F-14 Tomcat slaví padesátiny. V boji ho nejvíc využili Íránci

V těchto dnech je to padesát let, co poprvé vzlétl legendární vojenský letoun F-14 Tomcat, který proslavil hollywoodský film Top Gun. Přestože byl pouhým náhradním řešením a největších úspěchů s ním dosáhli až íránští piloti, je dnes považován za nejslavnější americký bojový letoun všech dob.

F-14 poprvé vzlétl 21. prosince 1970 a své první nasazení prodělal v roce 1974 na palubě letadlové lodi USS Enterprise jako náhrada za stárnoucí stroje F-4 Phantom II. Pro americké námořnictvo sloužil jako stroj pro vybudování vzdušné nadvlády, letecká ochrana svazů letadlových lodí a průzkumný letoun až do roku 2006. Před íránskou revolucí objednalo osmdesát letounů íránské letectvo, které pak F-14 úspěšně použilo během íránsko-irácké války.

Zrod legendy

S tím, jak na přelomu 50. a 60. let začal Sovětský svaz zavádět do výzbroje protilodní raketovou techniku velkého dosahu, vzrostla ve Spojených státech potřeba výkonného palubního letounu pro ochranu letadlových lodí a jejich eskorty na velké vzdálenosti. Měl mít radar dalekého dosahu a nést velké protiletadlové rakety.

Tehdejší americký ministr obrany Robert McNamara byl velkým příznivcem jednotných řešení, a proto prosazoval, aby se k právě se rozbíhajícímu programu Tactical Fighter Experimental (TFX), v jehož rámci měl vzniknout nový letoun pro americké letectvo, připojily také námořnictvo a námořní pěchota, v rámci amerických ozbrojených sil nezávislé složky s vlastním velením.

Námořní letci McNamarovi oponovali, že zatímco letectvo potřebuje letoun pro boj v nízkých výškách, palubní letouny zpravidla operují vysoko a tyto protichůdné požadavky bude těžké skloubit v jednom stroji. Nakonec se však museli podřídit, a tak se i námořnictvo přidalo k projektu těžkého stíhače F-111B. Letoun F-111 je dodnes známý, ovšem ve verzi „Aardvark“, jako taktický bombardér. Právě z něj měl nový těžký stíhač pro ochranu svazů letadlových lodí vzejít.

Původně měl být nástupcem F-4 v americkém námořnictvu palubní stíhač F-111B, byl však příliš těžký a neodpovídal zkušenostem, které američtí piloti získali ve Vietnamu, proto byl jeho vývoj zastaven
Zdroj: Wikimedia Commons

Další vývoj významně ovlivnila poučení z aktuálních bojů ve Vietnamu. Tam byly výkonné, ale těžké letouny F-4 často nuceny soupeřit s mrštnými vietnamskými MiGy na malou vzdálenost, a tak přestože se na začátku 60. let zdálo, že leteckým „dogfightům“ jednou provždy odzvonilo, realita se ukázala být právě opačná. Po neúspěších při testech těžkých F-111 proto viceadmirál Thomas Francis Connolly v Kongresu prosadil -⁠ a to i proti vůli svých nadřízených –⁠, aby bylo financování projektu F-111B zastaveno. Z následného projektu VFX vzešel jako vítěz stroj firmy Grumman, později známý jako F-14, a dostal jméno „Tomcat“ („kocour“) jako poctu viceadmirálu Connolymu.

F-14

O vítězství letounu F-14 v soutěži na náhradu za F-111B bylo rozhodnuto v prosinci 1969. Ačkoli byl F-14 lehčí než zvažovaný F-111B, šlo stále o největší a nejtěžší bojový stíhač, který měl kdy vzlétat z letadlové lodi. Jeho rozměry byly dány zejména nutností nést rozměrný radar AWG-9 a těžké protiletadlové rakety velmi dalekého dosahu AIM-54 Phoenix.

Páteřní výzbrojí F-14 byly těžké protiletadlové řízené střely dalekého dosahu AIM-54 Phoenix; jsou známé dva případy z irácko-íránské války, kdy hlavice AIM-54 najednou sestřelila dva letouny v těsné formaci
Zdroj: Wikimedia Commons
F-14 právě odpálila protiletadlovou řízenou střelu AIM-54 Phoenix
Zdroj: Wikimedia Commons

První vzlet si F-14 připsala 21. prosince 1970 a během dalších tří let prošla sadou testů, které zahrnovaly zejména odpaly raket AIM-54 na velké vzdálenosti. Nejdelší zásah se podařil v dubnu 1972, kdy pilot sestřelil cíl na vzdálenost 110 námořních mil (asi 200 kilometrů). I díky tomu mohla být F-14 prohlášena v roce 1973 za operačně způsobilou.

