První transplantaci lidského srdce uskutečnil jihoafrický chirurg Christian Barnard přesně před 50 lety, 3. prosince 1967 v Kapském Městě. Do té doby neznámý lékař se ze dne na den stal celosvětově uznávanou vědeckou kapacitou a současně i hýčkanou celebritou. Průvodcem dalšího života tohoto slavného chirurga, který lidské srdce považoval pouze za výkonnou „pumpu“, se poté stala sláva, další úspěchy ve vědě i bouřlivé vztahy s vyhlášenými kráskami.
Jako záchrana před lvy přeplaváním řeky plné krokodýlů. První transplantace srdce byla nesmírně riskantní
Operace v nemocnici Groote Schuur trvala pět hodin a podílel se na ní třicetičlenný tým lékařů. Čtyřiapadesátiletému obchodníkovi Louisi Washkanskému, který pocházel z Litvy, voperovali srdce pětadvacetileté ženy, která zahynula při autonehodě.
Washkansky zemřel 18 dnů po operaci na zápal plic, přesto operace znamenala převratný posun v medicíně. Washkansky ale nebyl prvním člověkem, který dostal šanci žít s novým srdcem. V lednu 1964 transplantoval James Hardy v americkém Jacksonu pacientovi srdce šimpanzí. Ten s ním žil dvě hodiny.
Christian Neethling Barnard se narodil 8. listopadu 1922 v jihoafrickém městečku Beaufort West. Jeho otec byl pastor a jeden z jeho čtyř bratrů zemřel v pěti letech na srdeční selhání, což Barnarda silně ovlivnilo.
V roce 1946 vystudoval kardiochirurgii na univerzitě v Kapském Městě, poté chvíli pracoval jako rodinný lékař a v roce 1951 se vrátil do Kapského Města. V roce 1956 odjel na dvouletý postgraduál na Minnesotskou univerzitu a pobyt v USA označil za „nejnádhernější část života“.
Po návratu do JAR začal pracovat na klinice Groote Schuur, kde již dříve působil, a na univerzitě se věnoval vědě.
Pramalé šance na úspěch
První Barnardův úspěch přišel v roce 1959, kdy provedl první transplantaci ledviny ve své zemi. Jeho největší chvíle přišla v prosinci 1967, kdy mu bylo 45 let. „Muž se zlatýma rukama“, jak začal být přezdíván, přiznával, že operace byla velká neznámá a šanci na přežití pacienta přirovnával k člověku, který se může zachránit před šelmami pouze přeplaváním řeky plné krokodýlů.
Úmrtnost v počátcích transplantací byla skutečně vysoká a průlom nastal až v 80. letech s lékem cyklosporin, který usnadňuje přijetí cizího orgánu pacientem.
Zubní lékař Philip Blaiberg, druhý Barnardův pacient z ledna 1968, žil s novým srdcem téměř 20 měsíců. Ve stejném roce byla provedena v Bratislavě první transplantace srdce na území tehdejšího Československa, která přinesla pacientce pouhých pět hodin života.
První úspěšnou transplantaci v Československu provedli lékaři v IKEM v roce 1984 – pacient žil s novým srdcem asi 13 let. První úspěšná transplantace lidského orgánu (ledviny) byla provedena v americkém Bostonu v roce 1954.
Celebrita, kterou si předcházeli prezidenti
Šarmantní Barnard se po transplantaci stal celebritou. Přijal jej americký prezident Lyndon Johnson, vystupoval v televizních pořadech a dostával se do titulků bulvárního tisku. Slávu si užíval a tvrdil, že „každý muž, který tvrdí, že o úspěch a uznání nestojí, je buď nemocný, nebo lhář.“
Tisk s oblibou řešil jeho avantýry se známými kráskami, jakými byly například herečky Sophia Lorenová nebo Gina Lollobrigida.
Christian Barnard
Ženatý byl třikrát. V roce 1969 se po 21 letech manželství rozvedl poprvé se zdravotní sestřičkou Alettou, která odmítla trpět jeho zálety; z prvního manželství měl dvě děti.
Podruhé se oženil rok na to, tentokrát s mnohem mladší kráskou a dědičkou Barbarou, se kterou měl také dvě děti. Druhé manželství vydrželo 12 let. V roce 1988 si vzal modelku Karin, která mohla být spíše jeho vnučkou. Měli také dvě děti a v roce 2000 se rozvedli. Za nejtěžší chvíli svého života označil sebevraždu syna z prvního manželství Andrého.
I přes bouřlivý soukromý život se nadále věnoval svému oboru a zaznamenal řadu dalších úspěchů. Odložit skalpel ho donutila v roce 1983 až artróza. To měl za sebou 50 provedených transplantací. Poté se věnoval výzkumu a přednáškám, ale i vlastním farmám a restauracím pro gurmány. Kromě toho také psal. Příliš se mu ale nedařilo v oblasti omlazovacích kůr a preparátů.
