Ivan Medek

Šíření dezinformací a útoky politiků na média se v současnosti často odehrávají na sociálních sítích. K těmto jevům však docházelo ještě před érou internetu, a to prostřednictvím klasických médií – tisku a televize. V roce 1992 byl často kritizován federální program F1 Československé televize pro údajnou neobjektivitu. Nebylo náhodou, že k takovým slovům se politici uchylovali zejména před volbami.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Pravidelné celodenní vysílání Rádia Svobodná Evropa (RFE) v češtině odstartovalo z mnichovského studia 1. května roku 1951. Pro socialistický režim se stalo nepřítelem, pro Čechoslováky bylo v době totality jedním z mála objektivních zdrojů informací, které kvůli komunistickým rušičkám provázelo charakteristické praskání a pískání.

Národní galerie připravila malíři Mikuláši Medkovi retrospektivu příznačně nazvanou Nahý v trní. Je poctou vskutku důstojnou, a to nejen počtem vystavených děl, ale také svým záběrem.

Helenu Medkovou vychovávali rodiče v duchu ideálů první republiky. Bylo jí dvaadvacet let, když přišel srpen 1968. O deset let později emigrovala a ve Vídni se vdala za publicistu a signatáře Charty 77 Ivana Medka. „Můj muž čekal na svobodu od roku 1948 a dělal pro ni všechno, celý život. Věděli jsme, že to jednou skončí, ale že se toho dožijeme a vrátíme se domů, jsme nevěděli,“ vzpomíná na rok 1989.