V reálném provozu byly letouny Tomcat používány nejen pro ochranu námořních svazů na velké vzdálenosti, ale díky důmyslné konstrukci, umožňující efektivní manévrový boj na krátkou vzdálenost, také jako doprovodné letouny pro bombardéry. Letoun je dvoumístný a má vypoulený překryt kabiny, díky čemuž má osádka skvělý rozhled do stran.

Nejzajímavějším prvkem letounu jsou pak křídla s měnitelnou šípovitostí. Na přelomu 60. a 70. let byla takto konstruovaná křídla hitem, který měl vyřešit letitý problém nutnosti dostatečného vztlaku při vzletu a přistání (u přistání na letadlových lodích o to palčivější) a zároveň schopnosti létat vysokými rychlostmi ve vysokých výškách. Na rozdíl například od známého sovětského letounu MiG-23 však bylo nastavení šípovitosti křídel F-14 plně automatické, a piloti tak nebyli zatěžování potřebou neustále hlídat rychlost nebo úhel náběhu.

F-14 ve svislém stoupání při vysoké rychlosti a s křídly nastavenými na nejvyšší šípovitost
Zdroj: Wikimedia Commons

Krokem kupředu pak byl také na svou dobu velice pokročilý letový počítač CADC, který s kvalitním průhledovým zaměřovacím displejem a zobrazovačem výstupů z výkonného radaru znamenal pro osádky F-14 značnou výhodu, zejména pokud jde o celkové situační povědomí. O pohon se staraly dva výkonné motory Pratt & Whitney TF30, které byly na konci 80. let vyměněny za ještě výkonnější jednotky General Electric F110.

Bojové nasazení

V září 1974 začala výměna letounů F-4 za nové F-14 u prvních dvou letek amerického námořnictva, byly jimi VF-1 „Wolfpack“ a VF-2 „Bounty Hunters“ na letadlové lodi USS Enterprise. A přestože F-14 vznikla zejména na poznatcích z vietnamské války, sama se zúčastnila už pouze krytí amerického stahování ze Saigonu.

Prvním velkým bojovým vystoupením tomcatů se tak stala až letecká bitva z 19. srpna 1981, kdy se dvojice letounů z letky VF-41 „Black Aces“ střetla se dvěma lybijskými stíhacími bombardéry Su-22 nad zálivem Velká Syrta u libyjského pobřeží. Přestože dodnes není přesně známo, jak souboj proběhl, americké námořnictvo tvrdí, že sovětské letouny, které jsou určené zejména pro údery na pozemní cíle, napadly dvojici amerických stíhačů protiletadlovými raketami krátkého dosahu R-13, na což Američané odpověděli vypuštěním vlastních raket a sestřelem obou libyjských strojů.

Déjà vu mezi americkým námořnictvem a libyjskou protivzdušnou obranou proběhlo o osm let později, když se dva letouny F-14 letky VFA-32 „Fighting Swordsmen“ z letadlové lodi USS John F. Kennedy utkaly nad Tobrúkem s dvojicí libyjských letounů MiG-23. Jakkoli později Libyjci tvrdili, že jejich MiGy nebyly ozbrojené, Američané obě sovětské stíhačky sestřelili, a jak později uvedl jeden z libyjských pilotů, v manévrové hře nervů ukázali piloti amerického námořnictva obdivuhodné bojové schopnosti.

K dalšímu nasazení letounů F-14 pak došlo během první války v Iráku, kde však hlavní roli hrály stroje F-15 amerického letectva, a později nad Bosnou, Kosovem a Afghánistánem.

F-14A letky VF-211 „Checkmates“ přistává na letadlové lodi USS Enterprise během operace Irácká svoboda. Křídla jsou maximálně rozevřena, aby bylo dosaženo dostatečného vztlaku při nízké přistávací rychlosti
Zdroj: Wikimedia Commons
Autor: Jiří Vojáček

F-14 v Íránu

Mimořádně zajímavou kapitolou historie letounů Tomcat je jejich působení v rámci íránského letectva. Íránský šáh Mohammad Réza Páhlaví, sám velký příznivec letectví, nechal v USA v roce 1974 objednat 80 strojů F-14. Měly se stát protiváhou výkonných sovětských letounů MiG-25, které často vlétaly do íránského vzdušného prostoru.

