic jenom jedním z mnoha způsobů, jak o sobě dává inscenace vědět. Servis, jaký čeká diváka třeba v německy mluvících zemích, je tady stále ještě nedostižný. Marketing hudebních inscenací tam netvoří pouze reklama srovnatelná s kobercovým náletem, samozřejmostí jsou vedle desek také nejrůznější upomínkové předměty v podobě odznáčků, triček, tašek, parfémů, cukrovinek a kdovíčeho ještě. Při návštěvě muzikálu Papežka, který nyní připravují v Brně, mi v malebném německém městečku Fulda vyrazilo dech, když jsem viděl šperky inspirované muzikálem ve zdejším klenotnictví.

Je tedy jasné, že hudební ediční řada Městského divadla Brno je nejen bezmála povinnou službou zákazníkům, ale také opravdu úctyhodnou off  nabídkou divadla. I když je možné si představit, že ne všechna autorská práva (mám na mysli celosvětové muzikálové hity) umožňují zcela automatické a lehké vydání zvukového nosiče.

A to prosím pod letopočtem 2011 proběhl pod střechou Městského divadla Brno podobný křest hned dvakrát. Už počátkem března na Hudební scéně divadlo pokřtilo dvojCD s vlastní nahrávkou jednoho z nejslavnějších světových muzikálů Les Misérables (Bídníci). Hlavními kmotry byli herečky Hana Holišová a Markéta Sedláčková a dirigent Dan Kalousek. Podruhé se jednalo o CD neméně známého muzikálu Mary Poppins, jehož křest se konal v polovině prosince na stejné scéně při příležitosti sté reprízy této inscenace.

Diváci si tedy (na rozdíl od vzpomínaných muzikálových produkcí v zahraničí) museli na svoji hvězdu počkat, ale to čekání stojí za to. Nahrávka Mary Poppins totiž vyzařuje stejnou vitalitu jako stejnojmenná inscenace Petra Gazdíka.

Desce s jedenadvaceti hudebními čísly kraluje herečka Alena Antalová, která v inscenaci hraje hlavní roli a na jejíž dvě alternantky tady zdá se místo nezbylo. Jistý pěvecký projev s osobním zaujetím posluchače dostane třeba v písních Téměř ideální, Lžička cukru, Čim čimini nebo ve slavné písni Superkalifradžilistikexpijalidózní. Tady musí hnidopišský recenzent poznamenat, že v bookletu v tomto tajemně zašmodrchaném, veledlouhém a vlastně jenom příponou počeštěném anglickém slůvku vypadlo písmenko d. Lze si dobře představit, že by právě přebal CD obsahoval podobně jako divadelní program také celé texty všech odzpívaných písní. Náklady nosiče by tento záslužný dodatek nijak dramaticky nezvýšil. Tak či tak lze gratulovat Městskému divadlu Brno k další hezké desce. K čemu a jak jsou tyto nahrávky pro divadlo užitečné, to jsem se snažil vyložit výše, nová deska Mary Poppins funguje ovšem nezávisle na inscenaci. Jinými slovy: hudební kouzlo slavného muzikálu dokáže tato nahrávka zprostředkovat všem superkalifradžilistikexpijalidózně…