V roce 1969 navštívil Československo, kde obdržel zlatou medaili Univerzity J. E. Purkyněho v Brně. V květnu 1998 se v zoo ve Dvoře Králové zajímal o chov afrických zvířat.
Barnard, známý odpůrce apartheidu, zemřel 2. září 2001 během dovolené na Kypru. Příčinou jeho úmrtí byla astmatická krize.
Přehled toho, co už umíme transplantovat:
Rohovka – 1905 – První věrohodná a úspěšná lidská transplantace na světě – lidskou rohovku transplantoval v Olomouci rakouský oční chirurg Eduard Zirm. Aloisi Glogarovi, jemuž poleptalo oči vápno, daroval tkáň chlapec, kterému bylo oko vyňato kvůli nádoru.
Ledvina – 1950 – Světový primát v úspěšné transplantaci lidského orgánu, řadou pramenů neuznávaný, si připsal Američan Richard Lawler, který transplantoval ledvinu Ruth Tuckerové. Necelý rok po operaci se ale zjistilo, že tělo implantát odmítlo, ale pacientce mezitím začala znovu pracovat její vlastní ledvina.
1954 – Bostonští specialisté Joseph Murray a John Merrill bývají považování za první lékaře na světě, kteří úspěšně transplantovali lidský orgán – ledvinu – mezi jednovaječnými dvojčaty. První transplantaci ledviny provedl v roce 1936 Rus Sergej Voronov, pacientka ale po dvou dnech zemřela.
Plíce – 1963 – Americký chirurg James Hardy provedl první transplantaci plic. Pacient ale po několika dnech zemřel.
Slinivka – 1966 – Americký lékař Richard Lillehei z Minnesotské univerzity v Minneapolis se svým kolegou Williamem Kellym provedl v kombinaci s transplantací ledvin první transplantaci slinivky od zemřelého dárce pacientovi.
Játra – 1967 – Americký lékař Thomas Starzl provedl první úspěšnou transplantaci jater; pacient žil rok, než zemřel na nádorové onemocnění. O první transplantaci jater se Starzl pokusil již v roce 1963, pacientka ale při zákroku zemřela.
Srdce – 1967 – Jihoafrický kardiochirurg Christian Barnard uskutečnil v Kapském městě první transplantaci srdce. Pacient zemřel 18 dní po operaci na zápal plic.
Umělé srdce – 1982 – Lékaři pod vedením Williama DeVriese implantovali v americkém Utahu první umělé srdce, jež mělo sloužit jako dlouhodobější náhrada. První pacient s tímto srdcem, které zkonstruoval Robert Jarvik, zemřel po 112 dnech na mrtvici, druhý žil 620 dní.
Končetina – 1998 – První transplantaci ruky provedl mezinárodní tým lékařů pod vedením Jeana-Michela Dubernarda v Lyonu. Pravou ruku a část předloktí anonymního dárce transplantoval Novozélanďanovi Clintu Hallamovi, který si ji ale v únoru 2001 nechal amputovat, protože se s ní prý nemohl „psychicky sžít“.
Obličej – 2005 – Francouzští chirurgové ve městě Amiens provedli první a úspěšnou transplantaci části lidského obličeje. Pacientce byla transplantována kůže, podkožní tkáň a část svalstva tváře s cévami ženy, která byla ve stavu klinické smrti.
Rozhovor s Bohdanem Pomahačem (zdroj: ČT24)
2010 – Španělským lékařům se jako prvním na světě podařilo provést kompletní transplantaci obličeje muže, který měl po dopravní nehodě zcela zdeformovanou tvář. Lékaři použili z valné části tkáň od anonymního mrtvého dárce, dali si záležet na tom, aby se operovaný co nejvíce podobal sám sobě před osudnou havárií. Pacient se mohl podívat do zrcadla asi týden po operaci, až když psychologové uznali, že je na to připraven, sdělil vedoucí týmu chirurgů Joan Pere Barret.
2012 – Odborníci z Marylandské univerzity provedli unikátní operaci, při které dostal Američan při transplantaci novou tvář, čelisti i jazyk. Muž přišel o obličej a málem o život 15 let před operací při přestřelce. Od úrazu žil celá léta v ústraní a nosil masku.
Penis – 2006 – Čínští chirurgové jako první na světě transplantovali penis, dárcem byl muž ve stavu klinické smrti. Po úspěšné operaci byl penis částečně funkční, ale lékaři jej pacientovi po dvou týdnech odstranili kvůli jeho psychickým problémům.
Děloha – 2012 – Lékaři Sahlgrenovy univerzitní nemocnice v Göteborgu poprvé transplantovali dělohu. Žena dostala orgán od své matky.
2014 – Mladá Švédka se stala první ženou na světě, která porodila dítě donošené v transplantované děloze.