I když Íránci zvažovali také nákup strojů F-15, námořní letouny byly v té době po všech stránkách výkonnější a šáh na výzbroji nikdy nešetřil. Mezitím však přišla islámská revoluce a Američané všechny dodávky zastavili. To už však do Íránu stačila dorazit drtivá většina z objednaných strojů, právě včas na to, aby se stihly zapojit do začínající íránsko-irácké války.

F-14 Tomcat s íránskou kamufláží
Zdroj: Wikimedia Commons

Ačkoli nový íránský režim šáhovým pilotům nevěřil, nakonec byl nucen je pod tíhou iráckých ofenzív povolat zpět do boje. Jak uvádějí některé západní zdroje, během pouhých šesti měsíců si výkonné americké letouny v íránských rukou připsaly minimálně padesát sestřelů iráckých strojů MiG-21, MiG-23 a Su-20, to vše bez vlastních ztrát.

Později byly tomcaty díky svému výkonnému radaru využívané také jako létající středisko včasného uvědomění, provizorní „awacsy“ a během celé války dosáhly kolem sto šedesáti sestřelů. A jakkoli pokoření Iráčané tvrdí, že Írán připravili o sedmdesát strojů F-14, tedy většinu dodaných, skutečná čísla se podle západních analytiků pohybují mezi dvanácti a šestnácti stroji. Irácké letectvo v pozdějších fázích války dokonce zakazovalo svým pilotům vstupovat do oblastí, ve kterých byla zjištěna přítomnost F-14.

Náhradní díly

Protože samotní Američané v roce 2006 poslali své tomcaty do výslužby, je pro Írán stále těžší a těžší získávat na černém trhu náhradní díly a udržovat svoje stroje letuschopné. Americká vláda dokonce donutila správce leteckých hřbitovů, aby všechny vyřazené stroje F-14 rozřezali a nechali roztavit, aby Íráncům znemožnila dostat se k tolik potřebným náhradním dílům. Za pomoci ze zahraničí, zejména Ruska a Číny, tak byly íránské F-14 několikrát modernizovány a byla na nich testována různá výzbroj, jak ruská, tak upravená západní. Známé jsou například fotografie z neúspěšných testování pozemních protiletadlových raket Hawk, které se měly stát náhradou výkonných střel Phoenix, které již Íráncům bezesporu došly.

Ačkoli tak letoun F-14 proslavil zejména americký film Top Gun, ve kterém se piloti amerického námořnictva ve svých F-14 opakovaně utkají s piloty sovětského letectva, paradoxem zůstává, že jeho nejúspěšnějšími piloty jsou členové Vzdušných sil Íránské islámské republiky. Nejznámějším z nich byl zřejmě Jalil Zandí, který během irácko-íránské války dosáhl jedenácti vzdušných vítězství.

Jalil Zandí, s jedenácti sestřely patrně nejúspěšnější pilot F-14 všech dob, zemřel v roce 2001 v hodnosti brigádního generála
Zdroj: Wikimedia Commons

Letouny F-14 byly opakovaně modernizovány, zejména pokud jde o zastavěné motory a samozřejmě avioniku, od roku 1991 ve verzi D dostaly tomcaty široké možnosti úderů na pozemní cíle. Existovala i řada návrhů jejich dalších modernizací, např. „Super Tomcat“ či „Attack Super Tomcat 21“, které měly slavný stroj posunout do 21. století. Žádný z těchto programů však americká armáda nepřijala, a tak v roce 2006 nahradily poslední tomcaty ve výzbroji modernizované letouny F/A-18E/F Super Hornet, které budou mimo jiné hrát i v pokračování filmu Top Gun.

Kariéra legendární stíhačky tak pokračuje už jen v Íránu, kde byly F-14 naposledy spatřeny v listopadu 2015 během doprovodu ruských strategických bombardérů k misím nad Sýrií.

Jeden z originálních plakátů hollywoodského trháku Top Gun, který proslavil palubní stíhač F-14 po celém světě; v současné době se připravuje uvedení jeho pokračování, v něm už však F-14 hrají pouze nostalgickou roli, hlavní hrdinové létají v F/A-18
Zdroj: Wikimedia Commons