Když dojde k očnímu kontaktu mezi dospělým a dítětem, synchronizují se jejich mozkové vlny. Podle vědců z cambridgské univerzity to pomáhá v komunikace i učení dítěte.
Oční kontakt s dítětem vede k synchronizaci mozkových vln. Nejde o telepatii, ale pomáhá to v učení
Když spolu rodič a kojenec komunikují, dochází při tom k synchronizaci celé řady procesů: pohledu, emocí, srdečního rytmu – to se ví už celé roky. Ale jen málo se doposud vědělo o tom, co se děje v pozadí, tedy v mozku. Dochází i v něm k něčemu podobnému? Právě tento fenomén prozkoumali neurovědci z University of Cambridge.
Synchronizace mozkových vln podle starších výzkumů přispívá k úspěšnější komunikaci mezi dospělými osobami. Ale malé děti a jejich interakci s dospělými zatím nikdo nezkoumal – přitom může mít zásadní dopad na vzájemnou komunikaci.
Co jsou vlastně mozkové vlny? Jedná se o skupinovou aktivitu milionů neuronů, které jsou zapojené do přenosu informací mezi oblastmi mozku. Cambridgeský tým zkoumal ve dvou experimentech 36 malých dětí pomocí EEG, tedy přístroje, který je schopen měřit mozkovou aktivitu pomocí elektrod umístěných na jakési čepičce. Výsledky práce zveřejnili v odborném časopise PNAS.
Hlavně neztratit oční kontakt
Vědci porovnávali mozkovou aktivitu dítěte s dospělým, který jim zpíval dětské písničky. V prvním experimentu byl dospělý nafilmovaný na video (jeho mozková aktivita byla změřena při natáčení), díval se přitom přímo na dítě. V průběhu experimentu ale otočil hlavu tak, aby ztratil oční kontakt s dítětem, dále však pokračoval ve zpěvu. Nakonec odvrátil hlavu na opačnou stranu, přitom ale obnovil oční kontakt s dítětem.
Stalo se přesně to, co vědci očekávali: mozkové vlny dítěte byly mnohem synchronizovanější s dospělým, když se pohledy obou setkávaly. Zdaleka nejvyšší míry synchronizace však bylo dosaženo, když dospělý odvrátil hlavu, ale přesto udržoval oční kontakt s dítětem. Podle vědců je to způsobené zřejmě tím, že takový druh pohledu musí být zcela úmyslný, dítě mu tedy přisuzuje větší důležitost.
V druhém experimentu už nezastupovalo dospělého video, ale byl přímo v kontaktu s dítětem. Experiment probíhal podobně, ale tentokrát vědci sledovali mozkové vlny obou subjektů současně. Mohli tedy pozorovat, jestli se také mozkové vlny dospělého nějak mění při interakci s dítětem.
Jak něco naučit dítě? Udržujte s ním oční kontakt
Ukázalo se, že synchronizace mozkových vln byla při přímém kontaktu výrazně silnější než při komunikaci zprostředkované jen obrazovkou. Vědci současně měřili zájem, jaký o dospělého dítě projevuje; zkoumali to, kolik zvuků děti vydávaly – dětští psychologové dobře vědí, že právě tímto způsobem se již děti od kojeneckého věku pokoušejí o komunikaci. V případě přímého očního kontaktu se dítě snažilo o komunikaci mnohem aktivněji, prokázala práce – a současně stoupala míra oboustranné mozkové synchronizace.
Hlavní autorka studie, neurovědkyně Victoria Leongová, popsala: „Když se dospělý a dítě na sebe dívají, signalizují tím svou ochotu navzájem komunikovat. Zjistili jsme, že jak dospělý, tak i dětský mozek reagují na pohled druhé strany tím, že se u nich ještě více zesiluje synchronizace. Tento mechanismus může rodiče i jejich děti připravovat na komunikaci: tím, že se synchronizují mozky, se zesiluje schopnost obou stran učit se.“
Potvrdil to i druhý autor práce Sam Wass: „Nevíme, co to je, co způsobuje synchronizovanou kavitu v mozku. Rozhodně tím neříkáme, že jsme objevili telepatii. V naší práci se jen díváme na to, zda jsou kojenci schopní stejné synchronizace mozků, jaká byla potvrzená u dospělých. Naše výzkumy naznačují, že za silnější synchronizaci může jak oční kontakt, tak i zvukové projevy. Ale synchronizace byla tak obrovská, že jsme ještě všechny mechanismy určitě neodhalili a musíme se je snažit lépe pochopit. “