Tajemství vikinského úspěchu? Ovládli jako první průmyslové zpracování dehtu

Jak si vysvětlit tajemství úspěchu vikingů, kteří dokázali ovládnout značnou část Evropy? Vlivů bylo více, nyní ale vědci upozornili na dříve neznámý aspekt: vikingové se naučili zkrotit dehet.

Na tuto stránku vikinského života upozornil nyní švédský archeolog Andreas Hennius v článku, který vyšel v odborném časopise Antiquity. Právě díky průmyslovému zpracování dehtu byli podle něj schopní používat ho ve velkém množství k tomu, aby jím impregnovali své dlouhé lodě. A na nich pak překonávali rychle značné vzdálenosti a mohli tak podnikat loupežné výpravy po celém kontinentu – a dokonce i přes Atlantický oceán.

Archeolog z uppsalské univerzity popsal důkazy. Jsou jimi dehtové jámy ve Skandinávii, respektive změny v nich. Podle Henniuse se jejich produkce výrazně zvýšila právě v době, kdy začínaly vikinské nájezdy na Evropu. Tyto jámy byly schopné během jednoho cyklu vyprodukovat asi tři sta litrů dehtu. To stačilo k tomu, aby se tak dalo impregnovat několik lodí – ty se tak díky ochraně před vodou mohly vydávat mnohem dál než v minulosti.

„Výroba dehtu se vyvinula z malé aktivity do něčeho opravdu velkého. Tato změna vedla ke zvýšené poprávce po dehtu, která byla způsobena rozvíjející se námořní aktivitou,“ uvedl pro deník Guardian Hennius.

Kdo byli vikingové?

Vikingové byli válečníci i nájezdníci, kteří od 8. století vyráželi na dlouhých veslicích s plachtami a nízkým ponorem do Evropy. Jejich lodě jim umožňovaly jak poměrně bezpečnou plavbu po moři, tak i pronikání ústím řek do vnitrozemí, a tedy plenění míst, kde na nájezdy nebyli připravení.

Díky mobilitě byli schopní ovládnout do 11. století části Británie, usadili se na Islandu, v Grónsku, a dokonce i v Americe. Podařilo se jim dostat do Ruska, ale také do Středozemního moře – až do Asie. Využívali k tomu jak tehdejší klimaticky příznivé doby, která umožnila efektivnější zemědělství (a zvýšila tam počet možných válečníků), ale také technologického pokroku.

Dehet (neboli dřevní tér) se v Evropě používal po staletí, právě pro jeho ideální izolační vlastnosti. Vyráběl se v jámách naplněných borovicovým dřevem a zakrytých rašelinou. Taková jáma se pak zapálila a výsledkem po hoření byl dehet.

Na začátku tohoto století byly takové malé jámy poprvé nalezené ve Švédsku. Pocházely z doby mezi prvním a čtvrtým stoletím našeho letopočtu. Mnohem větší jámy pak ale byly odhalené z doby mezi roky 680 a 900 – a právě tehdy začínala vikinská invaze do Evropy.

Dříve se vědci domnívali, že tyto jámy sloužily především k výrobě dřevěného uhlí, Henniusův výzkum ale ukázal, že měly jiný účel – výrobu dehtu. Jámy, které zkoumal, nebyly spojené s žádnými osadami, vesnicemi ani městy; nacházely se ve zcela opuštěných borovicových lesích. Podle archeologa se jednalo opravdu o průmyslové využívání dehtu – místa neměla jiný účel než produkci dostatečného množství dehtu.