Heinrich Himmler

Německá raketová technika představovala od 30. let minulého století absolutní světovou špičku. Není proto divu, že právě raketa německého původu dokázala 3. října 1942 doletět jako první lidský výrobek až na samou hranici vesmíru. Nesporný vědecký a technický úspěch ale dodnes kalí skutečnost, že raketa A-4 tehdy nesloužila k poznávání vesmíru, ale k zabíjení. Stala se totiž Hitlerovou zbraní odplaty číslo dva, známou jako V-2.

Po dlouhých úpravách se v úterý veřejnosti otevře Památník Zámeček s novou expozicí. Národní kulturní památka stojí na místě bývalé cvičné střelnice, kde nacisté po atentátu na Reinharda Heydricha od 3. června do 9. července 1942 zastřelili téměř dvě stovky lidí, mimo jiné z osady Ležáky. Pardubice se rozhodly dát pietnímu místu novou podobu a moderními prostředky návštěvníkům přiblížit tíživou válečnou atmosféru i hrdinství československého odboje.

I před postavením plynových komor nacisté systematicky vraždili Židy na území dnešního Polska. Začali s tím hned, jakmile získali polské území v bojích s Rudou armádou. V Bialystoku (česky Bělostoku) k prvnímu masakru došlo v den vstupu německé armády do města. Velkou synagogu se stovkami Židů uvnitř zapálili před osmdesáti lety, 27. června 1941. V Bialystoku pak židovskou komunitu uzavřeli za zdi ghetta. Tam se ale zformoval odboj, který vedl s nacisty nerovný a předem prohraný boj. Povstalci v něm ztratili vše, získali jediné – respekt protivníka.

Přesně před osmdesáti lety zatklo gestapo podplukovníka Josefa Balabána. Ten byl vůdčí postavou odbojové zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové, která svými činy dováděla německou tajnou policii k zuřivosti. Z odbojářů byl nejstarší a dalo by se říct, že celou skupinu vedl. Za přezdívkami dalších dvou králů se skrývali podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. I ty v následujících měsících nacisté zavraždili.

Přestože rozhodovali za války o tisících českých životů, byli téměř neviditelní. Velitelé nacistických bezpečnostních složek v protektorátu rozhodovali o deportacích do koncentračních táborů. Po válce je bylo složité identifikovat – kvůli jejich vysokým pozicím je často znali jen jejich nejbližší spolupracovníci. Proto často vyvázli bez trestu. Přitom právě oni mají velký podíl na zvěrstvech druhé světové války. Chtěli se zalíbit Hitlerovi.

Gestapo jim říkalo Tři králové. Hrdinové protinacistického odboje Josef Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek patřili k nočním můrám nacistické tajné policie a jejich činy při obraně Československa podrobně popsali historici. Jak ale vypadal jejich život, i když se zrovna nestřílelo, popisuje v novém románu M+B+M Dalibor Vácha.

Válka spěla ke svému konci. Lidé v Čechách a na Moravě nebo alespoň v těch jejich částech, které byly zařazeny do protektorátu, toho za sebou měli již hodně. Desetitisíce jich přišly o život na popravištích, statisíce ve vyhlazovacích táborech. Ale skutečnou válku dlouho nepoznali. Někteří s ní byli konfrontováni až tehdy, kdy pro zbytek Evropy již skončila. V Čechách se bojovalo ještě čtyři dny po remešské a tři dny po berlínské kapitulaci.

Přezdívalo se mu „továrna na smrt“. Ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau) nacisté zavraždili přes milion lidí, hlavně Židů. Koncentrační tábor osvobodila před 75 lety Rudá armáda. Na místě našla už jen poslední tisíce zbídačených vězňů, kteří neměli dost sil absolvovat transport, případně takzvaný pochod smrti. Sověti objevili také mrtvá těla, hromady kufrů, bot a šatů. Odhalování zvěrstev, jež se v Osvětimi odehrála, v dalších letech šokovalo celý svět.

Hrob Reinharda Heydricha v Berlíně vykopán nebyl, tvrdí český historik Jaroslav Čvančara po návštěvě hřbitova v německé metropoli. Zprávu o pokusu vykopat ostatky bývalého zastupujícího říšského protektora přinesla před Vánoci německá média. Místní policie incident vyšetřuje. Podle Čvančary lupiči kopali na jiném místě. Mohli se zmýlit, vyloučené není ani to, že cílili na hrob jiného prominentního nacisty.