Dopady bomb za druhé světové války zabíjely lidi, ničily města a vyryly do země hluboké krátery. Nový výzkum ale ukazuje, že exploze těchto bomb poškodily dokonce i horní část atmosféry – takzvanou ionosféru.
Bombardování za druhé světové války bylo tak silné, že potrhalo horní vrstvy atmosféry
Když vědci studovali záznamy stanic, které měří stav atmosféry, všimli si podivných anomálií – jakýchsi jizev v ionosféře. Geofyzici zkoumali denní záznamy ze stanice Ditton Park v Anglii. Pravidelné měření ionosféry tam probíhalo v letech 1933–1966, což je vůbec nejdelší období, jaké kdo zkoumal.
„Dříve si vědci neuvědomili, že tyto záznamy obsahují stopy po samotné válce,“ uvedl Chris Scott, hlavní autor práce zveřejněné v odborném časopise Annales Geophysicae. Jeho tým se zaměřil na záznamy z doby, kdy v letech 1943–1945 britské letectvo bombardovalo německé území. Původně se chtěli sice věnovat německému bombardování Londýna, ale to trvalo půl roku, takže by se v údajích jen těžko rozlišovaly přirozené vlivy od těch způsobených lidmi. Navíc německé letectvo používalo slabší pumy než to britské.
Spojenecké bombardování německých měst bylo silnější a lépe se tedy studovalo. Vědci tak mohli srovnávat data o ionosféře z běžných dnů s těmi, kdy proběhlo 152 spojeneckých náletů.
Co se děje v ionosféře
V ionosféře sluneční záření koliduje s plynem, který se rozbíjí na elektrony a ionty. Geofyzici si uvědomili, že rázové vlny způsobené explozemi bomb měly dost síly na to, aby dosáhly až do ionosféry, která končí 1000 kilometrů nad zemským povrchem. Tyto vlny horní vrstvy atmosféry dokázaly zahřát a tím je oslabit – důsledkem bylo snížení počtu elektronů v ionosféře. Tento stav vydržel kolem 24 hodin. Autoři práce přiznávají, že nejsou schopní posoudit, jestli to mohlo mít nějaký dopad na lidské zdraví – o ionosféře toho totiž víme stále ještě příliš málo.
Tato část atmosféry je ovlivňována sluneční aktivitou z kosmu, ale mají na ni vliv také přírodní jevy na Zemi – například bouřky a další dostatečně silné události. Ionosféra je vždy proměnlivá a je tedy složité ji studovat.
„Fotografie měst a vesnic v Evropě, které byly po bombardování proměněné na ruiny, jsou navždy připomínkou explozí, jež člověk způsobil,“ řekl Scott pro CNN. „Ale že měly dopady těchto pum důsledky i pro pozemskou atmosféru, to si doposud nikdo neuvědomil. Je fascinující vidět, jak mohou výbuchy na Zemi ovlivnit okraj vesmíru. Každý takový nálet uvolnil energii přibližně 300 blesků – čistá síla explozí nám umožňuje popsat, jaký je jejich dopad na ionosféru.“
Analýzu dat popisuje Scott jako svého druhu detektivní román. Tento výzkum ale současně vysvětluje jeden z ne zcela pochopených fenoménů druhé světové války – a to proč někdy došlo i k poškození bombardérů, které přitom letěly dost vysoko na to, aby je samotné exploze zasáhly. „Lidé, kteří bombardování zažili, často vzpomínají, jak je tlakové vlny explozí vyhazovaly vzhůru,“ uvedli vědci. „Dokonce se tehdy říkalo, že když si dá člověk přes ústa mokrý ručník, zabrání to tomu, aby tyto vlny rozmáčkly člověku plíce. Síla útoků se pro vědce ukázala být velmi užitečnou, aby pochopili, jaký byl jejich dopad stovky kilometrů nad Zemí.“
Víme víc
Výsledky této práce mohou vědcům pomoci lépe pochopit, jak meteorologické i lidmi způsobené jevy na Zemi ionosféru ovlivňují – i to, jak citlivá a tedy zranitelná je tato oblast atmosféry. „Díky tomu, že známe, jakou energii bomby tehdy uvolnily, dnes víme dost přesně, kolik jí je třeba k tomu, aby se ionosféra oteplovala,“ dodal Scott.
Výzkum je důležitý také proto, že právě přes ionosféru prochází komunikace mezi vesmírem a Zemí – například nenahraditelná satelitní data, na nichž je celá moderní civilizace závislá.