Znáte „unikáty“ vily Tugendhat? Otestujte svoje znalosti!

Nebýt ale mnoha „kdyby“, Brno by unikátní památku nemělo. Na začátku všeho bylo rozhodnutí Grety Tugendhatové, rozené Löw-Beerové, usadit se se svým druhým mužem Fritzem v Brně. Bylo to po šesti letech, které strávila s prvním manželem průmyslníkem Hansem Weissem převážně v Německu. I berlínský pobyt však Gretě poskytl řadu příležitostí k setkání se zajímavými lidmi. Jedním z nich byl i sběratel umění Eduard Fuchs, který bydlel v takzvaném Perlsově domě v Berlíně. Gretě se jeho rodinné sídlo velmi líbilo, a přestože bylo ještě postaveno konvenčně, mělo v přízemí trojici prosklených dveří otevřených do zahrady. Gretě ale učaroval především přehledně rozdělený obývací prostor členěný podle různých funkcí. Autorem návrhu berlínského domu byl Ludwig Mies van der Rohe. A tak si jej Greta o něco později vybrala za architekta svého rodinného domu.

I v této části příběhu stavitelů Tugendhatových jsou však zmíněná „kdyby“. Kdyby se totiž Greta po rozpadu svého prvního šestiletého manželství nevrátila k rodině, zřejmě by se znovu nesetkala se svým známým z dětství Fritzem, který se stal jejím budoucím mužem. „Mamince se tatínek líbil už před první svatbou s Hansem Weissem, ale nedal jí najevo svoji náklonnost, a tak si vzala někoho jiného. Podruhé už byla odvážnější a konečně si tak mohla v roce 1928 vzít svoji životní lásku,“ uvedla nejmladší z dcer Marie-Daniella Hammer Tugendhat, která je historičkou umění a žije ve Vídni.

Osudové setkání dalo dohromady dva lidi, které zajímalo umění, filozofie i technické vymoženosti moderní doby. Procestovali společně Evropu. A když se rozhodli usadit v Brně, získali od Gretina otce jako svatební dar pozemek na konci jeho rodinné zahrady v rezidenční čtvrti Černá Pole. „Kdyby“ ale Gretin otec Alfred Löw-Beer nebyl bohatým průmyslníkem, jehož rodina udělala z provinčního Brna „moravský Manchester“, nemohl by zřejmě dceři zaplatit dům za pět milionů. Dovolit si postavit vilu za stejné peníze, za kolik by se tehdy dalo zbudovat několik nájemních domů a nebo několik desítek rodinných domků, si jen tak někdo nemohl dovolit.

O autorovi vily Tugendhat bylo však už v roce 1928 rozhodnuto. Ludwiga Miese van der Rohe pozvala Greta s podporou manžela hned, jak to bylo možné. Architekt tak dostal příležitost navrhnout dům za téměř neomezené množství peněz a s plnou důvěrou stavitelů. Sen každého architekta se tak splnil i jemu. Na Vánoce roku 1930 po dvou letech stavby se Tugendhatovi stěhovali. V domě žili se třemi dětmi, Hanou (Gretina dcera z prvního manželství), Ernstem a Herbertem do května 1938. Před hrozbou vypuknutí války odjeli do Švýcarska a v lednu 1941 pak do Venezuely, kde se v Caracasu narodily dcery Ruth a Marie-Danielle.

Marie-Danielle, která ve vile Tugendhat nikdy nežila, jejího genia loci přesto velmi intenzivně vnímá. Přes vzpomínky svých rodičů. Přes paměť doby, kdy se její rodina před hrozbou smrti musela svého domova vzdát. „Chápala jsem, co pro ně vila znamenala. Zůstaly nám ale jen části vybavení jako vzpomínka na jedinečný prostor. Například maminčina postel s námi cestovala až do vzdálené Jižní Ameriky, a protože maminka nevěřila venezuelskému zdravotnictví, narodily jsme se v ní já i moje sestra,“ dodala dcera Danielle. Greta Tugendhatová měla možnost dům navštívit v roce 1969. Tehdy si po dlouhé době mohla sáhnout na onyxovou stěnu rozdělující obytný prostor. „Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím,“ prohlásila tehdy. Řádné obnovy architektonického skvostu se ale nedožila. Zemřela v roce 1970, o dvanáct let později než její muž Fritz.

Každý kousek vily Tugendhat je unikát. A Danielle Hammer Tugendhatová na její obnovu v uplynulých měsících dohlížela. Nikoliv jako majitelka, ale jako odborník. Byla součástí mezinárodního týmu, který domu navracel jeho předválečného ducha. Ona sama pak tímto způsobem chtěla podle svých slov splatit dluh svým rodičům – Gretě a Fritzovi Tugendhatovým. Kousek po kousku… Znáte její unikáty i Vy?