Lemuři kata jsou ze všech obyvatel Madagaskaru nejslavnější: mohou za to jejich výrazné pruhované ocasy, ale také filmová série Madagaskar. Jenže sláva jim štěstí nepřinesla: podle posledních odhadů jich ve volné přírodě žijí už jen pouhé dva tisíce.
Lemuři kata jsou na hranici vyhubení. Za 17 let jich vymřelo 95 procent
Výzkum provedly antropoložky Lisa Gouldová a Michelle Sautherová z amerických univerzit. Na 34 místech zkoumaly, jestli se tam lemuři vyskytují, anebo se tam v nedávné době pohybovali. Ve všech lokalitách se katové ještě v nedávné minulosti vyskytovali v hojných počtech.
Výsledky byly podle vědců zcela depresivní: na patnácti stanovištích zmizeli lemuři zcela – anebo je jich tak málo, že se nepodařilo najít jejich stopy. Na dalších 12 místech se povedlo najít tlupy s maximálním počtem do třiceti jedinců. Celkový počet lemurů na Madagaskaru vypočítaný podle této metody se pohybuje mezi 2000 a 2400 exempláři. Jiná studie zveřejněná v odborném časopise Folia Primatologica odhaduje úbytek lemurů kata od roku 2000 do roku 2017 na 95 procent.
GALERIE
Lemuři kata
Vědci viní z úbytku lemurů především ničení jejich přirozeného prostředí. Protože se zmenšuje území, kde žijí, jejich populace se fragmentují. A to znamená, že lemuři se stávají geneticky zranitelnější a ztrácejí schopnost odolávat větším problémům.
- Největším druhem lemura byl Archaeoindris fontoynonti, který vážil přes 150 kilogramů a byl tedy velký asi jako gorilí samec. Způsobem života spíše připomínal dnešní lenochody. Vymřel asi ještě před příchodem lidí na ostrov vlivem klimatických změn.
Podle autorek zprávy i dalších expertů na lemury to může předznamenávat ještě větší katastrofu pro celý ostrov.
Lemuři kata jsou totiž považováni za jeden z nejpřizpůsobivějších druhů primátů – jsou schopni žít v celé řadě přírodních podmínek a doposud dobře odolávali i nejrůznějším environmentálním tlakům. Fungují tedy jako lakmusový papírek: když už i oni mají zásadní problémy, znamená to, že problém je rozsáhlý.
Lisa Gouldová uvedla, že „pro více specializované druhy lemurů (například indri nebo sifaky) bude přežívání ještě složitější. Můžeme být v blízké budoucnosti svědky vymření více druhů, obávám se“.
Cesta k vymření je dlážděná dobrými úmysly
Lemuři kata byli poprvé pozorováni roku 1658 a jsou tedy jedním z nejlépe známých a nejvíce pozorovaných druhů primátů vůbec. Jsou tak jedineční jako celý ekosystém Madagaskaru – ostrova, který se od Afriky odtrhl asi před 88 miliony lety. Díky tomu se zdejší rostliny i zvířata mohly vyvíjet v izolaci – asi 90 procent druhů je endemických (tedy žijí jen na Madagaskaru).
Lidé se na ostrov dostali zřejmě až kolem prvního století našeho letopočtu a okamžitě ho začali měnit ke svému obrazu. Od té doby zmizelo asi 90 procent lesů, jež tu dříve bývaly, a podobný vliv to mělo i na místní faunu.
Již 17 druhů lemurů na ostrově vymřelo úplně, zbývá jich ještě 106 dalších. Řada z nich je ovšem už také ohrožená nebo dokonce kriticky ohrožená.