Téma vzniku a původu homosexuality je vysoce kontroverzní a stejně zpolitizované. Nové světlo se pokouší na tuto otázku vrhnout velký nezávislý výzkum provedený na 4500 dětech v prvních 15 letech jejich života. Experti, kteří ho analyzovali, si ale jeho výsledky vykládají velmi odlišně.
„V rámci podobných prací jde o jednu z těch lepších studií, které jsem viděla,“ vyjádřila se emeritní profesorka biologie a gender studies Anne Fausto-Sterlingová z Brown University. Velkým pokrokem je podle ní to, že autoři studie se ptají rodičů a problém sledují v průběhu času – dřívější práce se zaměřovaly spíše na jednorázové hodnocení založené na vzpomínkách dětí. „Slabinou je, že stále neposkytují odpovědi na to, jak tyto preference pro různé hračky a druhy her vznikají,“ přiznává vědkyně.
50 let vědeckých výzkumů
Práce vychází z půl století starého výzkumu amerického sexuologa Richarda Greena, který patří k zakladatelům tohoto oboru. Vědci, kteří vycházeli z jeho prací, se pokusili již několikrát na základě dětmi preferovaných hraček popsat, jaké budou sexuální preference v budoucnosti.
Většina těchto studií ale byla vědeckou obcí kritizována: jednak pro příliš malý vzorek respondentů a současně kvůli tomu, že vědci si vybírali značně extrémní případy dětí, které se cítily „extrémně genderově nepříjemně“.
Reportáž: Partneři homosexuálů si zřejmě budou moct osvojit jejich děti
Autorka nové studie Melissa Hinesová, která přednáší psychologii na University of Cambridge, si zvolila jiný přístup: využila pro své analýzy data z jiných výzkumů, v nichž rodiče popisovali různé aspekty chování svých dětí narozených v devadesátých letech 20. století.
Hinesová a její kolegové pak analyzovali, jaké chování odpovídá typicky mužskému. Stereotypně mužské pro ně byly například hraní si s autíčky, rvačky a hry s jinými chlapci. Naopak typicky ženským pro ně byly hry s panenkami, na domácnost a hraní si s jinými dívkami.
Jaká hračka je odpovídající?
Vědce zajímaly děti ve věku 2,5, 3,5 a 4,75 let. Srovnávali jejich „mužskou“ nebo „ženskou“ hru s tím, jak se později ve věku teenagerů a adolescentů respondenti vyjadřovali ke své sexualitě.
Z výsledků vyplývá, že ty děti, který si hrály „konformně“ – tedy tak, jak odpovídalo jejich pohlaví – se nejčastěji hlásili v patnácti letech k heterosexuální orientaci. Platilo to u dívek i chlapců.
Události, komentáře o toleranci k homosexuálům
Naopak děti, které si hrály s „neodpovídajícími“ hračkami, měly výrazně častější šanci, že se v patnácti letech budou označovat jako ne-heterosexuální. „Myslím, že je pozoruhodné, že dětské stereotypy naměřené již ve věku 3,5 let se projeví na sexuální orientaci o 12 let později. Tyto výzkumy nám pomáhají porozumět sexuální orientaci a její různorodosti a mohou mít i další důsledky pro porozumění této otázce,“ uvádí Hinesová.
Jiní vědci metody i závěry této práce rozporují. Zejména upozorňují na to, že zásadní vliv na výběr hraček u dětí mají jejich rodiče – tento výzkum tedy říká více o rodičích než o jejich potomcích, namítá například Patrick Ryan Grzanka z University of Tennessee.
