Marek Čejka

Katar dokázal přesvědčit Hamás, aby propustil první čtyři rukojmí, za což si vysloužil chválu od Izraele i Západu. Země Perského zálivu se dlouhodobě snaží budovat pověst nepostradatelného prostředníka v regionu. Podle expertů jde o bezpečnostní strategii, kdy ukazuje svou hodnotu jak spojencům v USA, tak i svým větším sousedům. Po útoku Hamásu na Izrael však čelí zvýšené kritice, protože hostí sídlo Hamásu a dalších teroristických skupin. Dauhá se hájí tím, že udržet dialog se všemi hráči je klíčové a hodlá pokračovat v tom, co považuje za správné. Problematickým se stalo i vysílání katarské al-Džazíry, kvůli údajné předpojatosti ji nyní Izrael zvažuje v zemi zakázat.

Izraelští vojáci a těžká technika u hranic s Pásmem Gazy signalizují, že pozemní ofenziva je na spadnutí. Podle expertů čeká izraelskou armádu extrémně náročná operace, protože vojáci se budou muset pohybovat v cizím zastavěném terénu, kde na ně budou čekat vyzbrojení teroristé zběhlí v pouličním boji. Izraelská armáda nicméně disponuje moderními tanky, letadly, drony a také elitními jednotkami speciálních sil. Očekávat se dá především další krveprolití, které povede ke ztrátám zejména mezi civilisty a které může navíc situaci vyhrotit i jinde. Panují hlavně obavy z rozpoutání války s libanonským Hizballáhem nebo Íránem.

Spory o změny v justici ženou Izrael na hranu společenského kolapsu. Vláda chce omezit pravomoci nejvyššího soudu a zpolitizovat výběr soudců. Kritici se bojí, že to v zemi bez psané ústavy či druhé komory parlamentu ohrozí demokracii. Obhájci upozorňují, že nejvyšší soud se řídí zákonem o lidských právech, který prošel v Knesetu čtvrtinou hlasů bez širší diskuse. Podle ředitelky Herzlova centra izraelských studií Ireny Kalhousové Izrael prožívá největší krizi své historie.

Akce íránských studentů, kteří na přelomu 70. a 80. let v Teheránu 444 dní zadržovali rukojmí z amerického velvyslanectví, aby tak podpořili islámskou revoluci, vedla k přerušení diplomatických vztahů mezi USA a novým islámským režimem ajatolláha Chomejního. Všech 52 rukojmí bylo nakonec 20. ledna 1981 propuštěno, dopady krize jsou však na vzájemných vztazích obou zemí patrné dodnes.

Válka v Sýrii je chaotické kolbiště, na němž se střetávají zájmy blízkovýchodních národů, náboženských sekt, regionálních i globálních velmocí. Téměř každý z asi deseti aktérů má jiné zájmy, které jdou někdy ostře proti sobě a jindy se částečně prolínají. Vznikají tak krátkodobá i dlouhodobější účelová spojenectví, jejichž hlavním heslem je, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Poradce Bílého domu Jared Kushner zamíří koncem února do oblasti Perského zálivu, kde se bude snažit získat podporu arabských lídrů pro mírový plán, o němž prezident Donald Trump hovoří jako o „dohodě století“. Její obsah zůstává do dubnových izraelských voleb tajný, Palestinci ale už teď mluví o spiknutí – a uniklé informace se nelíbí ani izraelské pravici. Podle expertů bude plán zřejmě silně proizraelský, mluví se o rozdělení Jeruzaléma či anexi osad na Západním břehu. „Izraelský politický a společenský mainstream se za poslední dvě dekády posunul natolik doprava, že takřka jakékoliv kompromisy jsou považovány za národní zradu,“ řekl webu ČT24 expert na Blízký východ Jakub Záhora z FSV UK.

Žluté vesty se jako symbol sociálního hnutí šíří za hranice Francie. V prosinci si je oblékli demonstranti hned v několika zemích Blízkého východu, když protestovali za zlepšení životní úrovně. Osm let od arabského jara pocítili obyvatelé regionu dopady úsporných opatření včetně zdražování a vysoké nezaměstnanosti. Střední třída chudne a někteří si stěžují, že se mají hůř než před pádem režimů v roce 2011. Protesty se v nedávné době konaly v Tunisku, Libanonu, Iráku, Jordánsku, Alžírsku, Maroku, Libyi a Súdánu. Egypt už v obavách z nové revoluce zakázal prodej žlutých vest. Podle expertů ale arabské jaro 2.0 zatím nejspíš nehrozí.