Nemilosrdného vraha Grasela popravili před 200 lety. Jeho jméno žije dál jako nálepka všech grázlů

Loupežník Johann Georg Grasel patřil na počátku 19. století k největším postrachům obyvatel jihu Čech a Moravy, ale i Dolních Rakous. Během neslavné kariéry spáchal předchůdce všech grázlů, který přes pozdější pověsti rozhodně nebyl lupičem jánošíkovského typu, dvě stovky těžkých zločinů a léta unikal spravedlnosti. Nakonec ale na podzim roku 1815 padl do nastražené léčky a soud jej bez milosti odsoudil k smrti. Popraven byl 31. ledna 1818 u bran Vídně.

Chycená Graselova parta na litografii Adolfa Friedricha Kunike
Zdroj: Wikimedia Commons Autor: Adolph Kunike

„Odsouzenec požádal, aby chvíli počkali. Mysleli, že chce ještě něco říci, ale on se jenom s trpkým úsměvem, vyjadřujícím zároveň údiv a opovržení, rozhlédl po šedesátitisícovém davu Vídeňanů a ze rtů mu zvolna sklouzlo: ‚Ježíši, to je lidí!‘ Hned poté se pod tíhou jeho těla napjal provaz s oprátkou,“ popsal o století později Egon Erwin Kisch poslední chvíle vysokého šedookého Grasela, který onoho studeného lednového dne vystoupal k šibenici jako poslední z trojice odsouzenců.

Katovou rukou zemřel krátce před 29. narozeninami, pro šibenici rostl rodák z Nových Syrovicí u Moravských Budějovic vlastně odmala. Už rod, ze kterého Johann Georg Grasel (někdy se užívá i podoba Jan Jiří Grázl) vzešel, byl pěkně vykutálený a proslulý krádežemi a jinými přestupky, za něž také mnozí jeho členové strávili roky ve věznicích, mimo jiné i na proslulém brněnském Špilberku. A Johann Georg, jehož otec Thomas působil jako obecní ras, pokračoval v tradici.

Za mřížemi skončil mladík, jehož matka byla podle některých zdrojů žebračka a podle jiných prostitutka (a podle dalších vlastně obojí), už v devíti letech za krádeže. Rozhodně ho to ale nenapravilo. Číst a psát se sice nenaučil, hovořil ovšem německy i česky, měl výtečnou paměť a navíc mu to myslelo – tedy tím správným způsobem pro loupežníka. Na rozdávání měl také sebevědomí, které postupně rostlo s tím, jak se jeho jméno stávalo známým ve stále širší oblasti.

Johann Georg Grasel
Zdroj: Wikimedia Commons
Autor: Adolph Kunike

Mobilní lupič nešetřil chudé ani bohaté

Akční rádius Graselovy bandy byl na tehdejší dobu úctyhodný, loupila kdekoli od Dolních Rakous až po jižní Čechy a Moravu. Grasel a jeho společníci měli na svědomí zejména krádeže, vloupání a loupeže, nejméně dvakrát se ale dopustili i vraždy. Jejich oběťmi byli drobní řemeslníci, kupci, mlynáři a sedláci. Někdy se sice říká, že známý lupič bohatým bral a chudým dával, ve skutečnosti se ovšem jednalo o nevypočitatelného lotra, který myslel hlavně na svou kapsu.

Dnes už je těžké říci, co z historek o Graselovi je pravda a co výmysl, říká se třeba, že rád hazardoval. Nikoliv ovšem v kartách či kostkách, ale svými zbojnickými kousky. Rád se také bavil, obzvláště pak ve společnosti krásných žen. A ty se mu nakonec staly osudnými. Rakouské úřady ho nemohly ani za nic dopadnout, už jen proto, že se vlastně nevědělo, jak vypadá. A když už Grasela čirou náhodu lapili, ten se ruce zákona vysmekl nepoznán, když se představil smyšleným jménem.

4000 zlatek za Grázla

Nakonec se mu stala osudnou slabost pro ženy a také odměna 4000 zlatých, kterou na jeho hlavu vypsal policejní ředitel Franz von Sieber. „Jestliže nakonec přece jen bylo Rakousko zachráněno, vděčí za to agentu provokatérovi,“ napsal s notnou dávkou ironie Kisch o akci, za kterou stál policejní špicl David Mayer a ve které Grasel doplatil na inscenované osvobození jeho milé Terezie z vězení. Místo toho skončil sám v řetězech – a z pobudy Mayera se stal hospodský ve Slavonicích.

Zločiny, kterých se Johann Georg Grasel dopustil, se vídeňský soud zabýval přes dva roky. Celkově mu jich napočítal 205, z toho osm loupeží, jednu dezerci a jednu vraždu. Dnes jsou sice Graselovy činy obestřeny určitou romantikou, avšak z dobových pramenů vyplývá, že zcela zbaběle útočil na lidi bezbranné, staré či vdovy, které mnohdy krutým způsobem mučil, aby vydali svůj majetek. Svůj neblahý otisk v češtině má proto někdejší postrach česko-rakouského pomezí zcela po právu.