Eva Clarke se narodila v místě nacistického vraždění. S matkou pak emigrovala po komunistickém puči

Události: Příběh Evy Clarke (zdroj: ČT24)

Koronavirová krize zabránila uspořádání připomínky k 75. výročí od osvobození koncentračního tábora Mauthausen americkou armádou. Nacisté v něm utýrali nejméně 90 tisíc lidí ze čtyř desítek zemí Evropy. Postříleli a zplynovali tam například i 130 českých odbojářek. Dalších 100 tisíc obětí tam po dobu sedmi let věznili a zotročovali v kamenolomech a továrnách. Život Evy Clarke tam naopak začal.

Autobusy s portrétem prezidenta Edvarda Beneše a vlajkami vítězů přijely do koncentračního tábora Mauthausen hned po pádu třetí říše. Vezli je českým vězňům, kteří zoufale hledali každou informaci. Mezi přeživší patřila i Anka Nathanová z Třebechovic, která v táboře porodila dceru Evu. Vážila v tu chvíli 36 kilogramů.

„Moje matka byla obklopená lidmi, kteří měli tyfus. Nacistický důstojník viděl, že rodí, a řekl jí 'můžeš dál křičet',“ vypráví Eva Clarke. Jejím otcem byl židovský architekt z Německa Bernd Nathan, který do Československa uprchl před Hitlerem. Nacisté ho v Osvětimi zastřelili.

I když v dubnu 1945 měli válku prohranou, nemilosrdně pokračovali ve vraždění. Evu zachránilo, že den před jejím narozením došel esesákům Cyklon-B do plynových komor. „Nepřímý důvod, proč jsme přežili, byl i ten, že 30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu,“ připomíná Clarke.

Od roku 1948 žije v Británii. Její matka tam odešla po komunistickém puči v Československu. Za muže si vzala válečného letce RAF Karla Bergmana.

Při holocaustu nacisté vyhladili na šest milionů Židů, z toho přes milion dětí. Vedle toho vyvraždili další miliony tělesně a duševně postižených, Romů, homosexuálů, Poláků, sovětských zajatců a politických odpůrců.