Říkalo se mu Osamělá královna Severu a dlouhá léta byl největší bitevní lodí světa. Nejskvělejší loď nacistické flotily nakonec potopili Britové – stopy po této události se ale nacházejí v přírodě dodnes. Kouř, kterým Němci loď maskovali, totiž poškodil stromy natolik, že nemohly provádět fotosyntézu.
Norské stromy si pamatují hon na Hitlerovu bitevní loď Tirpitz
Přestože byl Tirpitz nejmocnější lodí Hitlerova vojenského námořnictva, do vývoje druhé světové války se příliš nezapojil – většinu jí strávil ukrytý u norského pobřeží. Jednak ho měl chránit před spojeneckou invazí, současně se tu ale skrýval před britskými útoky.
Britové se pokoušeli nebezpečné plavidlo potopit prakticky celou válku, za prioritu to pokládal i Winston Churchill, který už dne 25. ledna 1942 napsal Výboru náčelníků štábů:
O přítomnosti Tirpitze v Trondheimu teď víme. Zničení nebo jen ochromení této lodi by bylo největší současnou událostí na moři. Žádný cíl nelze s Tirpitzem srovnávat. Je nyní bez protiletecké ochrany, kterou by měl v Brestu a kterou by mu poskytl domovský přístav. Stačí jej ochromit a nevrátí se zpátky do Německa. Celosvětová námořní situace by se pak změnila a my bychom znovu získali převahu v Pacifiku“.
Němci loď chránili před útoky nejen strategicky umístěnými protiletadlovými bateriemi, ale také hustým chemickým kouřem. Letos mezinárodní vědecký tým popsal, jaký měl tento dým dopad na okolní stromy.
- Dendrochronologie je vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva. Umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok. Nejdelší známá souvislá řada jde asi 11 000 let do minulosti. Metoda posloužila také pro přesnější kalibraci radiokarbononové metody.
Němečtí dendrochronologové sbírali v Norsku, v oblasti Kåfjordu u města Alta, borovice. Chtěli prozkoumat, jaký dopad měly na místní flóru změny klimatu v dávné minulosti: extrémní mráz, sucho nebo přemnožení hmyzu se totiž dají z letokruhů snadno poznat.
Vědci ale narazili na něco podivného: v roce 1945 letokruhy úplně chyběly, což je věc, která by se vůbec neměla stát. Pak se objevila hypotéza, že by to mohlo mít něco společného s Tirpitzem, který byl právě v Kåfjordu během roku 1944 napaden spojeneckými letadly. Dobové dokumenty dokládají, že loď využívala jako kamufláže oblaka dýmu vzniklého z kyseliny chlorsulfonové.
„Myslíme si, že právě tato chemikálie způsobila poškození letokruhů u stromů,“ uvedla pro BBC vedoucí projektu Claudia Hartlová z univerzity v Míšni. Vědci se domnívají, že hustý chemický dým mohl poškodit jehličky borovic natolik, že nemohly provádět fotosyntézu, a tedy ani neměly sílu vytvářet biomasu.
U některých stromů v oblasti trvalo dokonce několik let, než se jim schopnost vytvářet jehličí vrátila – u jednoho to bylo devět let. „A potom se z toho vzpamatovával dalších 30 let, aby rostl normálně. Ale pořád stojí, pořád žije a je to nádherný strom,“ dodala Hartlová.
A co Tirpitz?
Ani chemické maskování německé bitevní lodi nepomohlo; během bombardování v Kåfjordu utrpěl poškození; poté, co se přesunul do fjordu Tromso, byl tam v rámci operace Catechism v listopadu 1944 potopen pumami, které na něj svrhly britské bombardéry typu Lancaster.