Mravenci zachraňují své zraněné z bojů jako lidští paramedici

Situace jako z hollywoodského válečného dramatu. Po střetu dvou armád zůstává na bojišti spousta zraněných, odtržené končetiny i mnoho bolesti. Pak zazní signál a ke zraněným vojákům přibíhají záchranáři, kteří je rychle dopraví pryč z bojiště. Až na to, že tato situace není z války lidí, ale z bojů mravenců.

Popsali to myrmekologové (experti na mravence), kteří studovali druh Megaponera analis – mravence, kteří se živí termity. „Tento druh chování byste u mravenců nečekali; vždy si je představujeme jako tvory, pro něž je typické, že se jedinec automaticky obětuje pro dobro zbytku kolonie,“ vyjádřil se biolog Erik Frank, který na tomto výzkumu pracoval. Tato práce je první, která podobné chování u mravenců odhalila – zranění totiž nejsou v bezprostředním ohrožení života.

Mravenci Megaponera analis zachraňují zraněné (zdroj: Scientific Advances)

Studie zveřejněná v odborném časopise Science Advances ukazuje, že mravenčí kolonie tohoto druhu naopak jednotlivé členy oceňují – prospěch jednotlivce je tedy dobrem pro prospěch celé kolonie. Motivací však u mravenců není empatie, nýbrž chemie.

Chemické volání o pomoc

Zdraví mravenci totiž nezachraňují ty zraněné jen tak. Nejprve jim musí přijít prosba o pomoc. Tu poranění vysílají pomocí chemických žláz v kusadlech, jimiž vysílají do svého okolí feromony. Jde o chemické signály, které ostatní mravenci vnímají a okamžitě na ně reagují.
Vědci toto chování pozorovali v Pobřeží slonoviny v národním parku Comoé na 52 různých koloniích výše popsaného druhu mravenců. Sledovali je při 420 nájezdech na kolonie termitů. Tyto útoky probíhají tak, že větší mravenci prorazí stěnu do termitiště, zatímco ti menší vtrhnou dovnitř, pozabíjí tam žijící termity a jejich mrtvá těla vytáhnou ven.

Do mraveniště si však pak odnesou nejen mrtvá tělíčka termitů, ale také mravence, kteří utrpěli zranění v boji – například přišli o tykadla nebo končetiny a nejsou tedy schopní samostatného pohybu. Zdá se, že takových „válečných invalidů“ zachrání až 96 procent.
Biologové při několika experimentech mravence mnohokrát poškodili, aby si tuto hypotézu potvrdili – vždy to vyšlo. Také když si vědci zraněné mravence barevně označili, potvrdili, že záchrana je provedena opravdu ve prospěch invalidů: asi 95 procent se jich později vrátilo do dalších bojů.