Nové číslo časopisu Science, jednoho z nejprestižnějších vědeckých časopisů světa, obsahuje článek popisující vztahy mezi ptáky bahňáky a globální klimatickou změnou. Hlavním autorem článku je čerstvý absolvent doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze Vojtěch Kubelka.
Češi prorazili v časopise Science: Ptáci bahňáci prokazují klimatické změny
Autoři studovali, jak moc se vajíčka v hnízdech bahňáků stávají kořistí predátorů. Bahňák nemá predátory, kteří by specializovali jen na něj, většina jsou oportunisté, kteří ve svém jídelníčku kombinují třeba hlodavce a také právě obsah ptačích hnízd.
V arktických oblastech jde zejména o lišky polární, lasice, racky nebo krkavce, v mírném pásu jde většinou o lišky obecné, kuny, ježky a opět krkavcovité ptáky. Směrem k rovníku se přidávají například šakalové a menší šelmy, na významu nabývají i hlodavci, ještěři a hadi a na vejcích bahňáků mohou hodovat i krabi.
- Bahňáci jsou skupinou ptáků, která je svým způsobem života vázána nejčastěji na okolí vod. Napříč celým světem hnízdí takřka výhradně na zemi a mají většinou tři až čtyři vejce. Spolu s racky a alkovitými ptáky tvoří řád dlouhokřídlých. V současnosti zahrnují bahňáci 245 uznávaných druhů. Na území České republiky bylo v celé historii ornitologie zaznamenáno 52 druhů, většina z nich však přes území jen táhne. V tuzemsku hnízdí 8 až 12 druhů, část jen velmi vzácně. K nejpočetnějším a nejznámějším zástupcům této skupiny patří například čejka chocholatá, dále pak skrytě hnízdící lesní pták sluka lesní a třetím nejpočetnějším bahňákem v Česku je kulík říční. V tuzemsku působí Skupina pro výzkum a ochranu bahňáků, pracovní skupina České společnosti ornitologické.
„Pro náš výzkum se nám podařilo získat převážně již publikovaná data od 111 druhů bahňáků v 237 populacích, a to napříč 149 lokalitami na všech kontinentech včetně Antarktidy. Celkově jsme využili data ze sledování 38 191 hnízd,“ popisuje Vojtěch Kubelka z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty.
„Práce započala v roce 2015, od té doby jsem intenzivně studoval dostupnou literaturu a získával potřebná data. V práci jsou zahrnuty i výsledky studií, na nichž jsem se podílel přímo v terénu, například o čejkách chocholatých z jižních Čech i údaje o lyskonozích úzkozobých z expedice na Čukotce. Výsledkem je článek v časopise Science, který vychází právě v těchto dnech,“ doplnil Kubelka.
Výsledky analýz dat ukazují, že nejvíce k útokům predátorů na hnízda docházelo v tropech, směrem na sever jich ubývalo. Tento trend byl ale zřejmý jen na historickém souboru dat do roku 2000. Na jižní polokouli sice v současné době zůstává situace stejná , na severu však došlo k zásadním změnám. Ty se týkají i mírného pásu, ale nejvíce zřejmé jsou v Arktidě, kde došlo až ke ztrojnásobení denní míry přepadení hnízd. Podle studie tam nyní útokům čelí okolo 70 procent všech hnízd bahňáků. „Představuje to zásadní změnu a pro bahňáky významný problém,“ uvádí autoři.
Série změn způsobených nepravidelnostmi v klimatu
Jak si tento jev vysvětlit? Svou roli může podle vědců hrát řada faktorů, zřejmě nejpravděpodobnější příčinou jsou ale hlodavci známí jako lumíci. Již dříve se vědělo, že okolo roku 2000 došlo v Arktidě ke změnám početnosti lumíků. Tito drobní hlodavci jsou základem potravní sítě v oblasti severního pólu. V důsledku častějších teplotních výkyvů a roztávání a opětovného zamrzání sněhové pokrývky nebyli lumíci schopní získávat potravu pod sněhem a na řadě míst proto došlo ke snížení jejich počtů.
A právě hnízda bahňáků představují pro arktické predátory alternativní kořist – míra jejich útoků na hnízda bahňáků se proto zvýšila se snížením početností lumíků. „Dříve měli bahňáci jednou za několik let, kdy byli lumíci nejpočetnější v rámci svého populačního cyklu, až stoprocentní úspěšnost líhnutí snůšek a téměř žádné útoky,“uvádí autoři. Průměrně nízká aktivita predátorů byla podle nich jednou z výhod dalekých ptačích migrací do Arktidy a zajišťovala dostatek mladých jedinců udržujících početnost celosvětové populace.
Současný severní pól ale podle výsledků studie naopak představuje rozsáhlou ekologickou past pro migrující bahňáky. Ukázalo se také, že lokality s nejvýraznějším globálním oteplováním a vyšší mírou klimatické nestability vykazovaly nejvyšší míru drancování hnízd bahňáků.
Studie jako jedna z prvních ukazuje, že klimatická změna může ovlivňovat mezidruhové vztahy na globální škále. To má i řadu důsledků pro ochranu. Vinou ničení vhodných tahových zastávek, zejména přílivových zón, klesá míra přežívání dospělých jedinců a při vysoké míře útoků na hnízdištích jsou tak ptáci sevření prakticky ve dvojích kleštích. To představuje zásadní problém zejména na východoasijsko-australské tahové cestě, nejvíce v Číně a na Korejském poloostrově. „Ochrana těchto rychle mizejících stanovišť může podle mého názoru v současné době nejvíce podpořit celosvětové populace řady druhů bahňáků,“ uzavírá Kubelka.