Volyňští Češi

Novinářka a spisovatelka Eda Kriseová pokřtila druhé vydání svého románu Kočičí životy. Příběh o jednom z prvních volyňských Čechů Janu Sládkovi a jeho rodině se v souvislosti se současnou válkou na Ukrajině stal znovu aktuálním.

Sedmadvacet rodin volyňských Čechů z oblastí postižených jaderným zářením z Černobylu našlo nový domov ve městě Krupka na Teplicku. Prostředky na opravu věžového domu, kde byli volyňští Češi ubytováni, byly poskytnuty Ministerstvem pro hospodářský rozvoj České republiky.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Několik let po jaderné havárii v Černobylu – konkrétně 25. dubna 1991 – přivítalo Československo krajany žijící na Ukrajině. Ti se obávali života v zamořeném regionu. Za návrat asi 1800 takzvaných černobylských Čechů se zasadil tehdejší prezident Václav Havel. „Bylo to trošku jako v pohádce,“ vzpomíná Boris Iljuk na situaci, kdy se ho jakožto představitele krajanské organizace Havel rozhodl přijmout.

Českou krajanskou komunitu usazenou na Ukrajině těžce zasáhla už havárie jaderné elektrárny v Černobylu roku 1986, a když československá polistopadová vláda přišla s nabídkou na přesídlení zpět do vlasti, mnozí krajané tuto příležitost vítali. První fází návratu byly takzvané ozdravné pobyty pro děti a mladistvé, jejichž nedílnou součástí byla také intenzivní výuka češtiny.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Výbor dobré vůle vypravil na Ukrajinu tři letecké zásilky (nejen) materiální pomoci pro volyňské Čechy, těžce postižené havárií jaderné elektrárny v Černobylu roku 1986. Polistopadový zájem o tyto krajany vyvrcholil pozváním k návratu do Československa, jež v průběhu 90. let několik tisíc potomků původních vystěhovalců přijalo a do vlasti předků skutečně přesídlilo.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.