Nikdo přesně neví, jak moc starty do vesmíru a návraty z kosmu přispívají ke klimatickým změnám a znečištění ovzduší. Ale už brzy se to změní, píše web Space.com.
Ničí kosmické lety atmosféru Země? Vědci zkoumají fenomén, kterému nikdo nerozumí
Otázku raketových emisí totiž bude řešit vůbec poprvé Organizace spojených národů, konkrétně zpráva Čtyřletá globální hodnocení ozonu 2018, která se bude věnovat částicím zodpovědným za mizení ozonu v pozemské atmosféře. „Toto hodnocení je opravdu první, v němž je rozsáhlejší část věnovaná emisím z raket,“ uvedl Martin Ross, který právě tuto část zprávy vytvořil.
„Klimatickému dopadu raket se vlastně doposud nikdo seriozně nevěnoval,“ popsal Ross, který pracuje pro The Aerospace Corporation v Kalifornii. „Nyní ale konečně rozumíme tomu, že dopady kosmických letů na ozonovou vrstvu i klimatickou změnu jsou propojené.“
Spaliny z raketového paliva se totiž shromažďují v horních vrstvách atmosféry, kde tyto částice přispívají ke změnám chemických reakcí, jež tu probíhají a zřejmě tím přispívají k úbytku ozonu, domnívá se vědec.
Současně doufá, že Hodnocení ozonu přispěje příští rok k tomu, aby vyvolalo větší zájem mainstreamových vědců. Ti by měli začít pracovat na vytváření atmosférických modelů, které by uvedený fenomén lépe popsaly. Už jen proto, že se v blízké budoucnosti očekává rychlý nárůst počtu kosmických letů, především kvůli stoupající aktivitě soukromých společností.
Základem tohoto výzkumu je vliv částic, které vypouští raketové motory – tedy oxid uhličitý, voda, oxid hlinitý nebo černý uhlík.
- Chemicky černý uhlík (někdy také BC z anglického pojmu black carbon) je součástí jemných částic (aerosolových částic menších než 2,5 μm, aneb PM2,5). Černý uhlík se skládá z čistého uhlíku v několika propojených formách. Vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, biopaliv a biomasy a je emitován v antropogenních a přírodě se vyskytujících sazích. Pokud by spalování bylo dokonalé, všechen uhlík v palivu by se změnil na oxid uhličitý. Spalování je vždy nedokonalé, takže kromě něj vzniká společně oxid uhelnatý, těkavé organické látky, částice organického uhlíku a částice černého uhlíku.
Podle Rosse je jednou z nejzajímavějších zplodin oxid hlinitý – dříve si vědci mysleli, že jeho částice v horních vrstvách atmosféry ochlazují planetu tím, že odrážejí sluneční záření do kosmu. Jenže nyní se zdá, že je tomu přesně naopak: oxid hlinitý zřejmě absorbuje radiaci ze Země.
Chování jemných částic v atmosféře je ale zatím relativně málo prozkoumané – a právě proto je klíčové intenzivněji zkoumat, jak se tam chovají a co tam mohou udělat.
Ross uvedl, že doposud překvapivě neexistuje model interakce mezi pozemskou atmosférou a zplodinami z paliva na bázi metanu. „Vlastně nevíme, jak toto raketové palivo na atmosféru působí,“ dodal vědec.
V poslední době se stále více hovoří o tom, že by soukromé společnosti, jako je například Space-X Elona Muska, rády zintenzivnily kosmickou dopravu na úroveň letecké – nikdo však zatím neřešil, jaký by byl dopad takové změny na planetu.
A co padající rakety?
Dalším faktorem, který zatím nikdo neřešil, je to, jaký vliv má na atmosféru hoření trosek satelitů a kosmických lodí. Ty při vstupu do atmosféry shoří – ale během toho vznikají podle Rosse takzvané „re-entry smoke particles“ (RSP) neznámého složení. Podle dosavadních analýz vychází, že by se na částice RSP mohlo přeměnit až 50 procent objektů, které dopadají na Zemi.
„Během 20 sekund se předmět zahřeje, pak rozžhaví a nakonec shoří na prach. Ale co se přitom děje? Jaké je složení těchto látek? Netušíme, celému tomu procesu nerozumíme,“ dodal Ross.