Bělorusové protestují čtyři měsíce. Snaží se přelstít policii menšími akcemi, obuškům se nevyhnou

Řada Bělorusů se i čtyři měsíce od prezidentských voleb odmítá smířit s jejich oficiálním výsledkem. Ten v úřadu potvrdil Alexandra Lukašenka, který zemi vládne 26 let. Opozice, EU i Česko ho považují za zfalšovaný. Režimu naopak pomáhá odrážet protesty ruský prezident Vladimir Putin.

Taktika demonstrantů se od 9. srpna změnila. „Setkávají se ve svých čtvrtích a ulicích. Říká se tak tomu někdy akce dvorů. Tím to policii velmi ztěžují. Musí být na několika místech a neví, kam síly soustředit,“ popisuje novinářka Deníku N Petra Procházková, která se dlouhodobě věnuje dění v postsovětském prostoru.

Setkala se s řadou lidí, kteří prošli policejní mašinerií. Mnozí vypovídají o bití při zadržení. „Často je na videích vidět, že několik policistů povalí jednoho prchajícího člověka a buší do něj obušky. To je ta lepší varianta,“ nastínila s tím, že v celách bývá násilí i drsnější.

Studio 6: Novinářka Petra Procházková k situaci v Bělorusku (zdroj: ČT24)

Nejčastěji demonstranti tráví za mřížemi čtyři až pět dní, po čemž následuje cosi, co Procházková nazývá „pseudosoud“. Ten končí většinou pokutou nebo propuštěním bez trestu. Někteří však sedí za mřížemi i několik týdnů, část z nich bez řádného soudu. Procházková nyní nevidí sílu, která by toto počínání režimu mohla změnit.

Lukašenko podle ní stále nepochopil vážnost dění. Nejprve se snažil protesty jednoznačně potlačit, pak se pokusil s několika vězněnými opozičníky hovořit ve vězení a přesvědčit je k ukončení protestů. Skutečný dialog s představiteli opozice, z nichž většina je v zahraničí, však nenavázal. „Naopak je ponižuje a zostuzuje,“ říká novinářka.

Symbolem protestů se stala historická běloruská vlajka s červeným a bílými pruhy.

Běloruská vlajka
Zdroj: Wikipedia.org

„Volby“

V Bělorusku se v neděli 9. srpna 2020 uskutečnily prezidentské volby. Komise do nich nepustila tři hlavní opoziční kandidáty: Viktara Babaryku, Valeryje Capkalu a Sjarheje Cichanouského. Nepřizvala ani mezinárodní pozorovatele. Opozice se nakonec poprvé sjednotila, a to za manželkou posledního z nich, Svjatlanou Cichanouskou. Ta chtěla především osvobodit politické vězně a dovést zemi k novým čestným volbám bez své účasti.

Centrální volební komise započítala Alexandru Lukašenkovi 80,1 a Cichanouské 10,1 procenta hlasů. Řada lidí takovému výsledku neuvěřila, mimo jiné s ohledem na dílčí výsledky na různých místech, které ukazovaly dramaticky odlišný výsledek.

Cichanouská se o den později prohlásila vítězkou voleb a v úterý proti oficiálnímu výsledku podala stížnost. Při tom ji však podle jejích slov zadrželi představitelé bezpečnostních složek a donutili ji odjet do Litvy. České ministerstvo zahraničí volby označilo za nesvobodné a nedemokratické, podobně jako další země.

Protesty, stávky a několikadenní policejní násilí

Ještě o volební neděli večer vyšli lidé do ulic protestovat a policie proti nim brutálně zakročila. Následující den zadržela přes tři tisíce demonstrantů a podle oficiálních údajů utrpělo 50 lidí zranění, k protestům se přidali také dělníci Běloruského metalurgického závodu, kteří vstoupili do stávky.

Do rána prvního pátku po volbách policie při demonstracích zadržela na 6700 lidí, objevilo se velké množství zpráv o policejní brutalitě při zásazích a mučení ve věznicích. V pátek mírné protestní akce začaly už přes den. Ve stávce už byla řada podniků, uvažovali o ní i zaměstnanci státní televize. Ministři EU se shodli na zavedení sankcí, které začali připravovat. Policie přestala zasahovat a postupně začala propouštět zadržené.

Lukašenko po celou dobu označoval demonstranty za loutky řízené ze Západu, jmenoval i Česko. V sobotu 15. srpna, kdy se protestní shromáždění konala po celý den v mnoha městech, volal Vladimiru Putinovi. Poté oznámil, že Rusko slíbilo jeho zemi pomoc se zajištěním bezpečnosti.

pondělí 17. srpna se mnoho průmyslových podniků připojilo ke stávce. Lukašenko vystoupil před zaměstnanci Minského závodu kolesových tahačů. K jeho překvapení na něj dělníci začali křičet: „Odejdi!“ Odpoledne připustil konání nových voleb po změně ústavy, to už však bylo pro demonstranty nepřijatelné. Chtěli jeho rychlou rezignaci, kompletní proměnu volebního procesu a nové volby, propuštění politických vězňů a vyšetření policejní brutality.

Následující úterý opozice vytvořila Koordinační radu, do níž přizvala některé osobnosti, a nabídla se, že dovede zemi k volbám. Lukašenko to odmítl a pohrozil, že má nástroje k prosazení své moci. Zároveň oznámil přesun vojenských jednotek na západní hranice, předtím hovořil o hrozbě vojsk NATO.

V dalších dnech a týdnech pokračovaly stávky i protesty, byly však menší. V ulicích se opět objevila policie a opoziční weby začaly psát o velkém tlaku, který režim na stávkující vyvíjí. Lukašenkovi dorazila také pomoc z Ruska, nejviditelnější byl nástup odborníků pro televizní vysílání, kteří nahradili protestující zaměstnance státní televize. I díky nim se režim zatím udržel u moci.

Cichanouská pro Radiožurnál: Česku jsme vděční za pomoc

Cichanouská byla v pondělí hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Ocenila roli České republiky. „Hovořila jsem s celou řadou lidí, jsme v kontaktu, ale ještě jednou bych chtěla říct, že jsme vám jako celé zemi velmi vděční. Ale budeme vděčni i za další a pokračující pomoc,“ uvedla. Kromě toho také na twitterovém účtu nedávno ocenila českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) za to, že zpochybnil konání světového hokejového šampionátu v Bělorusku.

Vyjádřila také, že jejím hlavním cílem a osobní ambicí je dovést zemi ke svobodným volbám, sama se jich ale jako kandidátka účastnit nechce. „Já jsem od samotného počátku jasně říkala, že to je přechodná role,“ dodala.

Svjatlana Cichanouská
Zdroj: Vasily Fedosenko/Reuters