Geny vhodné pro studium brání lidem mít děti, ukazuje výzkum z Islandu

Studium genetického materiálu Islanďanů ukázalo, že v populaci ubývá „genů vzdělanosti“. Úbytek je pomalý, dlouhodobý a prokazatelný.

Islandská společnost deCODE, která se specializuje na analýzu genetického materiálu, sledovala, jak se vyvíjely genetické predispozice určující, kdo má předpoklady pro studium. Tento výzkum se uskutečnil na vzorku více než 100 000 Islanďanů, je tedy dobře podložený dostatkem faktických údajů.

Vědci popsali, že od roku 1910 do roku 1975 se skupina genů, díky kterým má člověky vlohy ke studiu, stala v populaci vzácnější. Za 65 let bylo ubývání těchto genů jasně viditelné a setrvalé – byť velmi pomalé. V delším časovém horizontu jde ale o jednoznačný trend.

To však není jediné zjištění této studie. Ukázala se totiž také jedna nečekaná souvztažnost: lidé s větším množstvím „genů vhodných pro učení“ totiž měli tendenci mít menší počet dětí než ostatní. Podle vědců se nabízí vysvětlení, že nejde jen o korelaci, ale že je mezi oběma čísly nějaká souvislost. Tyto geny se stávají stále vzácnějšími proto, že lépe vzdělaní lidé mívají na Islandu méně potomků, a tedy se jejich geny mohou hůře šířit.

Zelená pro genetické inženýrství? (zdroj: ČT24)

Autoři práce ukazují, že lidé nejsou nuceni k menšímu počtu dětí ani tak realitou, ale opravdu hrají významnou roli geny. Lidé s těmito geny sice tráví více času ve škole nebo kariérou, ale genová zátěž se projevuje i jinak: Řada osob s vhodnými studijními geny totiž školu opustí předčasně, ale stejně pak mají méně potomků. „Není to ani vzdělání, ani kariéra, ani jiné příležitosti, co jim brání mít děti,“ uvedl islandský neurolog Kari Stefansson, který studii vedl. „Když jste geneticky predisponováni ke vzdělávání, jste současně predisponováni mít méně dětí.“

Jak velký vliv mají geny?

Studie, která vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, popsala, jak přesný je dopad této změny v číslech. Během jednoho desetiletí se to projevilo poklesem IQ o 0,04 procenta. Kdyby se do toho zahrnuly všechny geny, které přispívají ke vzdělání, šlo by o pokles o 0,3 procenta za desetiletí.

Takové změny jsou sice drobné, Steffanson však upozorňuje, že pokud se tento trend projevuje dlouhodobě, mohl by mít během staletí závažný dopad. „Kumulativní efekt během času znamená, že tohle bude mít dramatický efekt na genetickou predispozici k dosažení vzdělání – a pokud se něco nestane, mohlo by to mít dopad na celou společnost,“ uvedl pro deník Guardian.

Současně je jasné, že dopad genetiky na vzdělávání je minimální – naopak normalizované vzdělání umí genetické dispozice vyrovnávat. Přiznává to Stefansson, když uvádí, že IQ ve skutečnosti díky zlepšení vzdělávacích systémů rostlo. Podle něj je IQ naměřené roku 1978 až o 14 bodů vyšší než to naměřené roku 1932. Samotná hodnota IQ se ale nemění, vždy se při jeho určování porovnává úroveň rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace. „Ve společnosti je spousta věcí, které mohou úpadku zabránit.“ Vědci dodávají, že studie rozhodně netvrdí, že by za vzdělání a jeho úroveň mohly jen genetické vlohy.

  • Průměrné hodnoty IQ ve společnosti neustále stoupají, přibližně o tři body za deset let.  Není jasné, zda jeho příčiny leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti, či jinde.