Jerevan a Baku se vzájemně viní z ničení památek i přepisování historie Náhorního Karabachu

Dva měsíce po uzavření příměří v Náhorním Karabachu trvá mezi Arménií a Ázerbájdžánem napětí. Obě strany sice v pondělí v Kremlu demonstrovaly kvůli rozvoji vzájemných vztahů, v regionu ale sporadicky stále propukají přestřelky a obě strany také nadále zadržují válečné zajatce. Vedle toho se Baku a Jerevan vzájemně obviňují i z ničení kulturního dědictví.

Video Události
video

Události ČT: Spory o kulturní dědictví Náhorního Karabachu

Týká se to například dva tisíce let starého města Tigranakert, které je jednou z nejvýznamnějších památek Karabachu. Zatímco okolí, které Arméni poslední čtvrtstoletí ovládali, je zničené, na ruinách města je patrné, že o ně bylo pečováno.

Artefakty z Tigranakertu byly vystavené v pevnosti nedaleko od naleziště. Arméni je ale po začátku aktuálních bojů odvezli pryč s argumentem, že by je Ázerbájdžánci mohli poškodit.

Město v roce 2005 odkryl tým archeologů z Jerevanu. „Ano, Náhorní Karabach je politicky neuznávaný, ale lid Náhorního Karabachu má právo na svou kulturu. Nebo ne?“ míní archeolog a historik Hamlet Petrosjan, který vykopávky až do začátku bojů řídil. 

Vláda v Baku odkazuje na mezinárodní právo; to, co Arméni vidí jako záchranu, totiž Ázerbájdžán označuje za krádež. „Spolupráce může začít tím, že oprávněným majitelům vrátíte ukradené artefakty,“ podotýká Azad Džafarli, ředitel úřadu pro rozvoj a obnovu historického dědictví Ázerbájdžánu.

Obvinění z ničení památek i přepisování historie

Boj o kulturní dědictví je součástí války. Ázerbájdžán poukazuje na města zničená Armény, ti zase mluví o snaze Ázerbájdžánců přepisovat historii tím, že označují arménské památky za relikty kavkazských Albánců, tedy původních obyvatel Karabachu a okolních oblastí.

Arméni tvrdí, že nemají důvod vládě v Baku věřit. Připomínají přitom i plošnou destrukci svých památek v exklávě Nachičevan, například demolici největšího arménského hřbitova středověku před patnácti lety.

„Nebylo to v době otevřeného konfliktu. Vše se tehdy dělo před zraky UNESCO,“ tvrdí archeolog Petrosjan s odkazem na skutečnost, že Arménie i Ázerbájdžán jsou členy UNESCO. Organizace je ale odkázána na povolení místních úřadů a panují obavy, že bezzubá bude i nyní.