Dá se z her batolat poznat jejich budoucí sexuální orientace? Nová studie vyvolává kontroverzní reakce

Téma vzniku a původu homosexuality je vysoce kontroverzní a stejně zpolitizované. Nové světlo se pokouší na tuto otázku vrhnout velký nezávislý výzkum provedený na 4500 dětech v prvních 15 letech jejich života. Experti, kteří ho analyzovali, si ale jeho výsledky vykládají velmi odlišně.

„V rámci podobných prací jde o jednu z těch lepších studií, které jsem viděla,“ vyjádřila se emeritní profesorka biologie a gender studies Anne Fausto-Sterlingová z Brown University. Velkým pokrokem je podle ní to, že autoři studie se ptají rodičů a problém sledují v průběhu času – dřívější práce se zaměřovaly spíše na jednorázové hodnocení založené na vzpomínkách dětí. „Slabinou je, že stále neposkytují odpovědi na to, jak tyto preference pro různé hračky a druhy her vznikají,“ přiznává vědkyně. 

50 let vědeckých výzkumů

Práce vychází z půl století starého výzkumu amerického sexuologa Richarda Greena, který patří k zakladatelům tohoto oboru. Vědci, kteří vycházeli z jeho prací, se pokusili již několikrát na základě dětmi preferovaných hraček popsat, jaké budou sexuální preference v budoucnosti.

Většina těchto studií ale byla vědeckou obcí kritizována: jednak pro příliš malý vzorek respondentů a současně kvůli tomu, že vědci si vybírali značně extrémní případy dětí, které se cítily „extrémně genderově nepříjemně“.

Autorka nové studie Melissa Hinesová, která přednáší psychologii na University of Cambridge, si zvolila jiný přístup: využila pro své analýzy data z jiných výzkumů, v nichž rodiče popisovali různé aspekty chování svých dětí narozených v devadesátých letech 20. století.

Hinesová a její kolegové pak analyzovali, jaké chování odpovídá typicky mužskému. Stereotypně mužské pro ně byly například hraní si s autíčky, rvačky a hry s jinými chlapci. Naopak typicky ženským pro ně byly hry s panenkami, na domácnost a hraní si s jinými dívkami.

Jaká hračka je odpovídající?

Vědce zajímaly děti ve věku 2,5, 3,5 a 4,75 let. Srovnávali jejich „mužskou“ nebo „ženskou“ hru s tím, jak se později ve věku teenagerů a adolescentů respondenti vyjadřovali ke své sexualitě.

Z výsledků vyplývá, že ty děti, který si hrály „konformně“ – tedy tak, jak odpovídalo jejich pohlaví – se nejčastěji hlásili v patnácti letech k heterosexuální orientaci. Platilo to u dívek i chlapců.

Naopak děti, které si hrály s „neodpovídajícími“ hračkami, měly výrazně častější šanci, že se v patnácti letech budou označovat jako ne-heterosexuální. „Myslím, že je pozoruhodné, že dětské stereotypy naměřené již ve věku 3,5 let se projeví na sexuální orientaci o 12 let později. Tyto výzkumy nám pomáhají porozumět sexuální orientaci a její různorodosti a mohou mít i další důsledky pro porozumění této otázce,“ uvádí Hinesová.

Jiní vědci metody i závěry této práce rozporují. Zejména upozorňují na to, že zásadní vliv na výběr hraček u dětí mají jejich rodiče – tento výzkum tedy říká více o rodičích než o jejich potomcích, namítá například Patrick Ryan Grzanka z University of Tennessee.